Kdo přichází z pekla jen těžko může přinést kamkoli ráj!

S Bohem v srdci se pekla bát netřeba!

S Bohem v srdci se pekla bát netřeba!

Když se navracely statisíce mužů po konci první Světové války zpět domů, pro většinu z nich to bylo v prvních poválečných letech mimořádně složité. Jak líčil můj dědeček František (1893-1972), který na frontách od Srbska až do Itálie strávil pět let, skoro všichni měli nepředstavitelné potíže dlouhé roky pak krotit běsy, které si v sobě přinesli z mnohaletého každodenního boje o život.

„Mne a většinu ostatních kamarádů, kteří jsme přežili, nakonec od těch démonů v srdcích osvobodila jen a jen víra v Boha. Víra hluboce vštípená našimi rodiči i prarodiči, víra i po našem návratu neustále žitá na našem moravském venkově“, vzpomínal vždy dědeček.

Ne všichni však takové štěstí měli.

Statisíce jiných bývalých vojáků, kteří neměli tak pevné kořeny, od víry naopak v důsledku osobních zkušeností z války definitivně odpadly. A to se ve dvacátých letech projevilo ve zvýšené agresivitě poválečného společenského prostředí u nás, což nakonec vyústilo v ekonomickou krisi.

A již před ní v nebývalou podporu komunistických a nacistických partají, netajících se záměrem nový stát zničit.

„Ten, kdo přichází z pobytu v pekle totiž jen těžko může přinést ostatním ráj“, končil vždy tyto své úvahy děda.

A tak se můžeme z těchto dávno zapomenutých špatných časů svým způsobem poučit i dnes a to proto, abychom se za pár týdnů či měsíců příliš nehrozili a nepropadali pak beznadějným depresím.

Protože jsme dnes již společností výsostně atheistickou, není nám dáno poskytnout komukoli kdo přichází z pekla – v němž navíc vyrostl a byl v něm i po generace vychován – záchranné lano v podobě živé víry. Nabídnout tedy prostředí každodenního řádu, a mantinely pevně daných pravidel.

Neslavíme již svátky, nedržíme posty a zdejší chrámy už desítky let spíše připomínají děním uvnitř jakési kulturní domy než skutečné léčebny duší a těl.

Související články na X-P.cz:  Povolební zamyšlení - aneb jaká forma státu je pro nás tou nejlepší?

Naši předkové to vše ještě měli.

Mnohé to zachránilo, ale přesto ti, kteří tak hluboké křesťanské kořeny ze svých domovů neměli, dovedli skrze své nevyléčené běsy v srdcích pár let po válce naše kraje do hluboké krise. A pak k další hrozné válce a poté k dalším mnoha desetiletím vražedné diktatury komunismu. Z níž jsme se ostatně nevymanili dodnes.

Co je řešením?

Počítat s tím raději již nyní, že takový vývoj může nastat. A dopředu se začít dobře opevňovat. Vírou v Boha a nikoli v člověka. Vírou v Krista, nikoli ve stát. Vírou, že ačkoli naše pozemská těla budou jednoho dne jistojistě zničena, naše duše nikdy!

Vybudovat si rychle v srdcích a ve svých rodinách vlastní systém pomoci a Božího řádu, který nikdo nikdy nebude moci ohrozit. Systém nezávislý na státu, který nás a naše potomky, jak jsme právě očitými svědky, rozhodně nehodlá jakkoli zachraňovat.

Čím dříve začneme, tím lépe. Každý promarněný den může být pro nás osudným. Sice nás ráj na zemi v příštích časech nečeká, ale s Bohem v srdci se pekla bát netřeba!

Leo P. Švančara, psáno 30. března A.D. 2022

V kategorii Články, Politika, Poznámka ke dni

Příspěvek zaslal: leo dne 30.3.2022 / článek si přečetlo 466 návštěvníků X-P.cz

Štítky: , ,

Web rediguje: Leo P. Švančara

Další příspěvky