Ke vstupu do adventu…

Sháníte marně homeopatika? Zkuste náš eshop u XIV. svatých Pomocníků:

rorateAdvent?
Jásavé barvy zlatých a červených mašlí v obchodech, koledy (době mimořádně nepatřičné), koncerty, svítící stromy?

Nikoli.

Advent je dobou čekání – vlastně celou tou čtyř tisíciletou epochou od stvoření člověka – až do příchodu Mesiáše.
A je také dobou čekání každého z nás na vlastní smrt, na soud – soukromý i poslední.

Tak nám to připomíná celá adventní liturgie několika předvánočních týdnů a to jak na Západě, tak na Východě.

„Za onoho času řekl Pán Ježíš učedníkům svým: Budou znamení na slunci a na měsíci i na hvězdách, a na zemi bude úzkost mezi národy pro bezradnost nad hukotem moře a příbojů, takže lidé budou trnouti strachem a očekáváním těch věcí, které přijdou na veškeren okrsek zemský.
Neboť moci nebeské budou se pohybovati. A tehdy uvidí Syna člověka, an přichází v oblace s velikou mocí a velebností. Když pak se to počne díti, pohleďte vzhůru a pozdvihněte hlav svých, neboť se přibližuje vykoupení vaše.“ (evangelium z I. adventní neděle tridentského ritu)

Ano, ne nějaká (před?)vánoční, františky a kýčovitými Santy provoněná selanka – ale náš vlastní konec – je ústředním tématem adventu!

„Prolom nebesa a sestup Mesiáši“, praví se ve staré adventní české písni.

Protože bez tohoto prolomení nebes zvenčí, jen svými lidskými silami, zůstaneme po smrti ve tmě. Ve tmě, ve které byli až do Kristova vzkříšení i všichni starozákonní proroci, ba dokonce i Adam a Eva.

Teprve prolomení hradby mezi zemí a nebem způsobilo, že každý z nás může na smrt, i případný konec této země a našeho světa, hledět s nadějí. S nadějí v příchod (tedy „adventus“), v příchod domů. Zpět do naší rodiny, do rodiny našich rodičů, prarodičů, sourozenců, i našich dětí a vnuků – i pravnuků, jichž dnes ještě neznáme.

Budeme-li totiž chtít, prožijeme-li dobře a s touto nadějí náš vezdejší „advent“ našeho života, sejdeme se na konci věků všichni v radosti.

Takovou naději od prosince – onoho roku sčítání za císaře Augusta, roku 0000 – každý z nás drží jako bianco šek ve vlastních rukou!

Šek vystavený samotným Bohem.

V kategorii Glosy, Poznámka ke dni

Příspěvek zaslal: leo dne 30.11.2015 / článek si přečetlo 765 návštěvníků X-P.cz

Diskuze ke článku

Jméno

E-mail

Web

Komentáře

Další příspěvky