X-P.cz víra • publicistika • komentáře • tradice • zajímavosti • konservatismus

Hledat:

(KOMENTÁŘ Michala Semína na ceskapozice.cz )
 S vítězstvím Vladimira Putina v souboji o ruský prezidentský trůn se počítalo. Proto se již dlouho před jeho zvolením začalo v západních mainstreamových médiích psát, že průběh voleb bude neregulérní a jejich výsledek zmanipulovaný. Vsadil bych sto rublů a pár kopějek navrch,  že kdyby se vítězem tohoto klání mohl stát jakýkoli jiný kandidát, podobné články by se v těchto médiích neobjevovaly.

Zkušený a sebevědomý Putin je globálním elitám postnacionálního a postmoderního Západu trnem v oku. Vychází vstříc většinovému mínění ruských voličů, kteří si přejí, aby si Rusko uchovalo statut silného a nezávislého státu v mezinárodní mocenské oblasti jednajícího v zájmu Rusů. Reálně hrozí, že v součinnosti s ostatními státy skupiny BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jihoafrická republika) může pod Putinovým vedením narušit dosavadní velmocenské postavení USA ve světě a narušit postavení amerického dolaru coby světové rezervní měny.

Proto si zájmové skupiny usilující o udržení současného stavu přejí Rusko slabé a nestabilní. Právě taková situace by nastala, kdyby se do čela ruského státu postavil kterýkoli z Putinových protikandidátů.

Neoprávněné protesty
Obviněním z volebních podvodů nezabránila ani instalace 91 tisíc internetových kamer ve volebních místnostech, ani 30 tisíc pozorovatelů. Ale i kdyby měli popírači regulérnosti ruských prezidentských voleb pravdu, mělo by to euroamerické politiky, média a nevládně provládní organizace opravňovat k protestům a výzvám k jejich zneplatnění a opakování?

Nikoli. Přinejmenším dokud neuvidí a neodstraní trám v oku svém. Volby a plebiscity v evropských zemích či USA také občas probíhají za okolností vzbuzujících oprávněné pochybnosti o regulérnosti. Ve Spojených státech amerických je mnoho veřejně činných osob a organizací, jež dlouhodobě poukazují na skutečné či domnělé čarování s volebními hlasy umožněné elektronickým hlasováním. Pamětníci si vybaví aféru s děrovacími hlasovacími lístky při prezidentských volbách v roce 2000.

Průběh voleb však mohou ovlivnit i cinknuté předvolební průzkumy, výběr kandidátů pro diskuse v médiích podle neméně problematických výzkumů veřejného mínění či omezení počtu kandidátů s nadějí na volební úspěch na základě pravidel stanovených etablovanými politickými stranami.

Povýšené nastavování zrcadla
„Je třeba především přesvědčit ruské občany, že to, co je jim předkládáno jako demokracie, žádnou demokracií není,“ uvedl těsně před svou smrtí Václav Havel. Z řad stoupenců procesu prohlubující se centralizace Evropské unie není zdaleka sám, kdo Rusku povýšeně nastavoval zrcadlo. Měl bych pro to větší pochopení, kdyby mocenský útvar, jemuž tak bezvýhradně sloužili či stále slouží, nebyl s demokracií sám na štíru. Je-li Putinovo Rusko „řízenou demokracií“, čím je pak evropský svaz, jemuž vládnou nikým nevolené elity?

Zatímco Putin zvítězil ve volbách na základě nezpochybnitelné popularity, předsedu Evropské komise José Manuela Barrosa či prezidenta EU Hermana Van Rompuye žádný občan unie do těchto funkcí nezvolil. A jsou to právě tito lidé a na ně navázané zájmové skupiny, z jejichž vůle byla svržena demokraticky zvolená řecká vláda krátce poté, co její předseda ohlásil referendum o požadavcích protektorátní Trojky (Evropská unie, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond). A učiní vše, aby další kroky k tuhé centralizaci moci neznemožnily plebiscity – svobodné vyjádření názoru občanů členských států EU.

Politika v Rusku je bezpochyby plná stínů a neblahých jevů. Navzdory tomu tvrdím, že je v jistém ohledu demokratičtější a víc reflektuje mínění vlastního obyvatelstva než současná EU. Chceme-li jiné národy a státy poučovat o přednostech demokracie, bylo by dobré zamést si nejprve před vlastním prahem.

V kategorii Články, Odjinud