– Kdysi jsem roky dělal podle svých možností vše pro to, aby tehdejší komunistický režim padl.
– Zatímco ostatní jej všemožně podporovali…
– Netoužil jsem nikdy po nějakém „cestování“ či po nějakých „svobodných volbách“. Chtěl jsem od mládí jen to jediné: Mít plné a svobodné právo se živit vším tím, co umím. A nemuset se kvůli tomu uchylovat do ilegality a přitom si povinně obstarávat razítko v občance nějaké fabriky.
– Zatímco těm ostatním razítko jejich fabrik či úřadů nevadilo, naopak, zašívali se tam od maturity až do důchodu za pravidelnou výplatu a s radostí. Oni totiž byli se svým nevolnictvím spokojeni – pouze žárlivě dychtili po cestování do „kapitalistické ciziny“ a po vysněném zboží, jež viděli v západních filmech…
– Když přišel podzim roku 1989, zajásal jsem v euforii, že se konečně budu moci na prahu třicítky živit svobodně tak, jak uznám za vhodné. A dělat s radostí a láskou to, za co mi lidé budou ochotni zaplatit, protože výsledky mé práce a tvůrčích schopností budou považovat pro sebe za přínosné.
– Zatímco ti ostatní hromadně ve zdivočelých tlupách vyrazili do Vídně na Mexikoplatz, aby tam nakupovali (mnozí se koupí ani neobtěžovali a přímo tam kradli) všemožné spotřební dreky a elektronické haraburdí… Pokračování…
Z kategorie Politika
Zaslal/a leo on Srpen 16, 2021