Alexandr VI., který si jmenoval bratra své milenky za odměnu kardinálem, čímž se ten pak rovněž stal papežem, Pavlem III.
Pro ty, kteří se rmoutí nad současným děním v římské církvi trochu „útěchy“. Co se totiž týče římských papežů, netřeba se nyní jakkoli rozčilovat. Bylo totiž velmi často zle i v minulosti:
Takový Kalixt III. (papežem 1455–1458) jmenoval své dva synovce kardinály (!), přičemž jeden z nich, Rodrigo Borgia, povýšený svým strýcem na kardinála ve svých pouhých 25 letech, se stal později sám papežem Alexandrem VI., který vládl v církvi v letech 1492 až 1503.
A jako papež Alexandr VI., jmenoval mladého bratra své papežské milenky Alexandra Farnese kardinálem (a opět tento mladičký kardinál v té době nebyl o moc starší než dvacetiletý) a tento bratr papežovy milenky Farnese byl později zvolen papežem Pavlem III. (ten vládl v letech 1534 – 1549)!
A tento bratr někdejší papežovy milenky, sám jako papež, způsobil odtržení Anglie od katolické církve, když v roce 1537 uvalil svým rozhodnutím z „morálních důvodů“ církevní klatbu na anglického krále Jindřicha VIII. a na celou Anglii kvůli jeho nepovolenému sňatku s Annou Boleynovou.
Současně tento Pavel III. (Alexandr Farnese) zahájil tridentský koncil (1545-1563), který měl napravit nepořádky v církvi (sic!) a také měl zareagovat na vzmáhající se protestantismus. (Tento koncil ale dokončil až papež Pius IV., který sám byl jeden čas i válečníkem v Uhrách, a který v roce 1546 náhle současně získal jak kněžské, tak biskupské svěcení a stal se ihned arcibiskupem, poté zakrátko kardinálem a roku 1559 papežem.)
Takže vidíme jen na této minikratičké exkursi do historie, že v západní církvi už byli dosti často papežové různí, velmi diplomaticky řečeno.
A to je jen kratičký úsek dějin, nezmiňuji dvoj a nakonec trojpapežství po 70 roků na přelomu 14.-.15. století; nezmiňuji další stovky excesů, při nichž se římská církev, založená na papežském a nikoli episkopálním systému, otřásala v základech a zjevně v těchto dobách opakovaně de iure ztratila i apoštolskou posloupnost svých svěcení.
Čili nic nového pod sluncem. Ďábel si vždy hledá cestu právě k těm nejvíce viditelným křesťanům ve snaze křesťanství znemožnit a zničit. Jenže také víme, že do skonání časů se mu to nepodaří až tak docela úplně!
(Psáno o sobotě 1. září A.D. 2018)
Příspěvek zaslal: leo dne 1.9.2018 / článek si přečetlo 1 414 návštěvníků X-P.cz
Leo P. Švančara