Po mších zmizí z chrámů i sám Kristus

ryba

Kaplan František Česaný v podání Petra Štěpánka před Gloria u hlavního oltáře v inscenaci Noc pastýřů…

Cokoli lidi nějak pohne v duši, dobře tomu tak – a buď za to Bohu chvála.

Ale:
Stále méně mne v duši těší již skoro padesátiletá devalvace vánočních – ale i jiných – hudebních mší na kulisu k opékání ryb, strojení stromků, k řízení auta – či v lepším případě na koncerty pro emoce svátečně naladěného publika.

Tato krásná díla byla totiž autory stvořena k doprovodu katolické , Mše svaté.
Od reformy liturgie roku 1969 však nelze žádné existující dílo minulých staletí při liturgii provést – jednoduše proto, že struktura takzvané „mše Pavla VI.“ (což je onen moderní liturgický útvar, který je dnes po 45 let prakticky výhradní ve všech katolických kostelích světa) je jiná, než struktura skutečné katolické Mše svaté. Té Mše, pro kterou psali všichni skladatelé historie.

A tak nelze při dnešní katolické liturgii žádnou existující hudební mši provést bez toho, že se pak bohoslužba stane obtížným procesem zdržování sama sebe a hudebního díla.

Nelze totiž organicky provést ani Kyrie ani Gloria – pouze snad Graduale, ovšem bez vazby na texty, které se kněz v tu chvíli modlí – ani Credo – a opět jen možná Offertorium – a je zhola nemožno v nové mši zahrát vrcholy liturgie Sanctus a Benedictus. Rovněž tak je vyloučeno provést při nové mši Agnus!

A tak přemýšlím, kdo má toto ve skutečnosti na svědomí? V čím zájmu je, že (kromě řady dalších věcí) jsme dnes – díky oné liturgické „reformě“ člena zednářské lóže, biskupa Annibale Bugniniho z roku 1969, kterou zcela nepochopitelně přes zásadní výhrady mnoha theologů tehdejší Pavel VI. svévolně rozkazem vnutil celé církvi – nuceni vyházet ta nejlepší díla světové i domácí hudby z chrámů pryč – na CD nosiče jako kulisu, v lepším případě do koncertních síní k samostatnému provedení.

Ovšem již bez duchovní návaznosti, bez kanoucích krůpějí Boží Milosti, té, díky které díla byla napsána…

A tak si uvědomuji stále bolestněji, že jde o předobraz dějů současných i příštích. Že po hudbě, posvátnu a umění už je zhusta z křesťanských chrámů dnes vymisťován i sám Kristus – není přítomen na oltáři, není zmiňován v projevech theologů a již stále méně i v samotných projevech papežských. Základní kámen ke „křesťanství“ bez Krista, položený Pavlem VI., se dovršuje v náboženství pozemského „dobra“.

V čím zájmu toto je?
V Božím?

Pochybují stále více!

 

V kategorii Glosy

Příspěvek zaslal: leo dne 27.12.2015 / článek si přečetlo 1 250 návštěvníků X-P.cz

Web rediguje: Leo P. Švančara

Další příspěvky