Kdo není proti nám, je s námi – a kdo není se mnou, je proti mně!

Poslední večeře Páně v kruhu apoštolů (Fra Angelico, 1440)

Poslední večeře Páně v kruhu apoštolů (Fra Angelico, 1440)

 

„Mistře,“ řekl Ježíšovi Jan, ‚viděli jsme jednoho, který nechodí s námi, jak ve tvém jménu vymítá démony. Snažili jsme se mu v tom zabránit, protože nechodí s námi.‘

‚Nebraňte mu!‘ odpověděl Ježíš. ‚Nikdo nemůže vykonat v mém jménu – a hned nato o mně mluvit zle. Kdo není proti nám, je s námi. Kdo by vám podal i jen pohár vody, protože patříte Mesiáši, amen, říkám vám, že nepřijde o svou odplatu!’“ (Marek 9,38-41)

Když mnozí z nás slyší tato slova evangelia, zavrtí možná hlavou nad touto větičkou. Jenže ke všemu o tom samém – tedy že kdosi někde ve Jménu Ježíšově uzdravoval a vymítal démony, aniž by však současně patřil k „oficiálním“ Ježíšovým učedníkům – mluví i jiné evangelium, a sice Lukášovo (Lukáš 9,49-50). Čili dvě evangelia ze čtyřech nám podávají tutéž znepokojivou zprávu, že ne každý Kristův učedník by tedy snad nutně musel současně být členem „oficiální skupiny“ Ježíšových apoštolů!

Syrský orthodoxní patriarcha Ignatius Aphrem II. v rozbořeném chrámu syrské církve...

Syrský orthodoxní patriarcha Ignatius Aphrem II. v rozbořeném chrámu syrské církve…

A to přeci nelze jen tak lehce připustit – vždyť by to znamenalo notné oslabení veškeré církevní discipliny! Ba dokonce snad i obecného pravidla, že mimo není spásy?

A tak nás ihned napadne protiargument na jiném místě evangelia, kde Ježíš výslovně praví: “Kdo není se mnou, je proti mně; a kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.“ (Matouš 12,30).

A jsme na chvíli uklidněni!

Jenže když si oba tyto zdánlivě protichůdné Ježíšovy výroky postavíme vedle sebe, pojednou věc vidíme ještě jinak. Dokonce oba výroky vůbec protichůdné nejsou!

Zatímco totiž u sv. Lukáše i sv. Marka Ježíš reaguje na námitku svých učedníků, že někdo v Jeho Jménu vyvíjí veřejnou činnost bez toho, aby se jich, učedníků a samotného Mistra, předem zeptal, v evangeliu sv. Matouše Pán reaguje na obvinění nepřátelských fariseů, že prý „jedná ve jménu démonů“.

Související články na X-P.cz:  Rod Toufarů z Horního Smrčného, z něhož pocházel mučedník P. Josef Toufar

Když totiž, jak čteme u sv. Matouše, fariseové viděli, že Ježíš uzdravuje a vymítá démony, odmítali si v té chvíli byť jen na vteřinu připustit, že by tak mohl činit skutečně ve Jménu Božím.

Základní "farností" Církve Kristovy je náš domov, naše vlastní rodina! A hlavním jejím chrámem náš domácí ikonostas!

Základní „farností“ Církve Kristovy je náš domov, naše vlastní rodina! A hlavním jejím chrámem náš domácí Boží kout, tedy ikonostas!

Jak by totiž mohl kdokoli něco takového dělat ve Jménu Božím jen tak, bez „přechozího pověření“ od chrámových kněží, bez udělené iurisdikce a už vůbec bez řádné průpravy od učených znalců Písma? (Jak to příbuzná situace s Ježíšovými učedníky ze dvou výše zmíněných ukázek!)

A tak fariseové rychle vyvodili: „On nevyhání démony jinak než ve jménu Belzebula, knížete démonů.“ (Matouš 12,24)

Na tento jejich soud však Ježíš velmi striktně odpovídá: “Kdo není se mnou, je proti mně; a kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.“ (Matouš 12,30). Čili kdo nejedná v Ježíšově, tedy v Božím Jménu, nepatří Bohu. I kdyby se to tak mohlo nastokrát jeho okolí jevit. A aby to bylo zcela jasné, dovysvětluje: „Zasaďte dobrý strom, i jeho ovoce bude dobré. Zasaďte špatný strom, i jeho ovoce bude špatné. Strom se pozná po ovoci.“ (Matouš 12,33).

A nyní vidíme společný základ obou protichůdných výroků: Ano, strom se pozná po ovoci! Přičemž vůbec nemusí být v mnohých případech rozhodující, zda strom, rodící blahodatné Ježíšovo Božské ovoce, roste zrovna v té naší hezky oplocené upravené zahrádce!

Pokud totiž někdo uzdravuje a vymítá běsy ve Jménu Ježíšově, nemůže být nikdy ve službách Belzebuba! I kdyby stokrát „nechodil s námi“.

A to vůbec není nějaká dnes tak moderní tolerance či nějaký dnes módní ekumenismus, snažící se spojit oheň a vodu, pravdu a blud a vyrobit tak církevního „kočkopsa“.

Související články na X-P.cz:  Hlavní poznávací znak sektářství? Záporný vztah k tabáku!

Je to důrazné upozornění samotného Syna Božího na plnou svobodu dětí Božích, kterou nám všem Bůh dopřává vrchovatě – a to vždy dle našich schopností a možností. Tedy důraz na svobodu všech křesťanů všech věků, kteří v Něho skutečně uvěřili.

Ano, mimo Církev skutečně není spásy. Ovšem mimo Církev Kristovu. Tu, která však není ohraničena vždy nutně jen těmi, kteří „spolu chodí“.

Pravím vám, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich!(Matouš 18,19-20)

 

(psáno o Velkém čtvrtku dle orthodoxního kalendaria 2018,  5. dubna, Leo P. Švančara)

V kategorii Církev, Články, Poznámka ke dni, Zajímavosti

Příspěvek zaslal: leo dne 5.4.2018 / článek si přečetlo 1 657 návštěvníků X-P.cz

Štítky:

Web rediguje: Leo P. Švančara

Další příspěvky