Dnes slavíme v původním katolickém kalendariu (platném do „reformy“ Pavla VI. v roce 1969) svátek Krista Krále. Ten byl stanoven na vždy na poslední neděli v říjnu…
Zavedením tohoto svátku reagoval papež Pius XI. v roce 1925 na hrozivé zhroucení křesťanských monarchií po první světové válce. Papež tehdy chtěl tímto novým velkým svátkem upozornit na skutečnost, že světská vláda není možná bez Boha a Jeho řádu – což vidíme právě dnes, po 90 letech, již naprosto jasně všichni…
Řád Boží tehdy po válce začal být totiž nahrazován takzvanými „demokratickými republikami“ založenými na zdánlivě dobré a prospěšné volební vůlí většiny.
Jenže Pius XI. založením tohoto svátku chtěl upozornit přesně na to, co nastalo o několik let později, kdy se v důsledku „demokracie“ v Německu k moci zcela demokraticky z vůle většiny dostal Hitler a poté například neméně demokraticky u nás Gottwald – i s jejich zločinnými vražednými režimy. Čili, že sebelidumilnější teorie vždy selhávají, opustíme-li Boží řád a začneme-li budovat společnost bez zakotvení v Něm.
Tento dnešní výsostně katolický svátek je tak stále platným plamenným protestem proti laicismu a liberalismu, jenž zbožňuje stát a takzvanou „vůli většiny“ – a přitom přehlíží autoritu Boží, která tiše, leč nevyvratitelně, stojí nad jakoukoli mocí světskou!
Jak Pius XI. při vyhlášení tohoto svátku řekl, především státníkům a politikům má tento svátek připomínat, „aby celý státní život byl zařízen podle Božích přikázání a křesťanských zásad, a to jak v zákonodárství, tak v soudnictví a tak i ve výchově mládeže“ (Okružní list Quas Primas).
A dále papež upozornil, že všem politikům bez rozdílu je tento svátek každoročně připomínkou i jejich vlastního soudu na věčnosti.
Zde budou totiž nemilosrdně souzeny všechny nespravedlnosti, krutosti a zločiny, vzniklé jejich přičiněním, když při vládě nad občanstvem svých zemí nedbali Božích zákonů: „Při posledním soudu Kristus přísně pomstí toto bezpráví“, varuje papež Pius XI.
Slova pro dnešní dobu, pro dnešní vládce – ale i pro nás, dnešní jejich poddané zde na zemi…
Varujme se proto vést či řídit kohokoli bez neustálého vědomí Božího řádu, bez modlitby, bez stálého zpytování, zda vždy jednáme jen podle Boží vůle.
Jedno totiž, zda to činíme jako vládci zemí či radní nebo zastupitelé měst – a nebo „jen“ jako vedoucí, mistři, šéfové – a nebo, a to je nejpodstatnější, jako rodiče našich nám Bohem svěřených dětí!
Skládat účty za všechny, kteří nám byli během našich pozemských životů jakkoli svěřeni, totiž jednou budeme zcela jistě.
Máme-li nějaký jednoduchý návod, jak tedy vlastně obstát a odejít jak z pozemského života, tak i z posledního soudu s palmou vítězství – a tím do života věčného – pak to jsou prostá skromná slova každodenní mých babiček pro jakoukoli činnost:
„Bez Božího požehnání, marné lidské namáhání!“
Orace dnešního svátku:
Všemohoucí věčný Bože, jenž jsi chtěl všecko obnoviti v milovaném svém Synu, Králi veškerenstva, uděl milostivě, aby všecky rodiny národů, rozdvojené ranou hříchu, poddaly se jeho něžné vládě.
Evangelium dnešního svátku:
† Pokračování sv. Evangelia podle Jana
(18, 33-37)
Za onoho času řekl Pilát k Ježíšovi: Ty jsi král židovský?
Ježíš odpověděl: Sám od sebe to pravíš, či jiní pověděli ti o mně? Pilát odpověděl: Zdali jsem já Žid? Národ tvůj a velekněží vydali mi tebe. Co jsi učinil?
Ježíš odpověděl: Království mé není z tohoto světa. Kdyby z tohoto světa bylo království mé, služebníci moji bránili by, abych nebyl vydán Židům; ale království mé není odtud.
I řekl mu Pilát: Tedy králem jsi ty?
Ježíš odpověděl: Ano, já jsem král.
Já jsem se k tomu narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší hlas můj.
Postcommunio:
Dosáhnuvše pokrmu nesmrtelnosti, prosíme, Pane, abychom my, kteří se honosíme, že sloužíme pod praporem Krista Krále, mohli s ním věčně vládnouti na nebeském stolci.
Požehnanou neděli Krista Krále všem †
V kategorii Bohoslužby, Glosy, Historie, Poznámka ke dni, Zajímavosti
Příspěvek zaslal: leo dne 25.10.2015 / článek si přečetlo 2 454 návštěvníků X-P.cz