Arthur Von Ferrari – Káhira (1890)
U oázy u hradeb jednoho egyptského města seděl starý muž. Kolem něho procházely davy lidí směřujících dovnitř města, na trh, za obchodem, za prací.
V tom ke starci přistoupil jeden mladík a zeptal se jej: „Dobrý muži, přicházím zdaleka. Jací lidé žijí v tomto městě, kde se hodlám nyní usadit?“
Stařec odpověděl: „Jací lidé žili v tom městě, kde jsi bydlel dosud?“
– „Škoda mluvit, byli to zlí sobci, hlupáci, a právě proto jsem odtud odešel jinam“, smutně si posteskl mládenec.
– „Tady ale příteli potkáš ty samé lidi!“, pokýval hlavou stařec.
Když přicházelo poledne, přistoupil ke starci další poutník: „Přicházím sem zdaleka, jací lidé zde dobrý starče žijí?“
– „A jací lidé žili tam, odkud jdeš ty?“
– „Většina byla pohostinných, ušlechtilých, moc mne mrzí, že jsem tam musel zanechat tolik vzácných přátel“, smutně odpověděl poutník.
– „Neboj“, uklidnil jej stařec. „Zde najdeš rovněž dobré a vzácné přátele!“
Prodavač vody, který stál opodál a slyšel obě starcovy odpovědi oběma poutníkům, se pak, když mladík odešel, starce zeptal:
– „Jak můžeš dát na stejnou otázku dvěma lidem naprosto rozdílné odpovědi?“
– „Synu, kdo nenašel a neudělal nic dobrého tam, odkud jde – nu, ten nenajde a neudělá nic dobrého ani zde. Kdo si ale jinde získal dobré přátele svojí povahou a ryzím charakterem, nalezne je velmi snadno i tady. Každý si s sebou nosí, ať jde kam jde, ten svůj svět jen ve svém vlastním srdci!“
Leo P. Švančara, psáno v pondělí 28. března A.D. 2022
V kategorii Církev
Příspěvek zaslal: leo dne 28.3.2022 / článek si přečetlo 579 návštěvníků X-P.cz
Leo P. Švančara