„Štěpán však plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici. A zvolal: „Vidím nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici! „
Oni se však dali do velkého křiku, zacpávali si uši a všichni se na něho zuřivě vrhli. Pak ho vyhnali ven za město a začali ho kamenovat.“
(Skutky apoštolské 7,54)
„Mějte se na pozoru před lidmi! Budou vás totiž vydávat soudům a bičovat v synagógách, budou vás vodit před vladaře a krále kvůli mně, abyste vydali svědectví jim a také pohanům.
Až vás vydají soudu, nedělejte si starosti, jak nebo co máte mluvit, protože v tu chvíli vám bude dáno, co máte mluvit.
Neboť to už pak nemluvíte vy, ale mluví skrze vás Duch vašeho Otce. Bratr vydá na smrt bratra a otec syna, děti povstanou proti rodičům a způsobí jim smrt. Budete ode všech nenáviděni pro mé jméno. Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.“
(evangelium podle sv. Matouše 10,17-22)
Právě uprostřed něžné pokojné vánoční radosti každoročně na svátek sv. Štěpána slyšíme v liturgii tato slova. Přímá a jasná, zneklidňující, vymykající se zdánlivě oné – okolním světem a povinnými emocemi jakéhosi „dobra“ a „míru“ vnucené – atmosféře současných Vánoc.
Jenže toto je právě naopak onen ústřední prvek, který v plné návaznosti na jímavé vyprávění sv. Lukáše o půlnoční betlémské události, které jsme slyšeli včera hned o půlnoci, ukazuje v pravém světle opravdový smysl svátků Narození Spasitele – pravou příčinu Vtělení Boha předvěkého.
Nikoli nějaký kýčovitě blikající humanistický klid, diplomatický sváteční kompromis, Chamberlainův „mír“ – či nějaké láskyplné vánoční potřásání rukou mezi vyznavači Krista – a vyznavači Beliala.
Kristus totiž jasně v dnešním evangeliu, uprostřed kolem nás vrcholících orgií vánočního lidumilství, říká SVÝM – tedy NÁM, křesťanům: „Mějte se na pozoru před lidmi!“
A upozorňuje, že nikoli klid, mír a pokoj zde – v této karikatuře někdejšího Ráje, v dočasném světě, který jednou pomine – by měl být pravým cílem Bohem vykoupeného člověka.
Důvodem Vtělení Boha do naší přirozenosti je otevření dveří pro každého z nás. Dveří do věčného života, života v bezprostřední důvěrné blízkosti věčného Boha.
V malé vsuvce pro lepší názornost. oč Kristu ve vztahu k člověku výhradně jde, si představme dva hypotetické všemocné vladaře.
Ten jeden se bude snažit do všech stále se množících věznic své říše instalovat sportoviště, zlepšovat vězňům stravu, dbát na to, aby šikany mezi vězni bylo co nejméně, shánět uvězněným práci, aby jim ukrátil dlouhou chvíli…
A ten druhý vladař?
Ten vyhlásí okamžitou amnestii pro všechny!
Proto svatý Štěpán mohl zvolat, že „vidí nebesa otevřená a Syna člověka, Ježíše, jak stojí po Boží pravici!“, i když věděl, že tato věta jej bude stát pozemský život. Což také stála…
Čteme, že tato slova nemohli okolostojící lidé vystát – dokonce je doslova psáno, že si „zacpávali uši“ – a pozor, nebyli to žádní pohané. Byli to vzdělaní znalci písma, theologové – a mezi nimi – nyní ještě jako hlavní protikřesťanský zuřivec – stál pozdější apoštol národů, sám svatý Pavel!
Čili shrnuto:
Musíme se připravovat každé Vánoce uprostřed radosti z narození našeho Boha také na to, že mnozí Jeho Jménem – a možná už za našeho života – budou kolem nás velmi demagogicky a současně velmi tvrdě vzývat sice zdánlivě křesťanského Boha – který ale Bohem nebude.
Boha ekumenismu, synkretismu, kompromisů; boha humanismu, „obecného blaha“, boha míru…
A také na to, že kdo bude trvat na faktu, že od pozemského zrození Spasitele Ježíše Krista je neoddělitelné i zrození pro věčný život (které jako prvního křesťana v dlouhé řadě mučedníků potkalo svatého Štěpána) – tak ten bude ode všech nenáviděn jako „radikál“, fanatik, „rušitel míru a pokoje“ a nenávistný nelida!
A že těmi křiviteli křesťanství v korektní ekumenický humanismus – a jeho hlasateli – mohou velmi brzy být i mnozí „znalci Písma a Tradice“, naši theologové, biskupové, kněží, státníci možná i všemi ctění patriarchové. A že mohou být – a oni budou – ke skutečným křesťanům, kteří ze svých posledních slabých sil hledí namísto na zem a na člověka silou vůle do „nebe otevřeného“, tedy na Boha a Jeho Syna Ježíše Krista – stejně nelítostní jako vrahové svatého Štěpána!
Přičemž prvním příznakem, že tomu tak skutečně bude, nám buď, že již dnes si mnozí před těmito „nevánočně znějícími“slovy s křikem zacpávají uši! Neomylná to předzvěst kamenování?
Nu, ale abych nekončil tak „neoptimisticky“ – „kdo však vytrvá až do konce, bude spasen“.
Požehnané Vánoce †
(Leo P. Švančara, na svátek sv. Štěpána, A.D. 2015)
V kategorii Články, Glosy, Poznámka ke dni
Příspěvek zaslal: leo dne 26.12.2015 / článek si přečetlo 1 618 návštěvníků X-P.cz
Leo P. Švančara