Velmi dlouho jsem váhal, zda se vyjádřit k takzvanému očkování proti covid-19 a zejména i k testování, o nichž nyní zamýšlí tato vláda, aby se staly normou pro částečný návrat k běžnému životu lidí.
Ačkoli denně mám na toto téma mnoho dotazů, dosud jsem to zatím neřešil: Léčím a pomáhám; žehnám a potencuji svá hagiopatika, která pomáhají stovkám lidí, takže jsem se tím doposud moc nezabýval. Ale to neznamená, že bych v dlouhých bezesných nocích neuvažoval, co s tímto tématem, které se asi brzy stane stěžejním pro naše životy?
Takže se nyní pokusím asi to první shrnutí, jež mi vyplývá z modliteb, z rozjímání nad texty Písma svatého – i z mých skoro čtyřicetiletých zkušeností s totalitami všeho druhu:
Poctivě musíme nejdříve rozdělit dvě věci. Proč se lidé nechají „testovat“ na tuto čínskou chřipku a současně, proč se mnozí zamýšlejí nechat se proti ní „očkovat“?
Zda:
Za a) – se bojí, tudíž očkování či testování považují za lékařský a vědecký instrument, jak se neohrozit a neohrozit své okolí.
Za b) – pod vlivem masivně šířených zpráv ze státní šikany se sice, pravda, sami nebojí a dokonce tuší, o co ve skutečnosti zde jde. Ale oboje dobrovolně raději podstoupí, aby mohli žít tak nějak podobně, jako kdysi. Tedy jít do hospody, do obchodu, jet na dovolenou…
Takže z duchovního a křesťanského pohledu mohu již nyní říci následující. V případě lidí skupiny a) o hřích nejde. Jsou jen vyděšeni, v nouzi, v tísni, pod tlakem jak svého vnitřního strachu, tak mnohdy pod tlakem svého okolí (babičko, jestli se nenecháš očkovat, vnoučata k tobě nesmí!).
V případě skupiny b) ovšem jde o hřích a to o hřích dosti závažný, který by možná mohl zničit věčný život těch, kteří k němu svolí!
Protože ten, kdo sice ví, že o nic nejde, že jde ve skutečnosti o zbytečnost, požadovanou jen současnou vládou, navíc nijak nepodloženou… … ale nechá se testovat či očkovat jen proto, aby mohl mít jinou kvalitu života než ti, kteří tomuto odolají, ten si koleduje o zrušení společenství s Bohem! Tedy o život ve věčné temnotě, v odloučení od Boha a od svých předků i od svých přátel již přebývajících u Něho!
Proč?
Jednoduše proto, že nám to říká jasně Písmo svaté:
„…a svodí ty, jenž přebývají na zemi, těmi divy, kteréžto dáno jí činiti před obličejem šelmy, říkající obyvatelům země, aby udělali obraz šelmě, kteráž měla ránu od meče, a ožila zase…
…a aby žádný nemohl kupovati ani prodávati, než ten, kdož má znamení aneb jméno té šelmy, anebo počet jména jejího.“ (Zjevení sv. Jana, 13,14 – 13,17)
Nesrozumitelné?
Vůbec ne! Jen ten, kdo přijme DOBROVOLNĚ a s vědomím „znamení šelmy“, aby mohl kupovat, či prodávat, jezdit či dovolenkovat, pít v hospodách či rejdit v Kauflandech, po festivalech či po návštěvách…
…ten je připočten k zástupu těch, o nichž Písmo praví, že „jejich jména NEJSOU napsaná v knihách života Beránka, toho zabitého od počátku světa.“ (Zj. 19,8)
Dosti vážné na to, abychom se nad tím zamysleli.
Naši předkové ve starém Římě, když měli obětovat kadidlo v chrámu Jovově, raději odmítli. I když je to za prvních tří století stálo většinou život! Nešlo o nic, jen o pár zrnek kadidla.
Dnes by mnozí křesťané řekli: Co na tom?
Ale ty statisíce prvomučedníků obětovaly životy své i svých rodin, než by se tito obdivuhodní naši předkové přihlásili k něčemu, s čím hluboce a zásadně nesouhlasili!
Řeknete si nyní možná, co tedy mám dělat? V práci mne nutí k testům, brzy přijde požadavek možná i na „očkování“, a vždyť to s vírou v Boha nemá přece nic společného?
Má!
Jestliže přijmu znamení šelmy s vědomím, že je to nesmyslné, že je to naprosto zbytečné, že to nemá žádné opodstatnění, ale udělám to jen kvůli tomu, abych vyhověl příkazům šílenců, kteří nám vládnou, navíc, abych získal jisté „výhody“, pak to proti Bohu je a zásadně!
Vždyť mnozí z nás víme z praxe, a věřte mi, že to funguje, když máme víru, že jak říká Pán Ježíš: „Nemějte starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané.
Ale váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete a dá vám to!“ (Matouš 6,31-32)
A ve Starém zákoně k tomu čteme:
„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh… …nebudeš mít jiného Boha mimo mne… …nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit.“ (Ex 20,2-5). Desatero známe asi všichni!
Takže, i kdybychom do smrti nemohli na dovolenou, i kdybychom do smrti nemohli do hospody, i kdybychom do smrti nemohli na koncert FOK či Metanoonu nebo mé někdejší kapely CWBC? Tak co se stane?
Nic!
Náš Pán se o nás postará a opakuji, mám to vyzkoušeno! Funguje to! I bez přitakání nejrůznějším šíleným režimům, ba právě tehdy, pokud se jim za žádnou cenu nepokloníme. V tu chvíli nám Pán najednou dá zázračně všeho, co potřebujeme.
A zachováme si přitom život věčný a nepřijmeme do svých srdcí ze zbabělosti nějakého vládního „boha“, boha covidu, očkování, testování. Namísto mimo Boha živého, uzdravujícího, všemohoucího!
Věřím-li Bohu, pak je můj život v Jeho rukou. „Buď vůle tvá“, modlíme se mnohokrát denně v modlitbě Ježíšově, v modlitbě „Otče náš…“. A najednou vůle Boží nám je k smíchu? Má ji nahradit nějaký test na nějaký covid? Nebo dokonce nějaká aplikace „očkování“ na bázi RNA do našich těl, o níž nic netušíme, jen ji považujeme za „božské“ řešení současných problémů?
To je moje odpověď na tyto dotazy. Možná tvrdá, možná nepřijatelná, ale odpověď přijatá z desítek hodin modliteb a z dlouhých, dlouhých chvil duchovního zápasu.
Kdo má uši slyš.
„Kdosi se Ježíše v zástupu zeptal:
‚Pane, kdo bude spasen? Snad ne jen málokdo?‘
Tehdy mu řekl: ‚Snažte se vejít úzkými dveřmi. Říkám vám, že mnozí se budou pokoušet vejít, ale nebudou moci. Když hospodář vstane a zavře dveře, zůstanete venku. Budete tlouci na dveře: ‚Pane, otevři nám‘, ale on vám odpoví: ‚Neznám vás. Nevím, odkud jste.‘
Budete říkat: ‚Jedli jsme a pili s tebou. Učil jsi na našich ulicích!‘
On však odpoví: ‚Říkám vám, že vás neznám. Nevím, odkud jste. Odejděte ode mě, všichni, kdo pácháte zlo!‘
Bude tam pláč a skřípění zubů, až uvidíte Abrahama, Izáka a Jákoba se všemi proroky v Božím království, ale sami budete vyhnáni ven!
Mnozí přijdou od východu i od západu, od severu i od jihu a budou stolovat v Božím království. A hle, někteří poslední budou první a někteří první budou posledními.“
(Lukáš 13,22-29)
Leo P. Švančara, psáno ve čtvrtek Bílého týdne, velikonočního Oktávu, 8. dubna A. D. 2021
V kategorii Články, Homeopatie / léčba, Zajímavosti
Příspěvek zaslal: leo dne 8.4.2021 / článek si přečetlo 1 480 návštěvníků X-P.cz