X-P.cz víra • publicistika • komentáře • tradice • zajímavosti • konservatismus

Hledat:

Jsem dosti často svědkem i aktérem ohnivých debat o zhoubnosti sekularismu (tedy když to přeložím, o zhoubnosti dnešní „nenáboženskosti“) současné společnosti.

Mnozí křesťanští modernisté tvrdí, že se sekularismem je třeba bojovat tak, že se mu přizpůsobíme. Tedy, že vyjdeme ze svých chrámů a kaplí pomyslně k „člověku z ulice“ a učiníme naši víru i obřady co nejsrozumitelnější, nejpřitažlivější, nejzábavnější.

Výsledkem jsou všelijaké dětské koutky v mnohých dnešních katolických kostelech, v některých zemích jsou dokonce běžně dnes již k vidění v chrámových předsíních i automaty na kávu či limonády, kde nudící se věřící může nalézt občerstvení.

Chrám by měl být prý místem zábavy, kde se ani dospělí, ani děti nebudou tu hodinku týdně „nudit“. Pokračování…

Z kategorie Církev, Velikonoce

Zdraví je pro náš moderní svět jediným normálním stavem člověka: S nemocí je proto třeba stůj co stůj a ze všech sil bojovat.

Křesťanský pohled považuje naopak za normální stav člověka spíše právě nemoc. V tomto světě smrtelných a měnících se důvodů utrpení, jsou nemoci a smutek normálními podmínkami života.

Z náboženského pohledu je proto na zdraví a léčení vždy pohlíženo jako na milosrdenství Boží: opravdové uzdravování je „zázračné“! Tento zázrak neuskutečňuje Bůh proto, že by zdraví bylo v tomto světě „dobré“, ale proto, že nemoc i následné uzdravení přivádí člověka zpět k Bohu. Pokračování…

Z kategorie Články, Homeopatie / léčba, Poznámka ke dni, Velikonoce

Ikona: Kristus na Bílou sobotu vyvádí zesnulé z hrobů

Na kříži umírá Slovo – a nastává Ticho. Nic nedokáže lépe vystihnout noc Velkého pátku i den Bílé soboty.

Jenže Kristus, jedna ze tří osob Boží Trojice – Bůh Syn neboli Bůh Slovo – všemu tvorstvu vydává svědectví neustále. A to i když mlčí!

O čem tedy Bůh Slovo vydává svědectví v mlčení Bílé soboty?

Kristus podle mnoha zpráv Nového zákona po své lidské smrti na kříži právě v tichu Bílé soboty sestupuje do pekel, aby tam rozvázal pouta všem zesnulým od počátku světa. A aby je vyvedl z jejich temných hrobů do jasu věčné Blaženosti. Pokračování…

Z kategorie Články, Poznámka ke dni, Velikonoce

Annáš (veleknězem v letech 6-15 po Kr.) a jeho zeť Kaifáš (veleknězem v letech 18-36 po Kr.) na obraze Jamese Tissota.

Kaifáš si promnul svůj pěstěný vous, usrkl z kratéru vína a pomalu shrnul předchozí debatu: „Máš pravdu, milý tcháne Annáši, ten Nazaretský skutečně mluví a koná přesně podle toho, co říkají proroci“.

„Nu, právě. Vidíme to všichni už dlouho. Je to zcela jistě ten Předpovězený“, vyhrkl mladší kněz, jenž oba ctihodné muže při jejich rozhovoru obsluhoval.

Oba velekněží na něho pohrdavě úkosem vrhli své pohledy: „Ty mlč! Není učedníka nad mistra, ty chrámové kuře!“, ledově jej zpražil Kaifáš.

„Ale zeti, on má vlastně pravdu. Měli bychom skutečně pro jistotu raději s tím člověkem vejít v nějaké rozumné společenství. On by dělal ty své zázraky, kázal tu jeho chudobu a tak podobně – a my mu organisovali vše ostatní. Kdyby Mesiášem skutečně byl, máme zásluhu v Nebi a krom toho už zde na zemi nám to nadarmo nepřijde. A když by ne? Tak alespoň budeme mít trošičku více zde na zemi. Na tom nemůžeme prodělat“, pronesl rozvážně Annáš.

Kaifáš pokýval souhlasně hlavou. Natáhl se po poháru s vínem, když v tom se ozval z předsálí nějaký hluk. Pokračování…

Z kategorie Články, Poznámka ke dni, Velikonoce

Poslední večeře Páně (koptská ikona)

Tři ze čtyřech evangelií nám podávají zprávu o Poslední večeři.

Zelený čtvrtek je od nepaměti v celé křesťanské tradici připomínkou právě Poslední večeře Pána Ježíše s jeho učedníky. Událost tak významná a přitom tak nepochopitelná i dnes, nám, křesťanům 21. století.

Jíst a pít Tělo a Krev Boha? Našeho Stvořitele? Jak se s tím srovnává mnohý i vychováním zformovaný křesťan?

Nu, je to jednoduché. Jak říká vynikající pravoslavný theolog 20. století Alexander Schmemann (For the Life of the World, Sacraments and Orthodoxy, St. Vladimir’s seminary press, 1973), „Člověk je tím, co jí“.

Od vyhnání z Ráje, abychom se nasytili, musíme nejdříve svoje jídlo usmrtit. Jedno, zda jde o zvíře nebo rostliny. A skrze to jíme ve skutečnosti mrtvoly, v důsledku pak vlastní smrt. Smrt nemůže člověka přivést k Životu, může jej jen udržovat v jeho postupném umírání.

To je definice jídla! Pokračování…

Z kategorie Články, Poznámka ke dni, Velikonoce

Jidáš lituje své zrady. (Jose Ferraz de Almeida Junior, 1880)

O Jidášovi máme z dob veřejného působení Ježíše s jeho apoštoly zpráv nemnoho. Z těch, které ale v evangeliích máme, víme dobře, že byl patrně nejracionálnější ze všech dvanácti apoštolů.

Jidáš uměl také nejlépe kalkulovat a zacházet s majetkem – byl proto správcem společné pokladny Ježíše a jeho učedníků. A byl patrně založením lidumil. Ano, lidumil: Spravoval dary, peníze i vše, co apoštolové dostávali od davů a měl na starosti obdarovávat z toho chudé a potřebné. Což také, jak čteme, dělal a dokonce asi rád.

Mnozí si nyní možná řeknou: Jidáš, a charita? Jidáš a lidumilství? No to snad ne?

Ale ano! Pokračování…

Z kategorie Články, Poznámka ke dni, Velikonoce

Do pětice znovu premiérem…

Poslední antikomunista střední Evropy, který je úspěšný v politice po neuvěřitelných 33 roků. Maďarský premiér Viktor Orbán.

Právě v neděli 3. dubna roku 2022 vyhrál své další volby – a tentokrát ústavní většinou. A bude po páté ve svém 58 letém životě premiérem Maďarska.

Kdo je tento muž, kterého můžeme (a to nejen my) Maďarům jen závidět?

Vzpurný student, vzpurný voják

Někdejší vzpurný a přitom nadaný student, někdejší vzpurný voják základní povinné služby v Maďarské lidové armádě, který si tam odseděl v base mnoho a mnoho týdnů, někdejší studentský vůdce maďarské antikomunistické revoluce. Pokračování…

Z kategorie Články, Glosy, Odjinud, Politika, Poznámka ke dni