Tajemství české svatováclavské koruny i špatně provedených korunovací

Že do české svatováclavské koruny byla vložena Karlem IV. a prvním pražským arcibiskupem Arnoštem z Pardubic speciální neviditelná ochrana Nebes se všeobecně ví. Neobyčejnou sílu dává koruně mimo požehnaní do ní vložené oběma svatými muži našich dějin i trn z trnové koruny Kristovy z kříže na Golgotě, jenž je ukryt v křížku tohoto ojedinělého klenotu.

Ví se to ale veřejně až od let protektorátu, kdy si v listopadu 1941 neblaze proslulý protektor Heydrich spolu se svým synem Klausem drze měli tuto korunu vložit na svoje hlavy.

Oba také ale do několika měsíců dopadli špatně: Heydrichův osud je dostatečně znám, ale méně už je známo, že i jeho syn Klaus zahynul v roce 1943 v Panenských Břežanech, když jej ve věku deseti roků na místní silnici přejel nákladní automobil.

Co se však dodnes naopak neví skoro vůbec je, že někdy stačilo jakékoli úmyslné opominutí Korunovačního řádu, sepsaného samotným Karlem IV., a následně takto nedbale korunovaný, byť legitimní, panovník nevládl dlouho a už vůbec ne šťastně.

Korunovace Ferdinanda V. ve svatovítské katedrále 7. září 1836

Ferdinanda V. ve svatovítské katedrále 7. září 1836

Potkalo to nejen „zimního krále“ Fridricha Falckého, při jehož korunovaci kvůli jeho protestantismu byly vynechány nejen nutné posty, ale dokonce i korunovační mše svatá. do několika měsíců králem už nebyl…

Vynechání přikázaného půstu budoucího krále den před přijetím koruny se stalo osudným například Ludvíku Jagellonskému. Protože byl korunován teprve tříletý, byl vynechán nejen , ale i dvoudenní rituál, zahrnující cestu z Vyšehradu na Pražský hrad v lýkových střevících a prostém oděvu Přemysla Oráče, což přísně nařídil. Mladý král Ludvík se pak o několik roků později potupně utopil v bažinách u Moháče…

Zásadní opominutí přinesla i zatím vůbec poslední korunovace českého krále 7. září roku 1836, kdy král Ferdinand V. údajně opět nedodržel předcházející půst, ale navíc při obřadu nebyl předpisově oblečen do rouch subdiakona a diakona! (V Korunovačním Karlově řádu je totiž jasně uvedeno, že korunovací král získává současně svěcení na úrovni podjáhna a jáhna a tudíž roucha obou hodností musí korunovaný panovník na sebe postupně při korunovaci obléci).

Korunovace Ferdinanda V. ve svatovítské katedrále 7. září 1836 - všimněme si, že korunovaný panovník nemá předpisově jáhenskou štolu, pouze má šerpu, jenže nikoli z levého, ale z pravého ramene!

Korunovace Ferdinanda V. ve svatovítské katedrále 7. září 1836 – všimněme si, že korunovaný panovník nemá předpisově jáhenskou štolu, pouze má šerpu, jenže nikoli z levého, ale z pravého ramene!

I Ferdinand V. sám jako král nevládl dlouho: Po slabé a neschopné vládě vedoucí až k revolučnímu roku 1848 byl sesazen a musel nedobrovolně předat trůn svému osmnáctiletému synovci, Františku Josefu I.

Související články na X-P.cz:  Povolební zamyšlení - aneb jaká forma státu je pro nás tou nejlepší?

Nový mladý císař si patrně všech těchto neblahých špatně provedených korunovací českých králů byl velmi dobře vědom – a zřejmě právě proto nikdy nesvolil ke své vlastní korunovaci svatováclavskou korunou, ačkoli to několikrát během své 68 leté vlády přislíbil.

A další, dosud poslední i když nikdy nekorunovaný český král, Karel (1887-1922), již o korunovaci korunou Karla IV. vůbec asi neuvažoval. I když uherským králem se korunovat nechal. A možná právě on udělal obrovskou chybu: Správně provedená korunovace, s pokorou a zbožností (jíž mladý císař Karel I. oplýval natolik, že byl oficiálně připočítán k blahoslaveným mužům katolické církve), totiž dává požehnání Nebes, Boží milost i sílu ke zvládnutí přetěžkého úkolu dobré vlády nad královstvím českým a markrabstvím moravským.

Kéž se jednou dočkáme takové korunovace – i následné požehnané vlády nad námi a našimi potomky – Bohem jistě přichystaného, pravého a korunou Karla IV. korunovaného panovníka!

Vivat – jistě již dnes někde žijící a čekající na povolání od Boha – král český a markrabě moravský!

• Související: Korunovační řád Karla IV.

Leo P. Švančara, psáno o neděli Laetare (IV. neděle postní), A.D. 2021

V kategorii Historie, Liturgie, Monarchie, Zajímavosti

Příspěvek zaslal: leo dne 14.3.2021 / článek si přečetlo 298 návštěvníků X-P.cz

Štítky: , , , ,

Web rediguje: Leo P. Švančara

Další příspěvky