Nezoufejme nad stavem církve. Neboť církev není často totéž, co Církev!

Ten, kdo nás spolu s vámi staví na pevný základ v Kristu a kdo si nás posvětil, je Bůh!

Ten, kdo nás staví na pevný základ v Kristu a kdo si nás posvětil, je Bůh! (sv. Pavel)

Kristova (u ní pro rozlišení vždy píši velké písmeno) je nám, lidem, samotným Bohem daná. Proto ji Pán Ježíš ustanovil a přislíbil, že nikdy bez ní nezůstaneme až do konce světa.

Církev je brána Nebes, skrze níž k nám proudí nepřetržitě Boží Blahodať. A jen skrze Boží Blahodať máme my, lidé, k disposici svátosti (sv. Tajiny). Bez nich, a tedy bez Církve, je těžké, ba většinou nemožné, dosáhnout jen sám svými vlastními silami spásy. Víme sice, že to také výjimečně jde (viz například Marek 9,38-41), ale ve skutečnosti je pro běžné smrtelníky vždy třeba alespoň těch „dvou nebo tří ve Jménu mém“ (Matouš 18,19-20).

A má to nějaký zásadní důvod, aby byli alespoň ti „dva nebo tři“? Jistě, jinak by nám Bůh toto takto neustanovil…

Lze se domnívat, že jako Otec, Syn a Duch sv. tvoří Trojici, v níž nepřetržitě proudí vzájemná Láska mezi Božskými osobami, stejně tak je nutno pro přiblížení se k této Boží Trojici, tedy pro spásu (tj. theosi), nepřetržitého toku Lásky i mezi námi. Tedy alespoň mezi těmi dvěma, třemi lidmi, kteří tvoří základní Církev.

Protože v ten okamžik, jsme-li shromážděni ve Jménu Ježíšově, stojí On uprostřed nás a v ten okamžik už není mezi námi, věřícími, jenom nějaké to přátelství či vzájemné sympatie jakýchsi „souvěrců“.

V ten okamžik mezi námi věřícími – tedy již přímo v Církvi – proudí Láska. Naprosto stejná Láska, která nepřetržitě od věků do věků koluje uvnitř Boží Trojice. A skrze ni my lidé uvnitř Církve dosahujeme theose, tedy jednoty s Bohem!

Související články na X-P.cz:  Ke Strastnému týdnu pravoslavných Velikonoc...

A teprve z těchto „dvou, tří“, vyznávajících společně, že Ježíš je Boží Syn; z těch dvou či tří mezi nimiž koluje tato Boží Láska – Blahodať; z těchto „malých“ Církví – je Církev Kristova složena.

Bez ohledu na systém organisace, dokonce často i bez ohledu na formální systém předávání iurisdikce od jednoho křesťana druhému. V Církvi vždy působí Duch svatý, který vše oživuje a léčí a působí, že Církev je stále branou do Nebes. A zůstane jí do konce světa.

Český kníže Bořivoj přijímá křest od apoštolů Slovanů sv. Cyrila a Methoda...

Český kníže Bořivoj přijímá křest od apoštolů Slovanů sv. Cyrila a Methoda…

A pevnou jistotou, že jsme plnými účastníky Církve Kristovy, předávanou nám od samotného Ježíše Krista až po nás a dále na naše děti a vnuky, je přitom náš křest! Nic jiného, protože všechna svěcení, rukoupoložení, chirotonisace, jsou sice prakticky velmi užitečnými instrumenty, ale u ničeho z toho už jistotu nepřetržitého předávání „iurisdikce“ až od samotných apoštolů historicky bohužel nemáme!

Tuto jistotu máme jen a pouze u křtu! A to i proto, že křtít svatým křtem může celé dva tisíce let KAŽDÝ pokřtěný křesťan, tedy kdokoli z nás, bez ohledu na to, zda jsme diakoni, kněží, biskupové – či matky rodin a nebo svobodné ženy. Jedinou nutnou podmínkou pro předání Blahodati v Tajině křtu je, že ten, kdo křtí, již sám musí být v Církvi pokřtěn. Musí již být Kristův tak, jak byli ve chvíli plného přijetí Boží „iurisdikce“ i Jeho apoštolové.

Jinými slovy, křest každého z nás bezpečně a doložitelně pochází od samotného Boha, je a bude předáván z generace na generaci až do konce světa a jenom skrze něj jsme materiálně i duchovně uschopněni kdekoli na světě tvořit s ostatními pokřtěnými Církev Kristovu.

„Ježíš přistoupil, promluvil k nim a řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Proto jděte, získávejte mi učedníky ze všech národů; křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.
A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa. Amen.“

(Matouš 28,18-20)

Takže vidíme, že Církev není JEN jakási vnější pevná organisace – a už vůbec to není POUZE systém úřadů, kurií, děkanátů, vikariátů, diakonátů či jak se kde všechny nazývají. Zkrátka církev není totéž…
…co Církev!

Související články na X-P.cz:  Krise papežského systému církve je periodickým jevem

Nepropadejme proto nijak smutku z dění v části hierarchie současné církve římské. Jde jen o další sofistikované útoky „starého hada“ na křesťanstvo, na křesťany. Jenže Církev Kristovu toto ohrozit nijak nemůže. Dokud my sami, kteří ji tvoříme, neupadneme také.

A proto dej nám Duch svatý Moudrost a Pokoj, abychom všichni zůstali stát na pevném základu… …v Církvi!

„Ten, kdo nás spolu s vámi staví na pevný základ v Kristu a kdo si nás posvětil, je Bůh. On nám také vtiskl svou pečeť a do srdce nám dal svého Ducha jako závdavek toho, co nám připravil.“

(2. Kor 1,21-22)

 

(Psáno o pravoslavné Neděli „Královy hostiny“, 2. září A.D. 2018, Leo P. Švančara)

V kategorii Církev, Články, Poznámka ke dni

Příspěvek zaslal: leo dne 2.9.2018 / článek si přečetlo 248 návštěvníků X-P.cz

Štítky: ,

Diskuze ke článku

Jméno

E-mail

Web

Komentáře

Další příspěvky