Výročí smrti jednoho z největších obránců křesťanství, velitele obrany Konstantinopole, kapitána Giustinianiho

Právě v těchto dnech je tomu 562 let, kdy padl jeden z největších a nejobětavějších vojevůdců křesťanské historie; jedna z nejzářivějších postav obrany křesťanství proti agresivnímu islámu, janovský kapitán a velitel obrany Konstantinopole na jaře roku 1453, Giovanni Giustiniani Longo…

Námořní kapitán Giustiniani vida, že panovníci Západu nehodlají – či mnozí jednoduše ani nemohou – postavit křižácké vojsko na pomoc muslimy ohrožené Konstantinopoli, sám na své náklady postavil armádu 700 mužů a se svými galérami připlul do Konstantinopole.
Zde ve spolupráci s křesťanským císařem Konstantinosem XI. dokázal Giustiniani bránit urputně druhé hlavní město křesťanství proti desetinásobné islámské přesile (proti 70 tisícům mužů sultána Mehmeda II. měli císař Konstantinos a kapitán Giustiniani dohromady pouhých cca 7 tisíc mužů) celé dva měsíce!

Až 29. května roku 1453 byl kapitán Giustiniani na konstantinopolských hradbách těžce raněn a v bezvědomí odnesen z boje.
Tato zpráva těžce podlomila morálku obránců města tak, že sultánovi mohamedáni záhy vnikli do města a při bojích v ulicích padl nakonec i císař Konstantinos a následně „druhý Řím“, Konstantinopol, definitivně padl do rukou islámu, který zde má nadvládu až podnes.

Ano, až na Guistinianiho a jeho statečné muže nechal Západ sesterskou Konstantinopol na holičkách. Sice v poslední fázi už ne tolik vlastní vinou, ale kvůli vnitřním neblahým okolnostem (papežské schisma, stoletá , dlouhé boje proti českým, střední Evropu po desetiletí plundrujícím, husitům pod).

Ale i Konstantinopol na tom přirozeně měla podíl, a ne malý – bylo totiž na tom trochu podobně, jak my dnes v Evropě:
Namísto obrany před islámem se v druhém hlavním městě křesťanství po několik století jen stále řešily theologické, mocenské a církevní spory s Římem. (Ostatně nikoli nepodobně, jako dnes před islámem zavíráme oči my a raději řešíme a hledáme stůj co stůj „spory“ s pravoslavným Ruskem – čemuž se vyznavači Proroka musí smát, až se za svá machometánská břicha popadají.)

Čili: Tou pravou příčinou pádu Konstantinopole byla vzájemná nevraživost Východu a Západu. Na jedné straně pýcha Západu na svou stále rostoucí sílu a z toho pramenící dojem neomylnosti v theologických otázkách – a na straně druhé pohrdání na křesťanském Východě (již změkčilém a obrany už mezitím zcela neschopném) oním „kacířským“ a „barbarským“ Západem.

A tak při vzpomínce na hrdinného obránce křesťanství, kapitána Giustinianiho, který položil svůj život při obraně Evropy proti islámu, nemohu ve všech souvislostech těchto příčin pádu celého křesťanského Východu, nepřipomenout výroky a jednání dnešních politiků evropských.Výrok „raději turecké turbany než kardinálské klobouky“, který zněl Konstantinopolí těsně před jejím pádem v roce 1453, ilustruje celou tu záležitost více, než jasně. Namísto racionálního spojenectví s Římem zvolila vlastně Konstantinopol intuitivně sama cestu do islámského otroctví. A na mnoho set let dopředu…

Například ona hrůzná slova bývalého českého ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, že „mnohem větším nebezpečím pro Evropu, než Islámský stát, je pravoslavné Rusko“!

 

V kategorii Glosy, Historie

Příspěvek zaslal: leo dne 6.6.2015 / článek si přečetlo 1 976 návštěvníků X-P.cz

Web rediguje: Leo P. Švančara

Další příspěvky