Kdo přichází z pekla jen těžko může přinést kamkoli ráj!

S Bohem v srdci se pekla bát netřeba!

S Bohem v srdci se pekla bát netřeba!

Když se navracely statisíce mužů po konci první Světové války zpět domů, pro většinu z nich to bylo v prvních poválečných letech mimořádně složité. Jak líčil můj dědeček František (1893-1972), který na frontách od Srbska až do Itálie strávil pět let, skoro všichni měli nepředstavitelné potíže dlouhé roky pak krotit běsy, které si v sobě přinesli z mnohaletého každodenního boje o život.

„Mne a většinu ostatních kamarádů, kteří jsme přežili, nakonec od těch démonů v srdcích osvobodila jen a jen víra v Boha. Víra hluboce vštípená našimi rodiči i prarodiči, víra i po našem návratu neustále žitá na našem moravském venkově“, vzpomínal vždy dědeček.

Ne všichni však takové štěstí měli. Pokračování…

Z kategorie Články, Politika, Poznámka ke dni

Zaslal/a leo on Březen 30, 2022

Štítky: , ,

Jak nuzáci zpět do své nouze zase přišli…

Kdysi dávno jedni chudí bezdětní manželé uprchli z jejich rodného kraje, kde se léta vedly války a obyvatelstvo bylo souženo hladomory, do vzdáleného bohatého města.

A jejich první kroky vedly do kostela. Pan farář tam právě kázal příběh z Ráje, o tom, jak Eva s Adamem utrhli ze zakázaného stromu, na radu ďábla, Hospodinem jim zakázané ovoce. Tím si způsobili vyhnání z Ráje, nemoci a nakonec i smrt. Celému svému pokolení.

„Nebyla ta Eva pomatená? Vždyť se tam měli jak prasata v žitě, co jí to napadlo chtít v tom přepychu zrovna ovoce jen z toho jednoho stromu? To já bych nikdy neudělala“, rozčilila se žena po bohoslužbě před kostelem a její manžel, nuzák, jen smutně pokýval hlavou.

Slyšel to ale jeden místní boháč, velký znalec lidských charakterů, který právě také vycházel z chrámu.

– „Poslyšte, vy přicházíte ze země zasažené válkou, že?“

– „Ano pane“, udiveně odpověděli ti dva nuzáci.

– „Pojďte tedy se mnou – právě odjíždím na měsíc z města za obchody. Můžete bydlet v mém domě, dostanete vše, co si vzpomenete, jídlo, pití, šaty a i po mém návratu se dohodneme, abyste nebyli škodni“. Pokračování…

Z kategorie Články

Zaslal/a leo on Březen 29, 2022

Každý si nosí ten svůj svět ve svém srdci

Arthur Von Ferrari - Káhira (1890)

Arthur Von Ferrari – Káhira (1890)

U oázy u hradeb jednoho egyptského města seděl starý muž. Kolem něho procházely davy lidí směřujících dovnitř města, na trh, za obchodem, za prací.

V tom ke starci přistoupil jeden mladík a zeptal se jej: „Dobrý muži, přicházím zdaleka. Jací lidé žijí v tomto městě, kde se hodlám nyní usadit?“

Stařec odpověděl: „Jací lidé žili v tom městě, kde jsi bydlel dosud?“

– „Škoda mluvit, byli to zlí sobci, hlupáci, a právě proto jsem odtud odešel jinam“, smutně si posteskl mládenec.

– „Tady ale příteli potkáš ty samé lidi!“, pokýval hlavou stařec. Pokračování…

Z kategorie Církev

Zaslal/a leo on Březen 28, 2022

S láskou k bližním nezačínejme u bližních, ale u Boha!

Růžová roucha se užívají jen na dvě neděle v celém roce: Na III. adventní a pak již jen na IV. neděli postní před Velikonocemi...

Růžová roucha se užívají jen na dvě neděle v celém roce: Na III. adventní a pak na IV. neděli postní před Velikonocemi…

Celý život se snažím přesvědčit druhé o základním omylu, kdy se lidé (a hodně často i dobří křesťané!) domnívají, že teprve svým vlastním sebezničením naplní Boží příkaz milovat bližního.

Jenže jak zní ten Boží příkaz? Miluj Boha nade všechno – a svého bližního JAKO sám sebe!

Pokud nemiluji nejdříve nade všechno Boha – a teprve potom nemiluji kvalitně sám sebe? Nu, pak jsou jakékoli pokusy „milovat“ druhé lidi pouze ďábelskou lstí. Stávají se (sebe)vražedným humanismem, což je jedna z nejnebezpečnějších herezí. Humanismus, tedy lidumilství, neklade totiž do středu naší pozornosti Boha, ale vždy jen člověka! Pokračování…

Z kategorie Články, Poznámka ke dni

Zaslal/a leo on Březen 27, 2022