X-P.cz víra • publicistika • komentáře • tradice • zajímavosti • konservatismus

Hledat:

Křížek na oltáři v Číhošti se zázračně rozkýval právě o neděli Gaudete roku 1949…

„Já jsem hlas volajícího na poušti: Spravte cestu Páně, jakož pověděl Prorok Isaiáš.
I fariseové se tedy Jana (Křtitele) otázali:
Proč tedy křtíš, nejsi-li Kristus, ani Eliáš, ani Prorok?
Jan odpověděl:
Já křtím vodou, ale uprostřed vás stojí, jehož vy neznáte. Jest to ten, jenž po mně přijde, jenž přede mnou jest, jemuž já nejsem hoden rozvázati jeho řemének u obuvi.“

Tato slova dnešního evangelia III. adventní neděle mají pro nás, kteří jsme se narodili a žijeme zde, na Vysočině, zvláštní a svým způsobem regionálně tajemnější význam.

Přesně při těchto slovech se totiž poprvé zázračně sám od sebe pohnul kříž na oltáři v Číhošťském kostele. Právě když tato slova farář Josef Toufar při mši svaté o III. adventní neděli v prosinci roku 1949 z kazatelny pronesl, stala se nevysvětlitelná událost, která, nahlíženo historickou optikou, spustila neuvěřitelnou vlnu zběsilého komunistického teroru vůči velkému počtu katolíků, kněží a řeholníků.

Sám pan farář Toufar se stal prvním mučedníkem číhošťského zázraku, prvním zavražděným – a to pouhé dva měsíce po vyřčení těchto vět z evangelia sv. Jana.

„Uprostřed vás stojí ten, kterého vy neznáte!“ Ano, „ten, kterého neznáme“ – a to se netýká jen, jak by mohlo nejdříve člověka napadnout, tehdejších i dnešních atheistů.

Janova slova totiž byla vyřčena jako odpověď fariseům – tedy nikoli nějakým nevěřícím neznabohům, ale mužům od rána do večera se zabývajícími modlitbou, Písmem i theologickým studiem. Kteří přes svá studia a zbožné zanícení sami „neznali“.

Jaká podobnost s betlémskou hvězdou!

I ona, jak víme, zcela unikla pozornosti jerusalémských kněží i vzdělanců. V souvislosti s Mesiášem se totiž po dlouhá staletí čekala nějaká jasná a veliká znamení na nebi – a namísto krátce před Kristovým narozením proběhla nenápadná vzácná trojnásobná konjunkce Jupitera a královské hvězdy Regulus, navíc ve Lvu, což symbolisuje israelský kmen Judův.

Čehož si všimli – a dokázali si to správně vyložit – pouze vzdálení mágové z Východu, učenci, kteří vůbec nepocházeli z Hospodinova lidu, oni v betlémských jesličkách tak populární „tři králové“.

Tohoto upozornění z Nebes nám, křesťanům se dostalo nikoli v katedrálách za hlaholu zvonů, ale v malinké vesničce na Vysočině, kde je navíc geografický střed České republiky! Jak silný vzkaz…

Takže: Jestliže po přečtení prorockých slov Janova evangelia z číhošťské kazatelny knězem Toufarem došlo k zázračnému rozkývání kříže přímo nad svatostánkem, v němž je v eucharistickém chlebu přítomen sám Bůh, pak šlo dost možná o Boží znamení v logice betlémské hvězdy i slov sv. Jana Křtitele z dnešního evangelia.

O upozornění nám, katolíkům, že něco velmi důležitého nevidíme, protože vidět nechceme! Že jsme v čemsi zaspali v pohodlnosti své „zajeté“ víry, obyčejů, myšlení.

A navíc toto upozornění z Nebes – kterého se stejně jako v případě narození Spasitele mimo tehdejší metropole kdesi ve chlévě i zde dostalo nikoli v katedrálách za hlaholu zvonů, ale v malinké vesničce, kde je navíc geografický střed České republiky! – bylo doprovázeno v následujících létech terorem, na který jsme doplatili právě my, členové české a moravské katolické církve.

Proto nespěme ani dnes, kdy se nám zdánlivá svoboda naší víry opět začíná povážlivě kymácet a my, oslepeni masivní propagandou médií, máme snahu hledat Boží znamení tam, kde patrně nejsou!

Rozjímejme nad Božím slovem, které jediné nám může vyjevit Boží záměry, nikoli v záři reflektorů a hlavních zpráv, ale v maličkých „poustevnických kaplích“ v ústraní. Stranou od lomozu mainstreamových médií, stranou od halasných výkladů víry z úst mnohých „pravověrných“ patriarchů.

Abychom mohli příští poslední adventní neděli před příchodem Mesiáše, až budeme číst vstupní introitus neděle „Rorate“,  do ztišeného srdce přijmout plně slova žalmisty, že nám jasně přece „Nebesa vypravují slávu Boží, a díla rukou jeho hlásá obloha. Den dni výmluvně podává tu zprávu, a noc noci dává to poučení. Není to mluva, aniž jsou to řeči, jejichžto hlasů bylo by možno neslyšet.“
(Žalm 19:1-4)

(Psáno o neděli Gaudete A.D. 2015, Leo P. Švančara)

(Podrobněji o zázraku v Číhošti viz zde u nás, na Regionalistu)

V kategorii Historie, Zajímavosti