Oltářní obraz svatého Martina v Třebíči.
Když svatý Martin (316-397), jako již pokřtěný křesťan, odmítl ve svém vysokém postavení důstojníka římského vojska roku 354 takzvané donativum (tedy peníze od císaře vyplacené před bitvou), byl ihned prohlášen za zrádce a zbabělce.
Proto se Martin sám nabídl, že pojede před celým vojskem do nadcházející bitvy s Germány v Alemaniu sám, neozbrojen, na koni v čele armády. A to jen s křížem v ruce!
Užaslí Germáni, místo aby sebevražedného osamoceného důstojníka na koni s křížem v ruce ihned zabili, vyslali vstříc překvapeným Římanům poselstvo s nabídkou příměří.
Pozdější svatý biskup Martin se tak stal aktérem jednoho z písemně dochovaných velkých křesťanských zázraků, o němž nám vypráví Martinův současník a spisovatel Sulpicius Severus z Aquitanie (363-425)…
A proč tuto příhodu připomínám právě dnes, ve svátek světce, který je proslaven i jinými, daleko známějšími zázraky?
Protože skutečnost, že po letošních Velikonocích stát křesťanům zakáže letos slavit v chrámech i Vánoce, je už nyní asi žel jasná.
Co ale jasné není, proč všichni biskupové, tedy následovníci i svého dávného kolegy, svatého Martina, který si statečně ve jménu Krista dovolil odmítnout donatium od samotného císaře, už půl roku mlčí? Proč mlčí stejně dnes, jako mlčeli, když křesťanům byly zapečetěny chrámy o letošních Velikonocích? A proč pokorně sklánějí své hlavy před atheistickou protikřesťanskou státní mocí?
Vždyť řádí-li zde letos skutečně infekční epidemie, pak jediným a staletími plně osvědčeným lékem na ni jsou přece modlitby! Neustálé prosby k Bohu o vysvobození z „ran morových“, litanie, častá procesí ulicemi měst a vesnic, každodenní mše svaté a co nejčastější Svaté přijímání. A ne poručit zavřít kostely a zakázat bohoslužby!
Neřádí-li ovšem?
Nu, pak je situace ještě horší! Pak nám jde všem možná o život nikoli ten pozemský, ale dost možná dokonce o život věčný. Pokud totiž zapřeme Krista jen ve jménu „diplomatických ohledů“ na situaci a vzdáme se lehce, skrze nátlak mocných tohoto světa, služeb Božích a života ve víře. A to nejen o nedělích, ale i o těch největších křesťanských svátcích – Velikonocích a Vánocích.
Takže si zvolíme bez odporu možnost tyto svátky „slavit“ pouze přejídáním uprostřed hromad pomíjivých darů, zabedněni každý ve svém bytě v hrůze z nemocí. A čeho se bez víry v Krista, Syna Božího, budeme tak bát, toho pak můžeme obdržet měrou vrchovatou!
Nestačí si svaté postavy křesťanství připomínat toliko sentimentálně husami či cukrovím. Ono je třeba, když jde o Víru a Život, což nyní opravdu jde, následovat i jejich příklady statečnosti ve víře. A platí to pro nás všechny, nejen pro naše podivně mlčící biskupy!
Požehnaný svátek svatého Martina přeji všem.
Leo P. Švančara, 11. listopadu A. D. 2020
V kategorii Články, Historie, Poznámka ke dni
Příspěvek zaslal: leo dne 11.11.2020 / článek si přečetlo 631 návštěvníků X-P.cz
Leo P. Švančara