Poslední večeře Páně (koptská ikona)
Tři ze čtyřech evangelií nám podávají zprávu o Poslední večeři.
Zelený čtvrtek je od nepaměti v celé křesťanské tradici připomínkou právě Poslední večeře Pána Ježíše s jeho učedníky. Událost tak významná a přitom tak nepochopitelná i dnes, nám, křesťanům 21. století.
Jíst a pít Tělo a Krev Boha? Našeho Stvořitele? Jak se s tím srovnává mnohý i vychováním zformovaný křesťan?
Nu, je to jednoduché. Jak říká vynikající pravoslavný theolog 20. století Alexander Schmemann (For the Life of the World, Sacraments and Orthodoxy, St. Vladimir’s seminary press, 1973), „Člověk je tím, co jí“.
Od vyhnání z Ráje, abychom se nasytili, musíme nejdříve svoje jídlo usmrtit. Jedno, zda jde o zvíře nebo rostliny. A skrze to jíme ve skutečnosti mrtvoly, v důsledku pak vlastní smrt. Smrt nemůže člověka přivést k Životu, může jej jen udržovat v jeho postupném umírání.
To je definice jídla!
Poslední večeře Ježíše Krista s jeho apoštoly je však něco zcela převratného: Pojednou my, lidé, dostáváme možnost jíst Boha, jakkoli námi usmrceného, Boha živého, tudíž máme šanci jíst poprvé a jedině zde v našich životech pokrm živý. Který nás také díky tomu uchová naživu. Jíme totiž v tomto případě Život!
„Člověk musí jíst, aby žil, musí přijmout svět do svého těla a proměnit ho v sebe, v tělo a krev. Je opravdu tím, co jí a celý svět je pro člověka všezahrnujícím prostřeným stolem. Obraz této hostiny se nese celou Biblí, jako centrální obraz života. Je na počátku stvoření a též na konci, při jeho naplnění: „…abyste v mém království jedli a pili u mého stolu… Lk 22,30″ (Alexander Schmemann)
To je pravá zvěst Zeleného čtvrtku, přátelé.
Ne, že varhany a zvonky letí do Říma, ne zelené pivo. Zpráva, že máme možnost se sytit nikoli mrtvolami, ale Živým Bohem!
Leo P. Švančara, psáno na Zelený čtvrtek A.D. 2022
V kategorii Články, Poznámka ke dni, Velikonoce
Příspěvek zaslal: leo dne 14.4.2022 / článek si přečetlo 552 návštěvníků X-P.cz
Leo P. Švančara