X-P.cz víra • publicistika • komentáře • tradice • zajímavosti • konservatismus

Hledat:

S Bohem v srdci se pekla bát netřeba!

Když se navracely statisíce mužů po konci první Světové války zpět domů, pro většinu z nich to bylo v prvních poválečných letech mimořádně složité. Jak líčil můj dědeček František (1893-1972), který na frontách od Srbska až do Itálie strávil pět let, skoro všichni měli nepředstavitelné potíže dlouhé roky pak krotit běsy, které si v sobě přinesli z mnohaletého každodenního boje o život.

„Mne a většinu ostatních kamarádů, kteří jsme přežili, nakonec od těch démonů v srdcích osvobodila jen a jen víra v Boha. Víra hluboce vštípená našimi rodiči i prarodiči, víra i po našem návratu neustále žitá na našem moravském venkově“, vzpomínal vždy dědeček.

Ne všichni však takové štěstí měli.

Statisíce jiných bývalých vojáků, kteří neměli tak pevné kořeny, od víry naopak v důsledku osobních zkušeností z války definitivně odpadly. A to se ve dvacátých letech projevilo ve zvýšené agresivitě poválečného společenského prostředí u nás, což nakonec vyústilo v ekonomickou krisi.

A již před ní v nebývalou podporu komunistických a nacistických partají, netajících se záměrem nový stát zničit.

„Ten, kdo přichází z pobytu v pekle totiž jen těžko může přinést ostatním ráj“, končil vždy tyto své úvahy děda.

A tak se můžeme z těchto dávno zapomenutých špatných časů svým způsobem poučit i dnes a to proto, abychom se za pár týdnů či měsíců příliš nehrozili a nepropadali pak beznadějným depresím.

Protože jsme dnes již společností výsostně atheistickou, není nám dáno poskytnout komukoli kdo přichází z pekla – v němž navíc vyrostl a byl v něm i po generace vychován – záchranné lano v podobě živé víry. Nabídnout tedy prostředí každodenního řádu, modlitby a mantinely pevně daných pravidel.

Neslavíme již svátky, nedržíme posty a zdejší chrámy už desítky let spíše připomínají děním uvnitř jakési kulturní domy než skutečné léčebny duší a těl.

Naši předkové to vše ještě měli.

Mnohé to zachránilo, ale přesto ti, kteří tak hluboké křesťanské kořeny ze svých domovů neměli, dovedli skrze své nevyléčené běsy v srdcích pár let po válce naše kraje do hluboké krise. A pak k další hrozné válce a poté k dalším mnoha desetiletím vražedné diktatury komunismu. Z níž jsme se ostatně nevymanili dodnes.

Co je řešením?

Počítat s tím raději již nyní, že takový vývoj může nastat. A dopředu se začít dobře opevňovat. Vírou v Boha a nikoli v člověka. Vírou v Krista, nikoli ve stát. Vírou, že ačkoli naše pozemská těla budou jednoho dne jistojistě zničena, naše duše nikdy!

Vybudovat si rychle v srdcích a ve svých rodinách vlastní systém pomoci a Božího řádu, který nikdo nikdy nebude moci ohrozit. Systém nezávislý na státu, který nás a naše potomky, jak jsme právě očitými svědky, rozhodně nehodlá jakkoli zachraňovat.

Čím dříve začneme, tím lépe. Každý promarněný den může být pro nás osudným. Sice nás ráj na zemi v příštích časech nečeká, ale s Bohem v srdci se pekla bát netřeba!

Leo P. Švančara, psáno 30. března A.D. 2022

V kategorii Články, Politika, Poznámka ke dni