Modlitba optinských starců

Pane, dej abych s pokojem v duši přijal vše, co mi přinese nadcházející den.

Dej, abych se cele odevzdal tvé svaté vůli.
Po celý den mě ve všem veď a posiluj.

Ať bych dostal jakékoliv zprávy během dne,
nauč mne je přijmou s pokounou duší a pevným přesvědčením, že nade vším je tvá svatá vůle.

Ve všech mých skutcích a slovech veď mé myšlenky a smysly.
Ve všech nepředvídaných situacích mi nedej zapomenout, že všechno je sesláno od tebe.

Nauč mě přímo a rozumně jednat s každým členem mé rodiny,
abych nikoho nezarmucoval a neroztrpčoval.

Pane, dej mi sílu přenést se přes útrapy přicházejícího dne a přes všechny události, které přinese.

Veď mou vůli a nauč mě modlit se, věřit, doufat v tebe, trpět, odpouštět a milovat.
Amen.

Poustevna v Optině se stala centrem duchovního rozkvětu Ruska na konci 18. století. Prostý, ale vzdělaný mnich Paisij Veličkovský (1722–1794) se plně oddal mnišskému životu a revidoval překlady knih dávných asketů prvních století křesťanství, jako byli Izák Syrský, Makárius egyptský, Jan Klimak aj. O umění duchovního zápasu pak poučoval své četné učedníky. Jeho žáci se ve 20. letech 19. století přestěhovali z Roslavských lesů do Optinské poustevny a pokračovali v jeho díle i za hranicemi Ruska, např. v dnešní Moldávii.
Optinská poustevna se na mnoho desetiletí stala duchovní oázou. Optinští starci se vyznačovali darem jasnozřivosti rozlišování dobra a zla, darem uzdravování doprovázeným znameními a zázraky. Duchovně se starali nejen o mnichy, ale i o běžné věřící, kteří do ticha Optiny přijížděli ve snaze obnovit svůj duchovní život.
Nejednou je navštívili spisovatelé a filozofové jako Dostojevský, Gogol nebo Solovjev. Nehledali tu především zázraky, ale setkání se starci. Z něj vychází např. popis pozoruhodné postavy starce Zosimy v Dostojevského románě Bratři Karamazovi. Mezi duchovními askety a starci vynikal představený monastýru Mojsej a spolu s ním starci Makárij a Lev, velcí horlitelé pravého duchovního mnišství. Otec Makárij stál v čele skupiny literátů, kteří si předsevzali přeložit do dobového jazyka dílo starce Paisije Veličkovského. Sbírka poučení byla nazvána Filokálie, též Dobrotoljubije, tj. láska k dobru.
Komunisté optinskou poustevnu zrušili a využívali jako skladiště. Poválce byla obrovská plocha chrámu využita jako kluziště s „umělým ledem“. S uvolněním režimu byl klášter a chrám v roce 1987 navrácen zpět Ruské pravoslavné církvi. Podařilo se zde obnovit mnišský život. Odkaz dávných starců je ale stále živý. Všichni ctihodní mužové jsou zde společně pochováni.

V kategorii Orthodoxie, Zajímavosti

Příspěvek zaslal: leo dne 26.9.2012 / článek si přečetlo 3 077 návštěvníků X-P.cz

1 Komentáře

  1. leo 26.9.2012 15.08

    Nesmíme si zoufat. Ať si zoufají ti, kteří nevěří v Boha. Pro ně je samozřejmě zármutek těžký, protože kromě pozemských radostí nemají nic jiného. Ale lidé věřící si nesmějí zoufat, neboť skrze své utrpení získávají právo na synovství, bez něhož nelze vejít do nebeského království. ctih. Varsonofij (Plichankov)

Diskuze ke článku

Jméno

E-mail

Web

Komentáře

Další příspěvky