X-P.cz víra • publicistika • komentáře • tradice • zajímavosti • konservatismus

Hledat:

Při křtu svatém jsou dětem přidělování na celý jejich život Andělé strážní, kteří tajemně, nicméně často velmi prokazatelně, pomáhají rodičům při výchově jejich potomků, když od nich odvracejí, někdy až zázračně, nejrůznější nebezpečí duchovní i fyzická…

Introitus:
Exspltat gáudio pater Justi gáudeat Pater tuus et Mater tua, et exsúltet quæ génuit te.
(Nechť radostí jásá otec Spravedlivého; nechť raduje se Otec tvůj a Matka tvá a jásá, kteráž tě porodila. – Přísl. 23, 24, 25)

Zajímavý introitus má dnešní bohoslužba svátku Svaté Rodiny (tento svátek dle tradičního katolického kalendaria připadá na 1. neděli po Zjevení Páně). Nechť raduje se otec i matka spravedlivého!

Tento biblický verš se nevztahuje, jak bychom mohli na první pohled logicky a správně předpokládat, pouze a výhradně ke Spasiteli a Jeho Svaté Rodině.

Vztahuje se totiž k rodině – obecně a universálně – k vazbám mezi jejími členy bez ohledu na propast generací, vztahuje se ke každému z nás. Jasně totiž evokuje, že činy potomků nějak ovlivňují i stav rodičů (a naopak), ať jsou živi, či již na věčnosti. A stejně tak i existuje trvalé pouto mezi prarodiči a počínání jejich vnuků…

Proč tomu tak je? Jakou odpovědnost mohu mít já, dnes, za mé vnuky, pravnuky a další generace, kterých se ani nedožiji – a jakou dokonce pak oni za mne?

„…kde se dva nebo tři shromáždí v mém Jménu, tam jsem já mezi nimi“, ujišťuje nás Pán Ježíš Kristus (Mt 18,20).

V tomto verši Matoušova evangelia, zdá se mi, nacházíme klíč! Jinými slovy totiž, je-li mezi námi, manželi, rodiči a dětmi, v naší aktuální rodině Kristus, je Kristus rovněž i mezi všemi našimi budoucími prapotomky. A je-li tedy s našimi potomky – a stále mezi nimi – pak On, věčný, živý a svatý – je také současně mezi mnou – a mými pradědy, mezi mnou – a mými pravnuky! Bez ohledu na časovou osu, bez ohledu na to, že se na tomto světě s drtivou většinou členů naší rodiny osobně nepotkáme…

Kristus však, jak vidíme, prostupuje všechny generace naší rodiny, ovšem, pokud k tomu dáme v každé generaci našim potomkům výbavu. Tedy svatý křest a křesťanskou výchovu. A jak praví sv. Jan Zlatoústý, pokud k tomu máme vůli, pak křesťanským manželům Bůh vždy posílá svého anděla, aby je předcházel, chránil jejich svazek a vedl je do Království Božího.

A současně manželům, uprostřed nichž stojí Kristus (protože žijí v Jeho Jménu), všemohoucí Bůh sesílá svoji Milost i k výchově dětí. K té totiž křesťanští rodiče jen napomáhají, chtějí-li tak upřímně, jak se o tom vyslovil apoštol sv. Pavel: „Nikoliv já, ale milost Boží, která je se mnou“ (1 Kor 15,10).

(Křest svatý není jen nějaká formalita, ale to absolutně nejdůležitější, co můžeme dětem my do života dát! Při křtu svatém totiž jsou dětem přidělování na celý jejich život Andělé strážní, kteří tajemně, nicméně často velmi prokazatelně, pomáhají rodičům při výchově jejich potomků. A navíc od nich odvracejí, někdy až zázračně, nejrůznější nebezpečí duchovní i fyzická!)

A v tajemném poutu mezi generacemi – tam a zpět – i plně platí, že až zázračně mohou naši potomci a prapotomci zpětně – odměnou za křesťanskou výbavu, kterou jsme jim kdysi dali – jednou pomoci zase nám. Tím, že se budou upřímně modlit za nás, za své zesnulé rodiče a předky, aby nám Bůh po smrti odpustil naše úmyslné i neúmyslné hříchy, které jsme nestihli odčinit a litovat jich zaživa, a dovedl nás přes tyto naše pády a chyby, do svého věčného Království.

Abychom se tam mohli jednou s celou naší rodinou, se všemi jejími generacemi, nekonečně radovat slovy dnešního introitu, „Nechť radostí jásá otec Spravedlivého; nechť raduje se Otec tvůj a Matka tvá a jásá, kteráž tě porodila.“

Požehnanou neděli †

(Leo P. Švančara, o svátku Svaté Rodiny, 10. ledna A.D. 2016)

V kategorii Glosy, Poznámka ke dni