Protože jsi zápasil s Bohem i s lidmi – a přemohl jsi je!

Tak tentokrát hodně asi těžké postní zamyšlení. Ale když je , navíc sanitární diktaturou nekonečně omezený, tak snad možná i nějak snesitelný.

Pán Ježíš, syn Boží, tedy pravý Bůh, Bůh Slovo (Logos), působil zde mezi námi veřejně tři roky. To víme ze všech evangelií.

Takže patrně náš Stvořitel dobře ví, jaký čas je určen k tomu, aby i Jeho Syn zvládl bezezbytku říci vše, co říci měl a učinit vše, co měl učinit.

My, lidé stvoření k obrazu Boha, však máme času k disposici někdy o hodně více. Má to ale ten háček, že pokud sám Boží Syn byl omezen třemi roky, pak my, kteří těch roků máme dáno o hodně více, nutně musíme ředit to, co nám Stvořitel dal do vínku.

Končím tímto theologický úvod a budu pokračovat veskrze prakticky a ze své vlastní zkušenosti.

Třicet roků jsem zpíval, měl jsem svoji kapelu – bez ohledu na panující režimy. Rozdávali jsme radost. Moji hudebníci, ale hlavně asi já. Prostě jsem dostal od Boha dar zpěvu a tento dar je povinnost předávat lidem k jejich radosti.

Když mi v roce 1993 praskl žaludeční vřed a jen díky dávnému příteli dr. Lukáši Velevovi, který mne tehdy operoval, jsem ten zánět pobřišnice nakonec přežil. A tak jsem mu tehdy ve středu z jeho JIPky utekl, ještě se stehy na břiše na revers, a v sobotu jsem již odzpíval šestihodinový koncert.

Když mi v roce 2007 praskla levá plíce, svému dalšímu příteli a primáři dr. Tomáši Snížkovi jsem musel odjet z jeho plicního oddělení s pneumothoraxem a hrudní drenáží (s jeho těžkým nesouhlasem!), abych odehrál pro pět stovek postižených dětí z celé Vysočiny koncert v Třešti.

Vrátil jsem se v noci na oddělení ale pak s horečkou, s enfysemem v obou rukou i na krku, ale šťastný, že ti negramotní a invalidní posluchači, na které jinak každý kašle, měli na dlouhou dobu z mého pětihodinového výkonu a zpěvu radost.

Když jsem pak po několika letech dostal na jevišti při poslední písni našeho vystoupení ve Vržanově svůj druhý infarkt, následovaný poté pak zástavou srdce, tak mi pak říkali kolegové, že jsem si o to koledoval právě tím heroickým výkonem tehdy na podiu. Ale jsem zvyklý prostě lidem dávat to, co oni ode mne slyšet chtějí! Bez ohledu na to, že je mi v tu chvíli třeba i blbě.

Ale přehodnotil jsem to pak, na JIPce jsem hodně přemýšlel a modlil se, a pochopil jsem, že můj úkol, který mi Bůh nyní ukládá, je někde jinde než v muzice.

A tak od té doby mám dnes už za sebou zhruba pět tisíc nemocných, pět tisíc lidí s rakovinami, nevyléčitelnými nemocemi, s rozsudky smrti od oficiální mediciny.

Většina z nich dosud žije!

Budeme tedy kalkulovat: Tisícům lidí jsem třicet roků prodlužoval život mým zpěvem a mými písněmi. Den co den, rok co rok. Dalších, už zaznamenaných, pět tisíc lidí jsem v posledních dvaceti letech současně také léčil a drtivé většině z nich život o hodně prodloužil.

A protože jsem, ačkoli kverulant současně také i ve své práci pedant, tak si vedu statistiku. A v průměru jsem prodloužil a zkvalitnil život mými homeopatickými i léčitelskými metodami mým pacientům o dva a půl roku. To je průměr. Někdo žije dodnes, někdo už nikoli. Ale oproti rozsudkům smrti vyslovenými lékaři, odborníky, moji vzácní drazí klienti pak při mé léčbě přežili jejich rozsudky skoro vždy a o dost!

Tedy mám na svém kontě řekněme nejméně 12,5 tisíc roků. Tedy přes dvanáct tisíc roků jednotlivých lidských životů navíc. Roků, ve kterých moji pacienti mohli ještě udělat mnohé pro svoje svědomí, pro své duše, pro své blízké. A nebo je prožít prostě v klidu – až do svého odchodu na věčnost – namísto přežívání na hadičkách někde na JIPkách či na chmurných odděleních pro terminální pacienty.

Je to málo?

Bůh mi dopřál prožít má dlouhá léta doposud jak v muzice, tak v mém nynějším povolání, velmi plodně. Tak, jak je to nám, Jeho tvorům, vůbec možno. A já mu za to děkuji z celého srdce!

Ale prát se budu s naším milým Pánem, milosrdným Stvořitelem, který miluje nás, lidi k Jeho obrazu stvořené a tedy plně svobodné, a o každý den bojující. O každého dalšího mého pacienta, o každý další rok života pro mé klienty budu bojovat. Ano, prát se budu! Budu se bít o požehnání našeho Boha, stejně, jako náš praotec Jakob!

„Protože jsi zápasil s Bohem i s lidmi – a přemohls je“ (Gn 32,28)

Leo P. Švančara, psáno v pondělí po 2. neděli postní, 1. března A. D. 2021.

V kategorii Články, Homeopatie / léčba

Příspěvek zaslal: leo dne 1.3.2021 / článek si přečetlo 512 návštěvníků X-P.cz

Web rediguje: Leo P. Švančara

Další příspěvky