O léčitelství, homeopatii a alternativní medicíně z křesťanského pohledu

Čtrnáct svatých pomocníků při všech chorobách a nemocech...

Čtrnáct svatých pomocníků při všech chorobách a nemocech…

Velmi často, téměř denně, se celá léta setkávám s výtkami nejrůznějšího charakteru k léčitelským metodám. Ponechám nyní stranou hojné výtky „vědecké“ (protože ty jsou jiného charakteru, plynoucího ze zásadního rozdílu v pohledu na procesy uzdravování živých bytostí) a budu se věnovat kritice ze strany mých bratrů a sester z křesťanského prostředí.

, uzdravování skrze vkládání rukou, skrze bylinky či dokonce často i „jen“ skrze samotnou modlitbu, jsou u mnohých křesťanů v nemilosti. Mnozí dokonce tvrdí, že prý jde o metody zakázané a křesťanům zapovězené. Že je údajně dovoleno pouze užití takových metod léčení, které „umíme v přirozeném řádu vysvětlit, co vlastně působí vyléčení nemocí“.

Ocituji: „Víme, že existuje mnoho metod léčení, u kterých dosud nedovedeme vědecky popsat důvod uzdravení (např. homeopatie). V těchto nejasných případech obezřetně zakazuje tyto praktiky využívat!“ (viz např. zde, na pastoračním středisku pražského arcibiskupství).

Takže jak to tedy je?

Probereme si to nejen z pohledu těch, kteří křesťany jsou a současně se dlouhá léta léčitelské praxi věnují. A hlavně, pochází všechny dary uzdravování od zlých duchů?

Vezměme si k tomu raději na pomoc apoštolskou denní praxi v úplně prvních křesťanských obcích. A k tomu slova samotného Ježíše a slova apoštolů i prvních svatých biskupů k tomuto tématu.

Na začátek, abychom pochopili souvislosti, musíme uvést možná trochu delší úryvek od svatého Pavla, apoštola, z jeho prvního listu křesťanům do Korintu:

„Pokud jde o duchovní dary, bratří, nechtěl bych vás nechat v nevědomosti. Pamatujete se, že když jste byli pohané, táhlo vás to neodolatelně k němým modlám.

Proto vám zdůrazňuji, že žádný, kdo mluví z Ducha Božího, neřekne: „Ježíš buď proklet“, ale také že nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán“. Jedině v Duchu svatém!

Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; rozdílné služby, ale tentýž Pán; a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech.

Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu.

Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená.

To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce.

Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem. Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.

Tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů.“

Tak nám to velmi jasně a srozumitelně sděluje apoštol (1Kor 12,1-14). Aby v témže listě všechny křesťany důrazně varoval před odmítáním darů Ducha svatého: „Jestliže něco přijímám s vděčností, proč mám být odsuzován za to, zač vzdávám díky? Ať tedy jíte či pijete – či cokoli jiného děláte – všecko čiňte k slávě Boží!“ (1Kor 10,30-31)

Související články na X-P.cz:  Kdo není proti nám, je s námi - a kdo není se mnou, je proti mně!

V Novém zákoně pak i jinde nalézáme mnoho dalších míst, které řadí dary uzdravování přímo do struktury Kristem ustanovené církve. Což potvrzuje i nejstarší církevní spis, který nám podává svědectví o již pevné struktuře Církve. Je jím tzv. „Traditio apostolica“ od římského papeže sv. Hippolyta z druhého století.

Zde, stejně jako u apoštola sv. Pavla a zejména na konci evangelia sv. Marka, je ten, kdo z Boží milosti byl obdařen dary uzdravování, řazen na pevné místo v církevní hierarchii – mezi biskupy, kněze, diakony. lektory či vyznavače. V tomto spise se ve 14. bodě praví:

„Jestliže někdo prohlašuje: Přijal jsem od Boha dar uzdravovat, nejsou na něj vkládány ruce. Jestliže tomu totiž tak je, věc se sama prokáže!“ (pozn.: Vkládání rukou je jinak v Církvi od apoštolských časů podmínkou k ustanovení některých důležitých služeb, například biskupa, kněží či diakonů).

Homeopatika...

Homeopatika jsou jednou z nejúčinnějších pomocí – a přitom bez jakýchkoli vedlejších účinků!…

Závěr:

Takže jak tedy máme celou věc s léčitelstvím, homeopatií či s alternativními metodami uzdravování lidí posuzovat? Co nám přímo vyplývá ze všech těchto pramenů od apoštolů, světců – a zejména pak od samotného Božího Syna, Pána Ježíše (viz Mk 16-17-19)?

Rozlišení, zda je léčitelství u každého léčitele od Boha – či naopak! – je velmi snadné:

„Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve JMÉNU MÉM budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je!“ Toto jsou slova samotného Syna Božího.

Kdo léčí výhradně v Jeho Jménu, tedy ve Jménu Ježíše Krista, pravého našeho Boha, činí tak z Boží vůle.

Kdo ale nikoli? Pak od takového léčitele dál!

Související články na X-P.cz:  Může křesťan odmítnout z náboženských důvodů očkování současnými vakcínami? Může!

A toto posuzujme vždy s citem, v modlitbě a hlavně uvážlivě a neukvapeně. Abychom se nevystavovali jednak nebezpečí od duchů zlých…

…ale jednak na druhé straně velkému nebezpečí, že se budeme svévolně protivit darům od našeho Boha.

„Plamen Ducha nezhášejte – a Jeho dary nepohrdejte!“ (1Te 5,19–20).

Doslov:

A nakonec malý dovětek k případným, leč velmi častým námitkám plynoucím z neznalosti, které vyznívají ve smyslu, že léčitelé za svá léčení berou od lidí peníze či jiné protihodnoty, což prý „není křesťanské“:

Takže: Pokud má kdokoli něco dělat pořádně, musí to dělat se vší poctivostí. Pak ale většinou už nemá čas se zabývat čímkoli jiným, tudíž jeho poslání, služba, jej a jeho rodinu musí uživit. Je to základní princip zakotvený již ve Starém zákoně a je potvrzen samotným Bohem: „Dělník je hoden své mzdy“, říká Ježíš Kristus. (Matouš 10,10).

Přičemž apoštol svatý Pavel k odměně za službu v Církvi více než jasně říká:

„Toto je má odpověď těm, kteří mne soudí:
Který voják slouží za vlastní peníze? Kdo vysadí vinici a nejí, co urodila? Kdo pase stádo a neživí se mlékem toho stáda?
Jsou to snad jen mé lidské úvahy? Neříká to sám Zákon?
V Mojžíšově zákoně je přece psáno: ‚Nedáš náhubek dobytčeti, když mlátí obilí.‘ Má tu Bůh na mysli dobytek?
Není to řečeno spíše pro nás? Ano, pro nás to bylo napsáno, neboť ten, kdo oře a kdo mlátí, má pracovat s nadějí, že dostane svůj podíl“
(1Kor 9,3 a 7-10)

Proto většina nejen biskupů a kněží, ale i dalších služebníků Božích v chrámech, na kůrech, ve službě oltáře či v povolání kostelnickém, musí nutně mít svoji službu po celé dva tisíce roků také jako obživu. Je odměněna stejně, jako služba i těch, kdo ve shodě se slovem Božím uzdravují druhé!

Související články na X-P.cz:  Papež Bergoglio od 16. července 2021 zakázal sloužit katolickou mši svatou!

Leo P.  Švančara, psáno k neděli Růžencové slavnosti sv. Terezie, 3. října A. D. 2021 

Odkazy:

Traditio apostolica, plný text v češtině je pro zájemce k disposici zde na našich stránkách

• Něco bližšího o křesťanském léčitelství (zde přesněji o homeopatii provozované plně v souladu s křesťanskými principy)

Pohled pražského arcibiskupství na léčitelství, homeopatii (a alternativní medicinu obecně).

V kategorii Církev, Články, Homeopatie / léčba

Příspěvek zaslal: leo dne 3.10.2021 / článek si přečetlo 105 návštěvníků X-P.cz

Štítky: , ,

Web rediguje: Leo P. Švančara

Další příspěvky