Tato presidentská volba bude rozdělovat již navždy – rozděluje totiž dobro a zlo

Sháníte marně homeopatika? Zkuste náš eshop u XIV. svatých Pomocníků:

Přece jen se zde ještě jednou vrátím k volbě minulých dnů. 
Tento dopis dr. Nováka, rytíře řádu Sv.Řehoře a správce zámku Brandýs nad Labem, jenž pan doktor zaslal politické straně Koruně české, snad nejlépe shrnuje důvody, proč lidé našeho druhu volili JJ Karla Schwarzenberga – a proč nebylo a není lze voliti jinak!
Díky, milý rytíři!

„Byla-li pravice v zájmu kšeftu volit společně s levicí a jsme-li stále přístupni totalitní argumentaci příležitostně vyhrabané na smetišti našich dějin, pak nás zřejmě víc než rozdělují základní občanské postoje k historické pravdě, k duchovnímu dědictví národa, k budoucnosti našich dětí ve společenství evropských národů a konec konců i ztráta schopnosti rozlišovat dobro a zlo.“


Vážený pane doktore, vážení přátelé,
stanovisko k prezidentským volbám, o které mně spolu s dalšími přáteli žádáte, je jistě možné sdílet, chcete-li, ale, Bohu díky, objevilo se v poslední době mnoho lepších komentářů. Tak snad jen slovo, které se cítím být dlužen, závěrem s prosbou o to nejdůležitější – o kontinuitu spojení lidí dobré vůle.
Rád bych předeslal, že velmi dobře rozumí postojům KČ a plně je respektuji. Nicméně, necítil jsem překážku členy KČ požádat o volební účast ve jménu naší blízké budoucnosti. Nejsem zajisté oprávněn mluvit do věcí Vaší strany, a tedy s omluvou jen sděluji své mínění, že členové KČ, kteří přišli k prezidentským volbám s hlasem pro JJ Karla knížete Schwarzenberga, udělali správnou věc a nedopustili se prohřešku proti svému přesvědčení.
Nevolili jsme knížete Schwarzenberga za krále – abychom tím zrazovali legitimního panovníka – volili jsme knížete za prezidenta republiky. Kdyby v této volbě nebyl favoritem muž vysokých kvalit a představitel nejvyšší české šlechty, která stávala v blízkosti trůnu, nebyla by z pozice monarchismu tato volba akceptovatelná. Ale stalo se něco výjimečného – otevřela se možnost volby, která nejen že přinášela tolik potřebnou naději pro naši zemi, ale znamenala i nepřehlédnutelný signál, že naše současná společnost ve svém demokratickém vývoji přece jen spěje k (v monarchii osvědčeným) pořádkům, potřebným pro zdravou budoucnost, k tradičním hodnotám, k hodnotám duchovním a etickým.
Věřím upřímně, že účast ve volbách byla v intencích odkazu blahoslaveného krále Karla I. i JCKV Dr. Otty Habsburského Vždyť on byl ochoten vzdát se svých práv na trůn, aby mohl „svým“ národům sloužit co nejlépe – a to nemohl jinak než v rámci reality světa, v němž žil. Ale mějme na paměti, že stejně jako bl. král Karel I. se i korunní princ Otto nesmířil s osudem, ale s realitou – tedy, snažil se činit v možnostech reálného světa, aniž by opustil svůj ideál. Naopak, právě jen prostřednictvím své aktivní činnosti se mu mohl stále přibližovat, zatímco pasivní resistence by jej odkázala do zapomnění. To je přece příkladné a nemá s politickým pragmatismem nic společného.
Pokud se ptáte na postoje JCKV Karla, zajisté pochopíte, že posláním, kterým jsem byl pověřen, není tlumočit jeho stanoviska, ale pečovat o kontakt hlavy arcidomu s tradičním a vojensko-historickým hnutím v našich zemích, které je jednou z důležitých platforem setkávání národů střední Evropy, v duchu společných tradic. Věřím, že JCKV arcivévoda Karel projeví svůj vztah k zemím Koruny svatováclavské, o niž usiluji.
Díky patří všem, kteří Karla Schwarzenberga přišli zvolit. Mám-li zhodnotit svá očekávání, vzestup JJ knížete Schwarzenberga v kole prvním i obavy z výsledků kola druhého se potvrdily. Věděli jsme, že tato volba nastaví naší společnosti zrcadlo, a ukázal se varovný obraz. Je už myslím škoda slov pro všechnu lež, nízkost a závist, živených ze strachu o ztrátu moci. Byla-li pravice v zájmu kšeftu volit společně s levicí a jsme-li stále přístupni totalitní argumentaci příležitostně vyhrabané na smetišti našich dějin, pak nás zřejmě víc než politika rozdělují základní občanské postoje k historické pravdě, k duchovnímu dědictví národa, k budoucnosti našich dětí ve společenství evropských národů a konec konců i ztráta schopnosti rozlišovat dobro a zlo.
Výsledek voleb je jen a jen naším obrazem a všechno to, co se dnes v naší „hezké české“ společnosti slev a výprodejů jeděj, už není na koho svést. Máme kliku, že ti „Němci“ jako významní investoři v „české“ ekonomice všechny ty urážky neberou osobně, a pokud se nás týká: je-li šlechtictví především stavem vznešenosti ducha, pak je opačným stavem ducha plebejství. Většina z nás, Schwarzenbergových voličů, také žije z denní práce, od výplaty k výplatě a ve starostech o svůj zítřek – a přesto nejsme plebs, myšlením, slovy i skutky!
Naděje na lepší příští se nám natolik zpřítomnila, že jsme výsledkem volby museli být hluboce zklamáni. Nejvíce mi bylo líto kluků, kteří nadšeně běhali s plackami Volím Karla, ale zvláštního pozastavení zasluhuje jeden e-mail od vysokoškoláka na doktorandské stáži ve Švédsku: „Mami, nezlob se, ale za této situace je se už nemíním vracet…“ Proto je nyní potřeba v plnosti využít poznání, že rozdíl v síle voličských stran nebyl velký a že volby vydaly chabý prezidentský mandát: zhruba 70% všech občanů vítěze prezidentských voleb nepodpořilo.
Karel Schwarzenberg – a s ním i to, co ve společnosti reprezentuje – má na své straně v převaze mladé lidi, a to samo o sobě znamená vítězství z hlediska společenské perspektivy. Je nyní na nás, abychom využili dosažení volební jednoty a zůstali i nadále spojení jako sympatizanté politického programu, který Karel Schwarzenberg reprezentuje, i když bude nutno nepředsouvat naše dílčí zájmy a cíle do popředí. Je nutno preferovat to, co nás spojuje napříč společností – od starších pánů v tradicionalistickém hnutí po současnému světu otevřenou dospívající mládež. Jak vidno, máme tuze zapotřebí aktivit novinářů, ale také historiků, televizních dramaturgů a režisérů, vzdělaných učitelů a kněží, kteří nás znovu a znovu budou stavět před historickou pravdu, abychom konečně všichni objevili tradice, které jsou skutečnou podstatou naší národní identity, když už nám na ní tolik záleží. My ostatní musíme tuto pravdu vnášet do života a chránit svobodu slova v nadcházející pětiletce. Dnes více než dřív platí heslo našich posledních panovníků
Viribus Unitis!
Milan Novák
V Brandejse, 1.2. 2013

V kategorii Monarchie, Odjinud, Politika

Příspěvek zaslal: leo dne 5.2.2013 / článek si přečetlo 1 637 návštěvníků X-P.cz

Diskuze ke článku

Jméno

E-mail

Web

Komentáře

Další příspěvky