Rod Toufarů z Horního Smrčného, z něhož pocházel mučedník P. Josef Toufar

P. (foto: archiv Miloše Doležala)

Prapradědeček mučedníka P. Josefa Toufara byl gruntovník Martin Toufar z Horního Smrčného (na rozhraní Jihlavska a Třebíčska). Martin se narodil 28. října roku 1777 ve statku v Horním Smrčném číslo 2.

Martin Toufar měl syny Matěje (*15. února 1802) a Jana (*15. května 1805).


 

Rodokmen Toufarů z Horního Smrčného (po kliknutí na obrázek se na nové stránce zobrazí plná velikost k prohlížení a ke čtení).


Větev Jana Toufara:

Grunt rodu Toufarů v Horním Smrčném č. 2.
(foto obec Horní Smrčné)

Když statek v Horním Smrčném zdědil nejstarší syn Matěj, mladší bratr Jan si od něho vyžádal několik hektarů pozemků nad rodnou vsí, kde si postavil pod Bílou horou usedlost v místě zvaném Prosejn. Zde tak založil druhou větev Toufarova rodu, která ovšem zanikla po meči, když jeho syn František Toufar (*18. března 1826) již neměl syna a jeho dceru Eleonoru (*8. září 1868) si vzal Josef Šinkovský. Pradědeček mé manželky, Evy Švančarové, rozené Šinkovské…


Větev Matěje Toufara:
Prvorozený Matěj, který zůstal na rodném gruntu v Horním Smrčném číslo 2, měl syny Františka (*1830) a Jana (*1831).

Větev Jana II. Toufara a jeho syn kněz a řeholník František Karel Toufar:
Toufarův grunt v Horním Smrčném pak po svém otci Matějovi převzal jeho syn Jan a tomu se 9. března 1867 narodil syn František. Ačkoli byl dědicem rodného statku, od mládí toužil po dráze duchovního, až rodiče svolili a František mohl odejít na studia, kde se stal řeholníkem u kapucínů. Přijal řádové jméno Karel, a následně byl vysvěcen na kněze.
V roce 1950 byl tento již 83 letý P. František Karel Toufar komunistickým režimem v rámci tažení proti katolické církvi internován v bývalém kapucínském konventu na Opočně, kde roku 1951 zemřel. Jím po meči zanikla další větev hornosmrčenských Toufarů…

Větev Františka Toufara, přímá větev mučedníka P. Josefa Toufara:
Novomanželé František a Josefa Toufarovi se poté usadili v Arnolci u Zhoře, kde si z vyplaceného podílu na gruntu v Horním Smrčném a z věna nevěsty Josefy pořídili hostinec.
18. ledna 1865 se Františkovi a Josefě narodil syn Josef, který poté v dospělosti převzal otcovu hostinskou živnost a dokonce se v Arnolci stal i starostou.
14. července roku 1902 se tomuto Josefovi Toufarovi, arnoleckému starostovi a hostinskému, narodil syn, jenž byl pokřtěn opět Josef.
Byl od útlého věku veden k tomu, že převezme v Arnolci otcovu hostinskou živnost, nicméně táhlo jej to, stejně jako kdysi jeho strýce Františka Karla z Horního Smrčného, na dráhu kněze.
Jeho snahám však, stejně jako před časem strýci Františkovi, bránil otec, který chtěl Josefovi předat hospodářství a živnost.
Teprve po smrti Josefa Toufara (1865-1927), kdy hostinec i hospodářství převzal místo něho jeho mladší syn, se budoucímu knězi Josefovi podařilo nastoupit na studia.
V roce 1940 byl vysvěcen na kněze a celou válku působil v Zahrádce u Humpolce, v dnes již dávno zatopeném městečku vodami želivské přehrady.
V roce 1948 byl P. Josef Toufar přeložen do Číhoště, což se mu stalo osudným.
Hned o rok později totiž došlo v jeho chrámu k zázrakům s křížkem na oltáři a Josef Toufar byl 28. ledna 1950 komunistickou StB zatčen.
A po rovných čtyřech týdnech, tedy po 672 hodinách neuvěřitelného utrpení, způsobeného komunistickou státní bezpečností, po nelidském týrání P. Josef Toufar umírá.
Právě před rovnými 70. roky, v sobotu 25. února 1950.

Hlavní viníci smrti mučedníka P. Josefa Toufara:
Karel Čížek (spáchal sebevraždu):
Prokurátor a hlavní vyšetřovatel Číhošťského zázraku a agresivní zuřivec pronásledující kněze a biskupy v mnoha procesech, v procesech jako byli například Anastáz Opasek, Stanislav Zela, Oto Mádr, Jan Zahradníček a další. Osobně se i účastnil výslechů obviněných, vyslýchal například svědky zázraku v Číhošti. Podílel se na natáčení propagandistického filmu StB „Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení“, který měl přinést inscenované odhalení podvodných praktik faráře Toufara
Čížek se stal v poslední fázi svého života alkoholikem a v roce 1991 spáchal sebevraždu.
Osvald Závodský (oběšen):
Vrchní velitel StB v Československu. Člen proticírkevní „šestky“, která řídila kruté represe vůči církvi, kněžím a biskupům. Osobně vydal příkaz k zatčení faráře Toufara a k vynucení doznání jakýmikoli prostředky. Osobně několikrát dohlížel ve Valdicích na výslechy P. Toufara.
V roce 1951 se tento fanatický komunista stal sám obětí svých soudruhů když byl zatčen, obviněn z velezrady a po tříletém věznění v roce 1954 na Pankráci oběšen.
Rudolf Slánský (oběšen):
Generální tajemník KSČ, po Gottwaldovi druhý muž v Československu, agilní nepřítel křesťanů, jenž organisoval proticírkevní „katolickou akci“. Vrchní komunista, který spolurozhodl o připravovaném monstrprocesu v cause Číhošťského zázraku a o uvěznění faráře Josefa Toufara.
Sám Slánský později aktivně nařídil i zatčení a likvidaci svého kolegy z proticírkevního tažení, náčelníka SNB a StB Závodského, aniž by tušil, že vzápětí jiní soudruzi nařídí zatčení jeho vlastní.
Tento zuřivý protikatolický komunista byl po vykonstruovaném procesu v roce 1952 na Pankráci oběšen.
Vladimír Clementis (oběšen):
Ministr zahraničí, člen proticírkevní „šestky“. Spoluorganisoval krutosti vůči kněžím, laikům i biskupům a jako člen „šestky“ se přímo podílel na organisaci represí vůči P. Toufarovi a dalším kněžím v rámci causy Číhošťského zázraku.
V roce 1951 svými soudruhy zatčen, po vynuceném doznání k velezradě odsouzen k smrti a v roce 1952 na Pankráci oběšen.
Ladislav Mácha (dožil se vysokého věku):
Fanatický komunista, sadistický vyšetřovatel, který bestiální brutalitou svých výslechů P. Toufara nakonec po 28 dnech nelidského týrání zavraždil.
V roce 1963 byl potrestán stranickou důtkou za mučení a propuštěn z ministerstva vnitra. V roce 1968 se sice nakrátko ocitá skrze vraždu Josefa Toufara ve vazbě, ale jeho odsouzení zabránily změny po sovětské okupaci.
V roce 1974 byl vyloučen z KSČ a v roce 1998 byl za vraždu Josefa Toufara odsouzen ke dvěma rokům vězení a po ročním pobytu v brněnské věznici propuštěn.
Do smrti svého zločinu ale Mácha nelitoval a dokonce, dle svědectví publicisty Miloše Doležala, prý o svém brutálním počínání u StB doslova prohlásil:
„…má to jednu výhodu, víte, mám krásně vysokej důchod, tak ať mi to ten bulík Havel platí dál!“ (zdroj citace článek Miloše Doležala „Ukřivděný soudruh vrah…“, IHNED, 22. 2. 2019)
Zemřel sešlostí stářím ve věku 95 let v roce 2018.
Psáno v den 70. výročí umučení faráře Josefa Toufara, v masopustní úterý před Popeleční středou A.D. 2020, Leo Pavel Švančara
Odkazy:
• Rodokmen rodu Toufarů v plné velikosti na webu svancara.eu
• Vzpomínky pamětníků na Číhošťské události na Regionalistu
Článek zde na X-P k 70. výročí zázraku v Číhošti
•  Adolf Rázek: 672 hodiny vazby pátera Josefa TOUFARA (obsáhlý a mimořádně cenný podrobný dokument o celé vazbě P. Toufara podle zachovaných archivních materiálů)

 

V kategorii Církev, Dokumenty, Historie, Politika

Příspěvek zaslal: leo dne 25.2.2020 / článek si přečetlo 1 856 návštěvníků X-P.cz

Štítky: , , , , , ,

Web rediguje: Leo P. Švančara

Další příspěvky