Svatá válka? Či přesun křesťanství z Říma západu do Říma východu?

Sháníte marně homeopatika? Zkuste náš eshop u XIV. svatých Pomocníků:
Archanděl Michael je symbolem vítězství křesťanství nad pohanstvím, ale spíše je to symbolem vítězství božského řádu nad chaotickými silami temnot...

Archanděl Michael na křídlech ruské stíhačky. Sv. Michael je symbolem vítězství křesťanství nad pohanstvím a symbolem vítězství řádu Božího nad chaotickými silami Zla a jeho temnot…

„Kdo bojuje proti teroristům, válčí za spravedlivou a svatou kausu.“

Přesně toto vyjádření zaznělo v minulých týdnech z oficiálních míst Ruské pravoslavné církve (RPC).

Povyk, který se na západě v médiích strhl po těchto jasných slovech moskevského patriarchátu jen ukazuje dnešní obrovskou propast mezi orthodoxním chápáním křesťanství na Východě a dnešním „humanistickým“ pseudokřesťanstvím sekularisovaného Západu.

Rusové od počátku konfliktu v Sýrii dávají ústy Kremlu jasně najevo, že po celé čtyři roky boje Západu proti presidentu Asadovi jsou hlavními ohroženými této nesmyslné akce „vývozu západní demokracie“ blízkovýchodní křesťané.

„Poprvé od Kristova narození křesťanům v Saidnaye a Maara Saidnaye, Malúle a Maarunu hrozí, že budou vyhnáni z jejich země“, zaznělo z Kremlu varovně již v roce 2013.

Ano, pravda – náš katolický Vatikán rovněž od počátku arabského jara 2011 – až do dnešních dnů – opakovaně a důrazně varuje před genocidou křesťanů v Sýrii. Již Benedikt XVI. poukazoval na to, že blízkovýchodní křesťané se stávají tou největší mučednickou křesťanskou komunitou v dějinách křesťanství.

Jenže…

Katolický Západ dnes, na rozdíl od pravoslavného Východu, za sebou po více jak 150 letech svého neustálého ustupování „humanismu, pokroku a světu“ už nemá žádnou světskou moc – jeho reálný vliv je roven vlivu sice možná ctihodných, leč pouze čestných spolků. Vatikán sice může apelovat na státníky, ale to je asi tak všechno…

To moskevský patriarchát (v podstatě dnes jednoznačně centrum světa) má jiné možnosti. Podle čelních představitelů RPC vede Putin při vzdušných útoků v Homsu „svatou válku proti terorismu“ a jeho počínání má plnou podporu pravoslavných křesťanů. Sám Putin má dle dostupných zpráv svého duchovníka (roz. kněze, se kterým se denně radí) a týž Putin dbá velmi důsledně již několik let na to, aby ruská byla výhradně vždy v souladu s postoji a zásadami pravoslaví.

Více než dvacet pět let po pádu Sovětského svazu, kdy již dávno minula doba sovětského komunistického atheismu, se Putin – ano, v jakémsi Evropany dráždícím novocarském stylu – postavil do posice ochránce křesťanů a učinil to součástí celé své politické – a jak vidíme v Sýrii i geopolitické – strategie. A spolu s ním se moskevský patriarchát pomalu proměňuje v jakýsi nový Řím. V Řím křesťanů, kteří začínají opět po více jak sto letech mít opět vliv na geopolitické uspořádání světa!

Na tomto všem, zamyslíme-li se poctivě a objektivně, vidíme tedy dnes jasně, že tisíciletá role západního křesťanstva, jakožto hráze islámu, nositele civilisace a obránce hodnot, na kterých dodnes stojí celý náš svět, je pojednou pryč. Ne, že bychom my, katolíci, nechtěli – ale jednoduše proto, že reálně do politiky našich států zasáhnout nemůžeme. Sami jsme se totiž vlivu na naše státy pod rouškou humanismu, demokracie a korektnosti v posledním století dobrovolně zbavili!

V důsledku toho se reálný vliv křesťanstva na vezdejší svět nenápadně, leč jistě a nevratně (patrně na dlouhá desetiletí, ne-li staletí) přesunul na Východ.

Nebudu znovu zmiňovat staré proroctví o Moskvě, která se má stát „třetím Římem“, tedy hlavním městem křesťanstva. Nebudu znovu opakovat, že křesťané díky své víře, díky Kristovu učení a Jeho nám sděleným zásadám, stvořili za dva tisíce let celou tuto naši civilisaci. Nebudu znovu upozorňovat, že naše západní civilisace stojí na těchto křesťanských kořenech, kterých se ovšem už před lety pod pláštíkem svobody a humanity vzdala – a nyní tyto kořeny rasantně den za dnem odsekává sekyrami v rukou milionů muslimských nájezdníků, které si sem sama zve a dováží.

Křesťanství až do konce časů nikdy nezahyne – to máme příslíbeno od samotného Boha. Obávám se ovšem, že jsme právě svědky historické epochy přesunu křesťanství do jeho nového centra. Stejně, jako když se centrum křesťanství přesunulo kdysi z požehnané Svaté země do pohanského Říma, do té doby centra moci nad celým tehdejším světem.

rusky_vojandyJsme možná očitými svědky přesunu Víry z Evropy, kterou tato stvořila – a z Evropy, která s odchodem Víry do nového moskevského Říma prostě jen opět zanikne, přesněji navrátí se do původního předkřesťanského stavu divošského, válkami o každou ulici a ves zmítaného, pohanského kontinentu…

Spiritus movens Evropy je totiž už více než jen jednou nohou dnes pevně v Rusku. Může se nám to nelíbit, můžeme nad tím vrtět hlavou, ale změnit na tom dnes již nemůžeme zhola nic.

(Psáno o neděli Čtyř svatých korunovaných mučedníků, 8. listopadu A.D. 2015 – Leo P. Švančara)

 

V kategorii Glosy, Politika

Příspěvek zaslal: leo dne 8.11.2015 / článek si přečetlo 1 042 návštěvníků X-P.cz

Diskuze ke článku

Jméno

E-mail

Web

Komentáře

Další příspěvky