Smrt je jediná jistota, kterou v životě máme. Ta jediná.
A právě ve Svatém týdnu velikonočním by v našich myslích měla mít místo po celých 24 hodin každý tento svatý den. Ale ne kvůli tomu, abychom z toho upadali do depresí, ale právě jen a jen kvůli tomu, abychom do nich skrze strach ze smrti neupadali!
Smrt lze totiž překonat jedině smrtí. Ne očkováním, ne respirátory, ne polykáním léků nebo budováním krytů a tvrzí.
Kristus nám dal jasný příklad – a tento týden jej máme před očima více než kdy jindy – že smrt je sice nutná, ale není konečnou stanicí.
Kristus vstal z mrtvých,
smrtí smrt překonal
a jsoucím ve hrobech
život daroval.
(velikonoční kánon sv. Jana Damašského)
Smrt je totiž ve skutečnosti průchodem k Životu. Průchodem nikoli nepodobným naší dávné cestě před lety porodními cestami v okamžiku našeho příchodu na tento svět.
Jenže nyní, při tom průchodu druhém, branou smrti, už bude záležet jen a jen na nás, zda v ten okamžik budeme umět odemknout ty správné dveře?
Ty dveře, které se nám tam otevřou dokořán a ne toliko pootevřou. Abychom pak mezi nesprávnými dveřmi nemuseli stát po desetiletí či dokonce staletí v situaci, kdy cesta zpět je nám již navždy uzavřena – ale cesta dopředu, špatnými dveřmi za nimiž je jen zeď, rovněž.
A toto hledání správných dveří je celým smyslem lidského života.
Ale jak ty dveře již nyní za pozemského života hledat tak, abychom je bezpečně poznali v okamžiku, když je budeme potřebovat?
Odpověď nám dává sám Pán Ježíš: „Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn. Bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu…“ (Jan 10,9).
Leo P. Švančara, psáno v pondělí Svatého týdne A. D. 2021
V kategorii Články, Poznámka ke dni, Velikonoce
Příspěvek zaslal: leo dne 29.3.2021 / článek si přečetlo 733 návštěvníků X-P.cz