Císař a car…
Dnes, 21. října, slavíme svátek posledního českého panovníka, blahoslaveného Karla I. Habsburského (17.srpna 1887 – 1. dubna 1922).
O jeho životě, krátké vládě i smrti ve vyhnanství existuje řada dobrých zdrojů, které nebudu nyní dublovat. Rád bych se však dnes, v souvislosti se svátkem tohoto blahoslaveného císaře, soustředil na něco jiného…
Když se podíváme na Evropu posledních sta let, vidíme na první pohled zřetězení hrůz, které celé evropské dějiny nepamatují: Desítky milionů mrtvých lidí jen v důsledku atheistického komunismu, další desítky milionů mrtvých dílem pohanského fašismu.
Přičemž obě tyto ďábelské ideologie vznikly na troskách dvou posledních křesťanských říší s apoštolskými kořeny (roz. monarchií, v nichž je panovník vysvěcen plnoprávným nástupcem apoštolů, tedy biskupem k tomu oprávněným); říší, ve kterých museli být jejich poslední svatí císaři fyzicky odstraněni, aby mohl být umožněn nástup pozemské vlády „lidu“, bez požehnání a bez Božího mandátu, ve skutečnosti tudíž vlády ďáblovy.
Oba poslední svatí panovníci, císař Karel I. (jenž byl posledním králem českým i uherským a také posledním markrabětem cyrilomethodějské Moravy) a ruský car Mikuláš II. (který byl také ale zároveň posledním králem polským!) byli patrně pro ďábla tou nejtěžší překážkou v jeho cestě k vládě nad do té doby křesťanskou Evropou.
Proto musel car Mikuláš hrůzně zhynout s celou svou rodinou kulkami vrahů ve sklepě Ipatijevova domu ve vyhnanství v Jekatěrinburgu – proto musel císař Karel neméně mučednicky zemřít na neléčený zápal plic, v chudobě a vyhnanství, na daleké Madeiře.
A proto západní katolická i východní pravoslavná církev dostaly po jejich smrti mnoho znamení i zázraků, že tito dva poslední křesťanští císaři se také stali zatím posledními svatými panovníky v historii Evropy. (Císař Karel byl oficiálně prohlášen za blahoslaveného papežem Janem Pavlem II. v roce 2004, car Mikuláš za svatého v roce 2000 posvátným Synodem ruské pravoslavné církve.)
A tak, jestliže jsou tito oba císaři svatí – což je kromě oficiálních církevních kanonisací doloženo mnoha zázraky, v případě cara Mikuláše dokonce i jeho myrotočivými ikonami, a také mnoha nevysvětlitelnými uzdraveními v jejich jméně a na jejich přímluvu – pak je to pro nás důkazem, že jejich postavení v čele křesťanských říší bylo Bohem plně požehnané!
Jinými slovy tedy obráceně platí, že nástupnické režimy, pro jejichž vznik museli být tito svatí panovníci svrženi – a dokonce i zabiti – od Boha nepocházejí, Boží požehnání nenesou a Boží milost (tedy Blahodať) nemůže nikdo, kdo je podporuje, očekávat ani v nejmenším.
Nemůže být jasnějšího vzkazu!
Proto se – zatím v této chvíli alespoň vnitřně, leč ze srdce a upřímně – v současné překotné době, kdy se zdají být dny Evropy sečteny, zřekněme těch vražedných lákadel Zlého v rouchu dobra, oněch pastí se vznešenými názvy „humanismus“, demokracie či „korektnost“. Zřekněme se z duše těchto výtvorů knížectví Zla, v jejichž jménu musel být zavražděn náš poslední král blahoslavený Karel – a také ruský svatý car Mikuláš.
Protože zřekneme-li se jasně a zřetelně těchto plodů padlého anděla a přihlásíme se k Božímu řádu, ztratí nad námi moc i sám tento Padlý. Jako ji ztratil nad dušemi těchto svatých císařů, kteří vytrvali svému poslání – i když jejich pozemský život bolestně zkrátil. O to je ale dnes mocnější jejich nebeská vláda nad našimi zeměmi, nad námi všemi. Stačí jen naše tyto naše skutečné Bohem určené panovníky v časech, kdy jiné pozemsky nemáme, poprosit. A vězme, že kdo prosí, bude mu dáno!
Takže:
V pokoji k Hospodinu modleme se:
Vstavší z mrtvých Kristus, pravý Bůh náš, na přímluvy přečisté Matky své, svatých apoštolů svých, svatého Václava i Ludmily, svatých Cyrila a Methoděje, svatých svých mučedníků císaře Karla i cara Mikuláše – a všech svatých Božích – ať smiluje se nad námi a spasí nás – jako Blahý † a Lidumil.
Svatí císařové Karle a Mikuláši, orodujte za nás – i ostatní Evropany – skrze své pozemské utrpení a smrt pro svoji věrnost koruně vložené na vás od Hospodina u trůnu Božího v této těžké hodině!
Amen.
V kategorii Historie, Monarchie, Politika
Příspěvek zaslal: leo dne 21.10.2015 / článek si přečetlo 1 756 návštěvníků X-P.cz
Leo P. Švančara