To zajisté smýšlení mějte v sobě, které bylo i v Kristu Ježíši, jenž jsa ve způsobě Boží, nepokládal toho za věc uloupenou, že jest Rovný Bohu, nýbrž sebe sama zmařil přijav způsobu služebníka tím, že se podobným stal lidem a ve vnějším zjevu byl shledán jako člověk.
Ponížil sebe sama stav se poslušným až k smrti, a to k smrti kříže. Proto také Bůh povýšil ho a dal mu jméno, kteréž jest nade všecko jméno, (zde se pokleká) aby ve jménu Ježíšově pokleklo veškeré koleno…
Tato slova svatého apoštola Pavla (Filipanům 2,5-11), která dnes na Květnou neděli zní v tradičních katolických chrámech a kaplích, nám mimo jiné objasňují, jak si máme počínat ve snaze o „nápravu“ světa i svou vlastní.
„To zajisté smýšlení mějte v sobě, které bylo i v Kristu Ježíši“ nabádá nás svatý Pavel a dodává jasně, že Kristus, rovný Bohu, tedy Bůh sám, „sám sebe zmařil“ tím, že se on, Předvěčný a Nestvořený, ponížil do podoby služebníků, tedy nás, stvořených a smrtelných lidí.
A on, Bůh – nacházející se od Kristova vtělení, jak slyšíme, „ve vnějším zjevu“ jako člověk – podstoupil smrt na kříži, čímž navrátil lidství původní neporušenost. Nemohl-li od pádu do hříchu skrze vlastní svobodu člověk k Bohu, přišel Bůh k člověku. Ale aby byla plně zachována jeho svoboda, svoboda člověka splynout s Bohem – a nebo tuto nabídku odmítnout – musel svobodně Bůh v onom porušeném lidském těle nejdříve zemřít. A tím se z hříchem porušeného těla člověka stává skrze smrt a vzkříšení ono pravé lidské tělo i duše, naše věčná existence, určená pro nás Bohem již v okamžiku našeho stvoření.
Zdánlivě nesrozumitelná filosofie?
Kdepak!
Jasně v slovech dnešní epištoly Květné neděle totiž vidíme naše omezené možnosti: Jsme porušení od svého narození – svými sklony přikývnout Zlu, svými zdeformovanými vášněmi, svými „služebnickými“ touhami. Touhami tvorů, kteří omezeně předpokládají, že si přece mohou dovolit vše, co jim – podle jejich nevědomosti – „přece dělá dobře“.
A aby bylo jasno úplně, sám Bůh nám dnes na sobě ukazuje, jak ošidné, krátkodobé a vždy vrtkavé je toto naše pozemské „blaho“, tedy ono pozemské „dobro“.
„Hosanna“ provolávají jerusalémské davy Ježíšovi na Květnou neděli slávu a to jen pouhých pět dnů před tím, než zuřivě pro téhož Ježíše, titíž lidé, požadují hlasitě smrt.
A tak máme dnes více než srozumitelně a čitelně řečeno, čím zde na světě neztrácet svůj drahocenný čas. A zvláště v dnešní době je nutno onu Květnou neděli roku 33 správně přečíst!
Veškeré naše snažení o nápravu věcí veřejných skrze zdánlivou pomoc „jásajících davů“ – tedy prostřednictvím zdánlivé legitimity získané na základě souhlasu ostatních – je předem odsouzeno k neúspěchu. Sám Bůh nám dnes ukazuje, že tudy cesta k nápravě nás i světa nevede!
Spoléhat na jakýkoli pozemský politický systém, založený nikoli v Božím Řádu, ale na jakýchsi „demokratických“ volbách, je tudíž optikou počínajícího Svatého týdne čirým bláznovstvím. Systém bez Boha stojící výhradně na oslavném Hosanna volebních většin vede totiž vždy – ano vždy – k následnému zatracení.
Je to totéž, jako kdyby věznici plnou zločinců měli neomezeně „řídit“ sami tito zločinci, pravidelně „demokraticky“ volení z řad vězňů.
Není mezi námi na této planetě jediný, kdo by byl bez hříchu. A proto nám Bůh jasně doporučuje, abychom nezakládali své životy a svoji pozemskou existenci na důvěře v ostatní padlé lidi, byť „sebedemokratičtěji“ z nás všech padlých vybrané.
Každý jdeme totiž na naší pozemské pouti svůj vlastní Svatý týden, který vždy začíná pozemským Hosanna Květné neděle, aby přes strádání strastného týdne vedl k Velkému Pátku. Přičemž ale máme jistotu, že i náš velikonoční týden vyvrcholí Vzkříšením.
Dej nám tedy Kristus, pravý Bůh náš, abychom toto stále měli na paměti a nepropadali vábení oslavného volání ostatních padlých!
Abychom totiž mohli jednou o nedělním Vzkříšení z našich hrobů na věky zasednout po Jeho pravici.
(Leo P. Švančara, Květná neděle A. D. 2016)
V kategorii Články, Glosy, Poznámka ke dni
Příspěvek zaslal: leo dne 20.3.2016 / článek si přečetlo 1 142 návštěvníků X-P.cz
Leo P. Švančara