Krise papežského systému církve je periodickým jevem

Alexandr VI., který si jmenoval bratra své milenky za odměnu kardinálem, čímž se ten pak rovněž stal papežem, Pavlem III.

Pro ty, kteří se rmoutí nad současným děním v římské církvi trochu „útěchy“. Co se totiž týče římských papežů, netřeba se nyní jakkoli rozčilovat. Bylo totiž velmi často zle i v minulosti:

Takový Kalixt III. (papežem 1455–1458) jmenoval své dva synovce kardinály (!), přičemž jeden z nich, Rodrigo Borgia, povýšený svým strýcem na kardinála ve svých pouhých 25 letech, se stal později sám papežem Alexandrem VI., který vládl v církvi v letech 1492 až 1503.

A jako Alexandr VI., jmenoval mladého bratra své papežské milenky Alexandra Farnese kardinálem (a opět tento mladičký v té době nebyl o moc starší než dvacetiletý) a tento bratr papežovy milenky Farnese byl později zvolen papežem Pavlem III. (ten vládl v letech 1534 – 1549)!

A tento bratr někdejší papežovy milenky, sám jako papež, způsobil odtržení Anglie od katolické církve, když v roce 1537 uvalil svým rozhodnutím z „morálních důvodů“ církevní klatbu na anglického krále Jindřicha VIII. a na celou Anglii kvůli jeho nepovolenému sňatku s Annou Boleynovou.

Současně tento Pavel III. (Alexandr Farnese) zahájil tridentský koncil (1545-1563), který měl napravit nepořádky v církvi (sic!) a také měl zareagovat na vzmáhající se protestantismus. (Tento koncil ale dokončil až papež Pius IV., který sám byl jeden čas i válečníkem v Uhrách, a který v roce 1546 náhle současně získal jak kněžské, tak biskupské svěcení a stal se ihned arcibiskupem, poté zakrátko kardinálem a roku 1559 papežem.)

Takže vidíme jen na této minikratičké exkursi do historie, že v západní církvi už byli dosti často papežové různí, velmi diplomaticky řečeno.

Související články na X-P.cz:  11. prosinec - zvláštní a podivuhodný den...

A to je jen kratičký úsek dějin, nezmiňuji dvoj a nakonec trojpapežství po 70 roků na přelomu 14.-.15. století; nezmiňuji další stovky excesů, při nichž se římská , založená na papežském a nikoli episkopálním systému, otřásala v základech a zjevně v těchto dobách opakovaně de iure ztratila i apoštolskou posloupnost svých svěcení.

Čili nic nového pod sluncem. Ďábel si vždy hledá cestu právě k těm nejvíce viditelným křesťanům ve snaze křesťanství znemožnit a zničit. Jenže také víme, že do skonání časů se mu to nepodaří až tak docela úplně!

(Psáno o sobotě 1. září A.D. 2018)

 

V kategorii Církev, Historie

Příspěvek zaslal: leo dne 1.9.2018 / článek si přečetlo 49 návštěvníků X-P.cz

Štítky: ,

Diskuze ke článku

Jméno

E-mail

Web

Komentáře

Další příspěvky