Annáš (veleknězem v letech 6-15 po Kr.) a jeho zeť Kaifáš (veleknězem v letech 18-36 po Kr.) na obraze Jamese Tissota.
Kaifáš si promnul svůj pěstěný vous, usrkl z kratéru vína a pomalu shrnul předchozí debatu: „Máš pravdu, milý tcháne Annáši, ten Nazaretský skutečně mluví a koná přesně podle toho, co říkají proroci“.
„Nu, právě. Vidíme to všichni už dlouho. Je to zcela jistě ten Předpovězený“, vyhrkl mladší kněz, jenž oba ctihodné muže při jejich rozhovoru obsluhoval.
Oba velekněží na něho pohrdavě úkosem vrhli své pohledy: „Ty mlč! Není učedníka nad mistra, ty chrámové kuře!“, ledově jej zpražil Kaifáš.
„Ale zeti, on má vlastně pravdu. Měli bychom skutečně pro jistotu raději s tím člověkem vejít v nějaké rozumné společenství. On by dělal ty své zázraky, kázal tu jeho chudobu a tak podobně – a my mu organisovali vše ostatní. Kdyby Mesiášem skutečně byl, máme zásluhu v Nebi a krom toho už zde na zemi nám to nadarmo nepřijde. A když by ne? Tak alespoň budeme mít trošičku více zde na zemi. Na tom nemůžeme prodělat“, pronesl rozvážně Annáš.
Kaifáš pokýval souhlasně hlavou. Natáhl se po poháru s vínem, když v tom se ozval z předsálí nějaký hluk. Pokračování…
Z kategorie Články, Poznámka ke dni, Velikonoce
Zaslal/a leo on Duben 15, 2022
