Celý život se snažím přesvědčit druhé o základním omylu, kdy se lidé (a hodně často i dobří křesťané!) domnívají, že teprve svým vlastním sebezničením naplní Boží příkaz milovat bližního.
Jenže jak zní ten Boží příkaz? Miluj Boha nade všechno – a svého bližního JAKO sám sebe!
Pokud nemiluji nejdříve nade všechno Boha – a teprve potom nemiluji kvalitně sám sebe? Nu, pak jsou jakékoli pokusy „milovat“ druhé lidi pouze ďábelskou lstí. Stávají se (sebe)vražedným humanismem, což je jedna z nejnebezpečnějších herezí. Humanismus, tedy lidumilství, neklade totiž do středu naší pozornosti Boha, ale vždy jen člověka!
Ďábel ve svém působení na lidi zneužívá Božích věcí tak, že z nich učiní karikaturu – tedy ve skutečnosti pravý opak. Což je přesně i tento případ.
Tož k dobrému dopoledni „růžové neděle“ postní přeji, abychom se nejdříve celý život učili milovat NE lidi, ale Boha. A když se to – často až po celoživotním úsilí – dokážeme naučit, potom se snadno již můžeme začít s pomocí Boží učit milovat sebe.
A potom, až teprve potom (!), v důsledku dokonalého zvládnutí těchto prvních dvou věcí, se dostaví ten správný a vyvážený vztah k druhým lidem. A ani o tom nebudeme přemýšlet.
Nikdy nezačínejme od konce! (Jak nám našeptává s falešným šklebem „lidumila“ kníže temnot.)
Požehnanou IV. postní neděli, neděli Laetare, přeji všem.
Leo P. Švančara, psáno o neděli Laetare roku 2022
V kategorii Články, Poznámka ke dni
Příspěvek zaslal: leo dne 27.3.2022 / článek si přečetlo 536 návštěvníků X-P.cz