X-P.cz víra • publicistika • komentáře • tradice • zajímavosti • konservatismus

Hledat:

Po dlouhých debatách v posledních dnech – tu či onde – se pokusím zde, na jednom místě – a pokud se mi to povede – polopatičtěji vysvětlit jasný a zdánlivě pro svět „netolerantní“ názor křesťanstva na homosexualitu:

Takže.  Opět a opět musím apelovat na rozlišování mezi nějakými osobními názory jednotlivých věřících – a mezi jasnou naukou křesťanskou, naukou, která křesťanství přímo od podstaty tvoří.

Když to přiblížím na příkladech, tak pilířem křesťanství nejsou například různé názory na povinný či nepovinný celibát kněží a dokonce, budete se možná mnozí divit, ani na otázku nových manželství po rozloučení nefunkčních manželství původních. (Zatímco totiž římská církev lpí po mnoho staletí na absolutním zákazu manželství nového, pravoslavné církve mají institut tzv. milosrdenství, kdy nová církevně uzavřená manželství za jistých okolností oficiálně povolují!)

A dokonce nejsou nějakým zásadním pilířem víry ani názory na tak důležitou věc, zda chléb určený k proměnění v Tělo Kristovo v Liturgii má být kvašený a v podobě chleba (pravoslavná Liturgie sv. Jana Zlatoústého či Basila Velikého), či naopak nekvašený v podobě „oplatky“ (římská Liturgie)…

Toto jsou všechno otázky do relativně svobodné diskuse a jsou dány staletými obyčeji v jednotlivých částech církve. Netvoří tak samy o sobě nijak od základů naši víru.

Homosexualita je ovšem zcela něco jiného.
K té totiž – a to absolutně a konkrétně – vyslovuje odmítavý názor již celý Starý Zákon a dokonce čteme, že kvůli tomuto hříchu byly vyhlazeny celé národy. A rovněž máme mnoho varování přímo od Boha, že i další národy zaniknou také v budoucnu, pokud tento hřích mezi sebou připustí! (například viz knihu Leviticus, kap. 18)

Na to navazuje naprosto stejně Kristovo učení předané nám celým Novým Zákonem, kde je homosexualita opět jmenována jako hřích, který patří mezi ty vůbec nejhorší.

Do toho přichází Tradice svatých koncilů prvního tisíciletí, kde je opět tento hřích jmenovitě a opakovaně odsouzen Církví – například aktivním praktikujícím homosexuálům nesmí být po celá dvě tisíciletí až dodnes uděleno jakékoli svěcení (pokud je to o nich tedy dopředu samozřejmě známo)!

A toto všechno JSOU pilíře naší víry. Pevně dané.
V případě homosexuality máme (na rozdíl třeba od mnoha jiných hříchů) obrovský dostatek konkrétních informací, a to po dlouhé tisíce let, že jde o těžký hřích – a máme to jednoznačně a opakovaně potvrzováno samotným Bohem!
V případě tohoto konkrétního hříchu je tedy vše pro křesťana nezpochybnitelně dané – zpochybňovat tyto věci by bylo zpochybňováním celého křesťanství od samého základu a takový člověk by již vlastně křesťanem nebyl.
Neboť odmítavý vztah k hříchu je pilířem víry v Krista, jenž svým Zmrtvýchvstáním přemohl hřích ve své podstatě a v důsledku toho i smrt, kterou každý hřích – ano, i tento – s sebou bez výjimky přináší.

A v této souvislosti je jedno, o jaký hřích zrovna jde. Zda o hřích závisti (socialistické ideje), či o neméně těžký hřích modloslužebnictví (materialismus, otročení tomuto světu, své práci, múzám, předmětům či mamonu) nebo o hřích pýchy (adorace rozumu člověka, vlastní svévolné výklady Boha a nebo chodu světa podle svého lidského úsudku).
Hřích je hříchem vždy a je dílem Zlého – ale pozor, také naprosto každý hřích může být odpuštěn.
Jen je třeba jej litovat, přijmout vědomí, že hřeším proti Bohu a tím v důsledku proti sobě samému – a chopit se podané Boží ruky a přijmout skrze ni sílu, abych v budoucnu už nehřešil. Protože zlomit hřích je nemožné jen vlastními, lidskými, silami.

Proto my, kteří toto vše víme, máme současně také povinnost o hříchu pravdivě hovořit k těm, kteří vědět nemusí. Není projevem lásky k bližnímu jej v hříchu ponechat s tím, že se budeme tvářit, jakože o hřích nejde.
(Jako není projevem milosrdenství ponechat tonoucího v řece se slovy „nu, vždyť voda je vlastně také vzduch, jen trochu mokrý, tak se neboj, neutopíš se„.)

Proto o těchto všech věcech (možná z laického pohledu nekřesťanů „fanaticky“, „bigotně“ či „netolerantně“) tolik v těchto dnech hovořím nejen já sám, ale i řada dalších…

Protože možná něco z toho, co zde zaznělo, v někom zanechá nějakou stopu, informaci či impuls k přemýšlení nad tím, zda náhodou mnohé věci nejsou jinak, než jak se nám v posledních letech tak masivně ze všech stran tvrdí?

(Na svátek Nanebevzetí Panny Marie, A.D. 2015, Leo P. Švančara)

V kategorii Glosy