Církev je zařízení moudře instalované samotným Bohem. Zařízení, které můžeme přirovnat k zábradlí na horské cestě: Pomáhá nám nespadnout do propasti při naší cestě k Nebesům.
Mnozí z přátel a známých propadají v posledním roce malomyslnosti nad tím, kam se řítí křesťanské církve. Většina z nich totiž velmi zbaběle spolupracuje s mocichtivými politiky a vědci na zavádění bio-totality tak, že nechávají zavírat před věřícími chrámy živého Boha. Část z nich z obavy před státními represemi, ale část dokonce snad tomu i sama věří?
Proto jsem se rozhodl opět nějak – a doufám, že nějak srozumitelně – uklidnit naše obavy či deprese z tohoto vývoje.
Co je Církev Kristova? A kdo je vlastně jejím „členem“?
Sám Bůh nám to vysvětluje celkem srozumitelně a polopaticky, například v evangeliu svatého Jana: „Moje ovce slyší můj hlas – já je znám a ony jdou za mnou.“ (Jan 10,27). A přitom Pán Ježíš zde v tomto evangeliu o větu dříve říká, že kdo tento Boží hlas neslyší, k Jeho ovcím nepatří…
Takže slyšíme Jeho hlas? Ano? Nu, pak jsme tedy „členy“ Církve Kristovy, tedy křesťané! A tuto Církev tvoříme my, kdo se snažíme slyšet Jeho hlas. A máme skrze Jeho Církev k neustálé pomoci nekonečnou sílu Ducha svatého:
Ježíš jim řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Proto jděte, získávejte mi učedníky ze všech národů; křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A já budu s vámi po všechny dny až do skonání světa.“ (Matouš 28,18-20)
Čili vidíme, že Kristovu Církev tvoří lidé, kteří se jednak snaží slyšet Boží hlas a současně na znamení toho přijali z rukou jiných křesťanů křest. Nic více!
Zde se nyní možná někteří zarazíte, že tu hlásám nějaké hereze dnes tak moderních „multináboženství“, které se spojením všech vyznání a náboženství snaží vyrobit jakéhosi „duchovního kočkopsa“.
Ale není tomu tak! Opět se podívejme, co nám k tomu říká Pán Ježíš:
„Pravím vám, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich!“ (Matouš 18,19-20)
Takže vidíme, že Církev není JEN konfese, římskokatolická, pravoslavná nebo protestantská. Církev tvoří lidé, kteří slyší Boží hlas, kteří ve Jménu Kristově křtí – a sami se pokřtít nechali – a kteří v Jeho jménu prosí za sebe i za druhé. A kteří v Jeho jménu činí zázraky, vymítají Zlo, a svědčí ostatním o Ježíši Kristu, synu Boha živého! Bez ohledu na to, zda patří do farnosti té či oné, k tomu či onomu sboru.
Jestliže jsme začali přirovnáním Církve k zábradlí na horské stezce, pak s tím také skončíme:
Je zcela lhostejné, jakou barvou je toto zábradlí natřeno. Důležité přece je, aby bylo natolik pevné, abychom na cestě do Nebe nespadli do propasti!
K tomuto tématu doporučuji zájemcům i další související zdejší články:
• O Církvi, jejímiž členy jsme vlastně současně my všichni, ať již pravoslavní, katolíci nebo ostatní v Pravdě věřící křesťané. O takzvané Církvi sv. Jana: Církev Janova I. a Církev Janova II.
• O tom, zda být křesťanem znamená být také současně řádným členem nějaké farnosti? Kdo není proti nám, je s námi – a kdo není se mnou, je proti mně!
• O tom, že křest je tou jedinou svátostí (tajinou), o které máme stoprocentní jistotu, že pochází přímo předáváním od jednoho křesťana ke druhému nepřetržitě až od samotného Vtěleného Boha: Nezoufejme nad stavem církve. Neboť církev není často totéž, co Církev!
Požehnanou † neděli přeji!
Leo P. Švančara, psáno o neděli Zmrtvýchvstání Páně (dle pravoslavného počítání Velikonoc), 2. května A. D. 2021
V kategorii Církev, Články, Zajímavosti
Příspěvek zaslal: leo dne 2.5.2021 / článek si přečetlo 782 návštěvníků X-P.cz
Leo P. Švančara