X-P.cz víra • publicistika • komentáře • tradice • zajímavosti • konservatismus

Hledat:

Už mnoho let jaksi vtíravě podvědomě očekávám cosi, co by se dalo nazvat „koncem naší epochy“. Chcete-li, koncem naší postkřesťanské „vyspělé“ civilisace.
A že k tomu jednou dojít musí, již bylo jasné nejen mně.

Říkal jsem si jen, co to asi tak nakonec způsobí?
Masivní migrace stamilionů lidí? Nebo nějaký nečekaný globální konflikt, katastrofa velkých jaderných zařízení, případně nějaká jiná nečekaná pohroma přírodního charakteru nevídaných rozměrů?

Z kategorie Aktuality, Glosy, Poznámka ke dni

Martin Steffens (* 1977), francouzský křesťanský filosof.

Narazil jsem na zajímavou úvahu u nás poměrně neznámého mladého francouzského filosofa Martina Steffense (*1977), která vyšla v minulých dnech ve francouzském deníku Le Figaro. A rád se s vámi o ni nyní zde podělím…

Filosof Steffens v úvaze upozorňuje, že v této době všeobecných zákazů a příkazů neprocházíme krisí zdravotní, ale krisí politickou a antropologickou:

„Procházíme nyní doslova zatměním lidství“, tvrdí filosof a dodává, že během několika málo měsíců ta omezení všech možných našich práv, která bychom rasantně odmítali ještě letos v lednu, nyní ochotně a servilně plníme.

„Dnes se pouhým podáním ruky druhému člověku zařazujete mezi disidenty“, varuje Steffens. Podle něho jsme se ocitli ve světě, kde jsou veškeré projevy lidské blízkosti označovány za nástroj nákazy a smrti.

Pokračování…

Z kategorie Homeopatie / léčba, Politika, Poznámka ke dni, Zajímavosti

Jak vím od svých přátel a známých, tak to probíhá dnes (v polovině října, kdy už je obyvatelstvo výroky našich politiků patřičně vyděšeno) zhruba takto:

(Kresba: Pavel Kantorek)

Člověk se nachladí, nu, žádný div, je to touto dobou každý rok, jenže je vyděšen, tudíž nejde jako jiné roky do práce, ale pro neschopenku. A lékař jej pošle automaticky na testy.

Cestou do okresního či krajského města už s teplotou promokne, čeká tam pak mnoho hodin, otestují ho a zas jede – už třesoucí se zimou – domů.

Doma trne hrůzou dva dny, až mu přijde SMS, že je positivní a že má tedy deset dnů karanténu.

V tu chvíli je ovšem tomu chudákovi, který neustále hltá zprávy o té epidemii, jak když člověku lékař oznámí zhoubný nádor.

Pokračování…

Z kategorie Články, Homeopatie / léčba, Poznámka ke dni, Zajímavosti

Když mi kdysi v polovině 90. let v našem rozhovoru ještě pro ZN noviny řekl můj dávný přítel – primář oddělení TBC – že očkování proti tubeře, které jsme všichni kdysi absolovali, nám vůbec nezaručuje, že ve skutečnosti dostat tuberu nemůžeme, začalo mi to vrtat hlavou:

„Počkej, opravdu? A to tedy nemáš strach, když tu den co den celá léta vyšetřuješ positivní tuberáky, že můžeš sám onemocnět?“, otázal jsem se přítele překvapeně.

„Já to nedostanu! A víš proč? Protože já nemám strach“, dostalo se mi s úsměvem stručné odpovědi.

Často si na tuto přítelovu větu vzpomenu – zvláště v poslední době. I když už jsem sám dávno zjistil, že přesně takto to funguje, cítím, že drtivá většina lidí nyní strach má. Bojí se najednou i ti, o kterých jsem byl přesvědčen, že s nimi hned tak něco neotřese. Pokračování…

Z kategorie Články, Poznámka ke dni

Motto: Nežádejte od svých bližních to, co sami nejste ochotni snášet vy od nich.

Dvě záležitosti v posledním půlroce mě přiměly k této eseji. Šílenství a následná hysterie kolem petard, odpalovaných kde kým, okolo posledního sv. Silvestra…

…a současná „epidemie“ COVID-19.

Jako lakmusový papírek ponořen v neznámý roztok, odhalily tyto dvě záležitosti skutečné ledví českého a moravského obyvatelstva. A není to příznivý výsledek tohoto vskutku laboratorního pokusu.

Zjistili jsme těmito dvěma pokusy, jak promořené (ano, od slovního základu „mor“) jsou duše obyvatel naší země totalitními sklony, tedy touhou jakoukoli individuální svobodu upírat všem ostatním!

Pokračování…

Z kategorie Články, Politika, Poznámka ke dni

Kdysi mi vyprávěl jeden pravoslavný theolog, kněz a profesor v Ruské zahraniční církvi, že křesťanství v bolševickém Rusku za těch sedmdesát let pronásledování zachránily ruské ženy!

„Zatímco muži odpadali od víry, vstupovali do strany a stávali se z nich komunističtí atheisté, jejich ženy a matky dále setrvávaly ve staré víře a svými každodenními modlitbami udržovaly Boží Blahodať v rodinách“, vyprávěl kněz.

Tak prý nebylo výjimkou, že mnozí vysocí straničtí tajemníci měli doma v jednom zastrčeném pokoji ikonostas, před nímž se jejich ma

nželky třikrát denně modlily a zapalovaly svíce a kadidlo! Ženy tajně nechaly své potomky pokřtít, i když jejich manželé dělali, že o tom neví. A tak jen ony, ruské ženy, předávaly Boží požehnání z generace na generaci – a po dlouhých sedmdesát roků!

A právě dnes, ve Škaredou středu, v den Jidášovy zrady, bychom si možná měli připomenout, že ačkoli Pána Ježíše zradil sice jeden z jeho nejbližších učedníků a další ho pod přísahou zapřel, tak Kristu blízké ženy jej nezradily nikdy žádná, a to ani pod křížem na Golgotě v obklíčení římských biřiců!

Pokračování…

Z kategorie Církev, Články, Poznámka ke dni, Zajímavosti

Křesťanství není nikde v Bibli presentováno jako kult nebo náboženství. Náboženství existuje totiž jen tam, kde je zeď, která rozděluje Boha a člověka.

Avšak Kristus – který je jak Bůh, tak člověk – tuto zeď strhl. Neustanovil nové náboženství, ale nový život!

(Alexander Schmemann, Za život světa)

V evangelijním příběhu o samařské ženě u studny čteme, jak Ježíš objasňuje rozdíl mezi dosavadním „kultem“ a Jeho novou zvěstí:

Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok. Naši předkové uctívali Boha na této hoře, ale vy říkáte, že místo, na němž má být Bůh uctíván, je v Jeruzalémě.“ Ježíš jí odpoví: „Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě… Ale přichází hodina, ano již je tu, kdy ti kteří Boha opravdově ctí, budou Ho uctívat v Duchu a pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili.“ (Jan 4,19-21. 23)

Takže ve světle řečeného – pro mnohé nyní možná překvapivě – nezačnu v tuto pro většinu z nás těžkou chvíli nějakými praktickými návody k modlitbám či pobožnostem v domácích podmínkách, ale tím vůbec nejdůležitějším.

Křesťanskou hostinou, liturgií!

Pokračování…

Z kategorie Církev, Články, Poznámka ke dni, Zajímavosti

Papež Benedikt XVI. o čtvrté postní neděli roku 2010

Dnes slavíme IV. postní neděli (v orthodoxním, východním kalendariu, se dnes slaví teprve neděle třetí). Neděle před koncem půstu radostná, jediná ze dvou v roce, kdy se užívá růžových liturgických rouch.

A skoro nikdo z křesťanů se dnes v našich zemích bohoslužeb v chrámech zúčastnit nemůže. (Psáno v době nouzového stavu kvůli viru COVID-19.)

Modlíme se doma a mnoho z nás je naplněno smutkem před blížícími se Svátky svátků, křesťanskými Velikonocemi. Letos totiž asi i ve Svatém týdnu zůstanou chrámy uzavřeny.

Co ale dělat? Smířit se s tím, že nelze slavit bohoslužby ani už v soukromých kaplích?

Ano. S tímto ano. Nic jiného se totiž dělat nedá!

Ale protože vždy vše zlé nám může být i k něčemu dobré, dovolím si dát dnes něco obsáhlejšího k zamyšlení. A sice možná méně známá fakta o takzvané Janově Církvi… Pokračování…

Z kategorie Církev, Články, Poznámka ke dni

„Není půst, jaký si přeji, spíše toto:
Rozvázat nespravedlivá pouta, uvolnit uzly jha, utiskované propustit na svobodu, zlomit každé jařmo? Lámat svůj chléb hladovému, popřát pohostinství bloudícím ubožákům; když vidíš nahého, obléci ho, neodmítat pomoc svému bližnímu?“
(Isaiáš 58-8)

Začala svatopostní doba. A tak, protože se mi často dostává od mnohých přátel dotazů na formy půstů, uvedu o postech stručně vše, co z vlastní praxe vím:

a) Půsty západní, latinské, tedy římskokatolické:
– od II. Vatikánského koncilu žádné nejsou!

Ano, sice jsou formálně dva v roce, Popeleční středa a pak ještě Velký pátek, ale to jsou půsty spíše neznatelné, jen zmíněné v kalendáři. Málokdo je vůbec nějak drží a když, tak je jen formálně nějak „přežije“. Tak postoupil modernismus… 

Pokračování…

Z kategorie Církev, Články, Poznámka ke dni, Velikonoce, Zajímavosti

Ikona Číhošťského zázraku

Svatý Kříž je znamení nanejvýše mocné, ale i křehké. Je třeba mít na paměti, že právě Kříž je ďáblu trnem v oku, ba ještě víc – je satanu smrtonosnou zbraní, která ho umrtvuje a působí mu nesnesitelná muka.
(To nejsou staročeská lidová vyprávění o čertu a kříži, to je realita, s níž se křesťan při svých duchovních zápasech setká, se kterou může při zápasu o své spasení počítat.)

Je tedy celkem pochopitelné, že právě znamení, které nám má Kristův nepřemožitelný Kříž zprostředkovat, se snaží síly temna paralysovat tak, aby zamezily nebo omezily přístup této Božské síly k nám. Čímž chtějí působení Kříže „zneškodnit“.

(úryvek z práce Otto Herbera, vydané v Pravoslavném theologickém sborníku č. XVI v roce 1992)

Pokračování…

Z kategorie Články, Historie, Poznámka ke dni, Zajímavosti

Kristus vstal z mrtvých, aleluja!

Hod Boží velikonoční v klasické římské liturgii

Ano, vstal. A spolu s ním vstaneme z mrtvých i my.

To vše je pravda známá dva tisíce let a jde o jádro, o pravou podstatu křesťanské zvěsti.
Kdyby nic jiného nezbylo, kdyby se všechny knihy, theologická pojednání, ba i celé Pismo svaté ztratily, tak zvěst, že Kristus vstal z mrtvých, v sobě obsahuje celé křesťanství. A to beze zbytku!

Bohužel jásavá radost této zvěsti, byť ji slavíme radostně každičkou neděli v roce (v ruštině neděle – na rozdíl od jiných jazyků – nese jméno Vzkříšení, což dokonce nebyli schopni za 80 let teroru odstranit ani tamní bolševici!) je pro nás, západní křesťany, poněkud zkalena. Je zkalena tím, že stejně radostně, jak vyslovuji slova Christus resurrexit, nemohu dnes – s rok co rok sílící bolestí v duši – bohužel také zajásat Χριστὸς ἀνέστη a ani Христос воскрес! Je to jednoduše tím, že zatímco západní křesťanstvo v římském okruhu slaví dnes Velikonoční neděli, zbytek křesťanů, tedy orthodoxní pravoslavné východní církve, dnes mají teprve Květnou neděli! Pokračování…

Z kategorie Církev, Historie, Poznámka ke dni, Zajímavosti

Ten, kdo nás staví na pevný základ v Kristu a kdo si nás posvětil, je Bůh! (sv. Pavel)

Církev Kristova (u ní pro rozlišení vždy píši velké písmeno) je nám, lidem, samotným Bohem daná. Proto ji Pán Ježíš ustanovil a přislíbil, že nikdy bez ní nezůstaneme až do konce světa.

Církev je brána Nebes, skrze níž k nám proudí nepřetržitě Boží Blahodať. A jen skrze Boží Blahodať máme my, lidé, k disposici svátosti (sv. Tajiny). Bez nich, a tedy bez Církve, je těžké, ba většinou nemožné, dosáhnout jen sám svými vlastními silami spásy. Víme sice, že to také výjimečně jde (viz například Marek 9,38-41), ale ve skutečnosti je pro běžné smrtelníky vždy třeba alespoň těch „dvou nebo tří ve Jménu mém“ (Matouš 18,19-20).

A má to nějaký zásadní důvod, aby byli alespoň ti „dva nebo tři“? Jistě, jinak by nám Bůh toto takto neustanovil…

Pokračování…

Z kategorie Církev, Články, Poznámka ke dni

Láska…
(Josef Beran)

Proč stojíš tak zmlkle v postoji špatném,
v zášeří baráku, v záblesku matném
na stěně průčelní ve čtverci bílém
číslo kde 26 napsáno jest!

 

V hlubiny božského srdce se nořím,
zázraku dobroty jeho se kořím,
u paty kříže kde ve chlévě bílém
v Svátosti lásky jež přítomno jest. Pokračování…

Z kategorie Poznámka ke dni, Zajímavosti

Poslední večeře Páně v kruhu apoštolů (Fra Angelico, 1440)

„Mistře,“ řekl Ježíšovi Jan, ‚viděli jsme jednoho, který nechodí s námi, jak ve tvém jménu vymítá démony. Snažili jsme se mu v tom zabránit, protože nechodí s námi.‘

‚Nebraňte mu!‘ odpověděl Ježíš. ‚Nikdo nemůže vykonat zázrak v mém jménu – a hned nato o mně mluvit zle. Kdo není proti nám, je s námi. Kdo by vám podal i jen pohár vody, protože patříte Mesiáši, amen, říkám vám, že nepřijde o svou odplatu!’“ (Marek 9,38-41)

Když mnozí z nás slyší tato slova evangelia, zavrtí možná hlavou nad touto větičkou. Jenže ke všemu o tom samém – tedy že kdosi někde ve Jménu Ježíšově uzdravoval a vymítal démony, aniž by však současně patřil k „oficiálním“ Ježíšovým učedníkům – mluví i jiné evangelium, a sice Lukášovo (Lukáš 9,49-50). Čili dvě evangelia ze čtyřech nám podávají tutéž znepokojivou zprávu, že ne každý Kristův učedník by tedy snad nutně musel současně být členem „oficiální skupiny“ Ježíšových apoštolů! Pokračování…

Z kategorie Církev, Články, Poznámka ke dni, Zajímavosti

P. Josef Toufar před svým chrámem…
(foto Královéhradecká diecese)

Na konci února roku 1950 přišel ve věku 48 let násilně o život kněz P. Josef Toufar. Utloukl jej nelidskými vyšetřovacími metodami komunistický bachař Ladislav Mácha.

A zatímco dnes, po skoro sedmdesáti letech od smrti nebohého faráře probíhá konečně proces Toufarova připočtení mezi světce a mučedníky Církve, 95 letý bachař Mácha je stále živ a nepotrestán.

Mnohým z nás, včetně mě, není taková realita vůbec po chuti: „Chudák pater Toufar zahynul v mladém věku a jeho vrah si vesele dodnes užívá důchodu z našich daní!“ říkáme si se skřípěním zubů…

Měli bychom se ale možná zkusit nedívat na pozemskou „politiku“ vždy jen lidskýma očima – a naopak se podívat optikou jinou, Boží: Pokračování…

Z kategorie Historie, Politika, Poznámka ke dni

Laxnost v přístupu k víře a Božím pravidlům je všeobecná, u nás, dnešních „katolíků“, pak zvláště…

Ale na druhou stranu jen bezmyšlenkovitě příkazy dodržovat je stejným nebezpečím pro křesťana, jak nepřemýšlet a nerozjímat nad našimi kroky v životě. Tedy, zda chodíme či nechodíme v Božím světle.

„Řekneme-li, že s ním máme společenství, ale současně chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu“ (1. List Janův 1:6)

Z kategorie Glosy, Poznámka ke dni

První milník naší cesty…

Nyní jsme v prvním milníku celého církevního roku. Po právě uplynulém adventu zatím nejasného tušení budoucí radosti, se nám z šera starozákonních proroctví rozsvítila betlémská hvězda nad viditelným vtělením Boha v naši, lidskou, přirozenost.

A tak nyní děláme první krůčky, kdy se naše víra – ještě jen citovým, ale již intensivním protože „dětským“ způsobem – vynořila na Hod Boží v noci u betlémské jeskyně. V sentimentální tiché pohodě Vánoc však nyní, těsně po Hodu Božím, už někde uvnitř sami cítíme, že s tímto způsobem pozemského dojímání by naše duše na cestě k překonání naší od Boha odpadlé přirozenosti dlouho nevystačila.

A tak do pomalu zevšedňujícího sentimentu koled přichází náhle jak blesk z nebe na konci hlavního vánočního času svátek Zjevení Páně, tzv. Epifanie (6. ledna). Betlémskou hvězdu nad jeslemi s dítětem pojednou vystřídá ve vodách Jordánu poznání Bohočlověka v plné slávě: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.“ (Matouš 3,17). A my náhle vidíme betlémskou a dosud jako ozdobu jeslí vnímanou hvězdu zcela jinak!

„Narození tvé, Kriste Bože náš, zjevilo světu světlo poznání, neboť ti, kteří hvězdám sloužili, hvězdou naučeni byli, klaněti se Tobě, Slunci spravedlnosti, a znáti Tebe…“. Nic snad nemůže lépe vyjádřit od našich rozumových akademických hloubání – či od cituplných vánočních nadšení našich srdcí – právě na Epifanii se osvobozující naši víru, než tento hluboce pravdivý pravoslavný tropar! Pokračování…

Z kategorie Poznámka ke dni

Ikona Svaté Trojice (Alexander Rublev)

Včera, na Štědrý den, nám náš milý příbuzný u nás doma vyprávěl, jak se kdysi dávno, v hlubokých dobách normalisace, jeden mladý zvídavý student dostal na jeden tajný katolický „bytový seminář“. A když zde přednášející kněz položil přítomným otázku, proč je Bůh Trojjediný, student si zavtipkoval:

„Aby jich bylo dost do mariáše!“

Jeho odpověď vzbudila na semináři všeobecné zděšení a tak ten student už od té chvíle nikdy raději podobné akce nenavštívil…

Jenže co my – ostatní a nyní jistě pohoršení – vlastně víme o Boží Trojjedinosti? Pokračování…

Z kategorie Poznámka ke dni

Mučedník P. Josef Toufar (1902-1950)

11. prosince 1949, na třetí adventní neděli, došlo v Čihošti poblíž Ledče nad Sázavou k události, která je dodnes pro většinu lidí předmětem dohadů…

Při „hrubé“ mši svaté v místním kostele, právě při kázání faráře Josefa Toufara, se půlmetrový kříž umístěný na hlavním oltáři několikrát pohnul ze strany na stranu. Pan farář sám nic neviděl, byl na kazatelně otočen směrem k lidem, do chrámu a podle vlastnoručního záznamu ve svém deníku byl informován o této události až následující den místním kovářem Pospíšilem.

Kromě zmíněného kováře pohyb křížku při mši však vidělo ještě dalších 18 svědků, kteří začali šířit zprávu o podivném jevu do širokého okolí. O tuto událost se však mimo to začínají okamžitě zajímat i orgány komunistické policie. Pokračování…

Z kategorie Články, Historie, Poznámka ke dni, Zajímavosti

Tři velcí biskupové a theologové: Basil Veliký, Jan Zlatoústý, Řehoř Theolog…

Ve snaze vysvětlovat největší dějinný zázrak v lidské historii velmi často upadáme do mnoha klišé a polopravd.

Ano, jde o samotný úhelný kámen křesťanské praxe, tedy o zpřítomnění Boha na oltářích během Svaté liturgie, tedy u nás zvané „mše“. Jak my – katoličtí západní i pravoslavní východní – křesťané věříme, během tohoto úkonu Vzkříšený Spasitel, Bůh, vstupuje do chleba a vína a tyto lidské produkty se stávají samotným Živým Bohem. Při Svaté Liturgii (mši sv.) tak unikátně – a jen pro tento výjimečný okamžik – jíme a pijeme pokrmy v pravém slova smyslu živé a jsme tak skutečným Životem navždy prostupováni i my sami! (Na rozdíl od běžné stravy, kdy musíme denně požívat „mrtvoly“, tedy stravu, která musí být nejdříve usmrcena – a tím jíme a pijeme jen pouhopouhé oddalování naší jednou nevyhnutelné smrti.) Pokračování…

Z kategorie Bohoslužby, Liturgie, Poznámka ke dni