Chtít pomáhat všem je proti Božím záměrům!

svatý Pavel

Apoštol sv. Pavel

Ergo, dum tempus habémus, operémur bonum ad omnes, máxime autem ad domésticos fídei.
(Nuže, pokud máme čas, čiňme dobré vůči všem, zvláště vůči lidem z domu víry.)
Z epištoly sv. Pavla na dnešní 15. neděli po sv. Duchu, Galatským 6,10

Jakoby přímo na míru do současné situace zní slova z dnešního listu svatého Pavla Galaťanům, která se dnes, patnáctou neděli po svatém Duchu, zpívají či čtou při každé „tridentské“ katolické liturgii.

Co nám Bůh dnes skrze slova svatého Pavla doporučuje? Konat dobro? Jistě.

Ale současně v této větě čteme i velmi praktický návod, jak to dělat, abychom nesklouzli do dnes tak oblíbeného stavu křesťanů i filantropů, a sice, že milujeme lidi, leč potíže či problémy jednoho konkrétního člověka vedle nás – skrze onu naši všeobjímající „křesťanskou“ lidumilnost – nevnímáme!

Nelze zachránit všechny, nelze pomoci všem. To je realita jakékoli pomoci druhým, nikoli nějaký „kompromis“…

A tak každý, kdo není pomatený blouznivec, dobře ví, že chci-li pomáhat, účinně mohu pomoci pouze někomu. A jsem-li postaven před dilema komu, apoštol Pavel nám to z pověření Ježíše Krista dnes říká naprosto jasně: Pomáhat zvláště těm, kteří s námi sdílí víru!

To není diskriminace, to je realita křesťanského přístupu k bližním. (Ostatně už slovo bližní znamená „blízkost“, nikoli „jinakost“. Tedy blízkost víry, rodiny, vztahů!)

A tak v duchu těchto slov Písma sv. k liturgii dnešní neděle znovu zopakuji základ těch pravých křesťanských postojů k potřebným tak, jak jsou jedině možné a reálné a které – jak jsme právě četli u sv. Pavla – jsou proto Všemohoucím Bohem nám, křesťanům, závazně doporučené:

1) Nemá někdo ve tvé rodině problémy či starosti? Ani matka, ani otec, ani tvé děti či vnuci, ani tvoji sourozenci?
Skutečně? Všichni v tvé rodině jsou opravdu bez potíží?

2) …pak je třeba se rozhlédnout, zda z tvých přátel někdo netrpí nouzí – hmotnou, vztahovou či duchovní.
Netrpí? Všichni tvoji přátelé jsou skutečně spokojeni? Ano?

3) …pak jistě ve tvé farnosti, na tvém pracovišti či v tvé ulici se najde někdo, kdo strádá, kdo nemá před důchodem na jídlo či nájem, kdo je opuštěn nebo snad dokonce na ulici – či kdo je upoután díky nemoci doma! A ani není nikdo, komu bys (alespoň jednou za sedm let, jak přikázal Hospodin už skrze Mojžíše), odpustil jeho dluh vůči tobě?
Ne? Opravdu? Nikdo z těchto lidí nikde kolem tebe není?

Takže tvoje rodina je spokojená, tvoji přátelé rovněž, tvým známým také nic nechybí a i ve tvém okolí jsou všichni šťastni a žijí v hojnosti materiální i duchovní?

Nuže, pak jsi tedy naprosto svatý člověk, když jsi zvládl, aby nikomu kolem tebe nic trvale nechybělo.

Takže jedině v takovém případě, s klidným svědomím, a teprve nyní, máš právo pomáhat anonymním neznámým lidem přicházejícím sem z druhého konce světa!

(Leo Švančara, o 15. neděli po sv. Duchu, 6. září L. P. 2015)

V kategorii Glosy

Příspěvek zaslal: leo dne 6.9.2015 / článek si přečetlo 1 967 návštěvníků X-P.cz

Web rediguje: Leo P. Švančara

Další příspěvky