Laxnost v přístupu k víře a Božím pravidlům je všeobecná, u nás, dnešních „katolíků“, pak zvláště…
Ale na druhou stranu jen bezmyšlenkovitě příkazy dodržovat je stejným nebezpečím pro křesťana, jak nepřemýšlet a nerozjímat nad našimi kroky v životě. Tedy, zda chodíme či nechodíme v Božím světle.
„Řekneme-li, že s ním máme společenství, ale současně chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu“ (1. List Janův 1:6)
Zkrátka vše bychom měli vždy poměřovat tím, zda naše počínání vychází z vědomí, že Kristus je Bůh, který se stal člověkem kvůli nám. Kvůli tomu, že člověk se stát Bohem odmítl, stal se Bůh člověkem. Abychom v něm jedno byli.
„Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa.
Podle toho poznáte Ducha Božího: Každé vnuknutí, které vede k vyznání, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha; každé vnuknutí, které nevede k vyznání Ježíše, z Boha není.
Naopak, je to duch antikristův, o němž jste slyšeli, že přijde, a který již nyní je na světě. Vy však jste z Boha, děti, a zvítězili jste nad falešnými proroky, protože ten, který je ve vás, je větší než ten, který je ve světě.
Oni jsou ze světa; proto z nich mluví svět a svět je slyší.
My jsme z Boha; kdo zná Boha, slyší nás, kdo není z Boha, neslyší nás.
Podle toho rozeznáváme ducha pravdy a ducha klamu.“
(1. List Janův, kapitola 4:1-6)
(Psáno o pondělí masopustním, 12. února A.D. 2018, Leo P. Švančara)
V kategorii Glosy, Poznámka ke dni
Příspěvek zaslal: leo dne 12.2.2018 / článek si přečetlo 2 010 návštěvníků X-P.cz
Leo P. Švančara