Svatý Josafate, oroduj za nás, abychom dostali lepší politiky a vládce!

Svatý Josafate, oroduj za nás i za naše národy.

Svatý Josafate, oroduj za nás i za naše národy.

„Bůh s vámi, synové milí! Proč tak ukrutně nakládáte s mými domácími? Máte-li něco proti mně, já jsem zde!“

Tuto poslední větu svého pozemského života pronesl svatý Josafat Kuncevič (1580 – 1623), polocký biskup, jehož svátek podivuhodnou shodou okolností v tradičním katolickém kalendáři slavíme právě dnes.

V sobotu 14. listopadu!

Svatý Josafat tak bránil své služebníky a přátele, kteří se stali v jeho domě terčem nenávisti jeho nepřátel vůči němu, že se sám vydal v ústrety svým vrahům i když věděl, že jsou v přesile a že jej patrně zabijí. Což se nakonec také stalo.

Tento svatý biskup nám tak svým posledním činem jasně ukázal, co je povinností představeného: Za všech okolností nastavovat vlastní hruď ranám, namísto – jakkoli pragmaticky zdůvodnitelného – ukrývání se za zády těch, kdož jsou mu svěřeni.

Ve světle posledních událostí k nám tedy tento dnešní svátek jakoby jasnozřivě odhaluje mnohé souvislosti.

Ozbrojené útoky příslušníků armády na bezbranné civilisty jsou bezesporu tím nejpodlejším činem a také donedávna mezinárodní právo tyto skutky vždy v každé válce označovalo za válečné zločiny.

Dokud vycvičené armády, posílané politiky svých zemí na bojiště, bojují mezi sebou, jde rovněž vždy o události smutné a tragické. Ale pokud se politikové začnou schovávat za své občany – a nechávají umírat za sebe je, bezbranné civilisty – jde o do nebe volající zločin.

A přesně tohoto jsme svědky právě v této chvíli.

Politikové, jedno zda naši či ti evropští, posílají do války, kterou rozpoutali a kterou se ani náznakem nenamáhají ukončit, za sebe své občany. Nikoli žoldnéře, placené za to, že na frontách nasazují svůj život. Kdepak.

Posílají na bojiště nás, kteří si to ještě v daních platíme. Nic netušící civilisty nasazují denně proti vycvičeným a vyzbrojeným vojákům Allaha, které sem k nám po desetitisících navíc měsíc co měsíc dovážejí, a kteří s sebou přinášejí do našich ulic jejich bojiště!

A tak v dnešní svátek bychom se měli nyní usilovně pomodlit nejen za duše těch nešťastných umučených v pařížských ulicích, ale také ke svatému Josafatovi, který pro svoji povinnost hájit ty, které měl svěřeny, zahynul. A stal se svatým.

Aby na jeho přímluvu Bůh dal obyvatelům křesťanské Evropy co nejdříve politiky jiné, takové, kteří za své činy ponesou odpovědnost a pro občany svých národů, kteří je vybrali za své představené, budou nastavovat za všech okolností vlastní hruď. Nikoli hrudě svých poddaných…

 

 

(ve svátek sv. Josafata, 14. listopadu A.D. 2015, Leo P. Švančara)

V kategorii Glosy, Poznámka ke dni

Příspěvek zaslal: leo dne 14.11.2015 / článek si přečetlo 1 180 návštěvníků X-P.cz

Web rediguje: Leo P. Švančara

Další příspěvky