A blahoslavena, která jsi uvěřila, neboť se vyplní ty věci, které ti byly pověděny od Pána
Prope es tu, Dómine, et omnes viæ tuæ véritas: inítio cognóvi de testimóniis tuis, quia in ætérnum tu es. (Ps. 118)
Blízko jsi, Pane, a všechny cesty tvé jsou pravé. Od počátku jsem poznával z tvých svědectví, že jsi na věky. (Ž. 118)
(Introitus pátku suchých dnů v adventě)
Od počátku jsem poznával z tvých svědectví, že Ty jsi!
Každý z nás, když se poctivě zamyslíme a ponoříme v mysli do vzpomínek blízkých i dávných v proudu našeho života, musíme dříve či později uznat pravdivost tohoto výroku žalmisty. Ano, z desítek, možná stovek svědectví v našich životech – ať chceme či nechceme, ať se tomu třeba i sebevíce bráníme – musíme nakonec uznat, že Bůh je s námi. Stále – a jak žalmista dodává – i navěky!
To nám probleskuje z liturgie dnešního pátku suchých dnů adventních.
Ujištění, že když se nám nyní, na samém konci adventní doby, podaří na chvíli soustředit srdce natolik, abychom v oněch zaprášených koutech své mysli – hlukem světa běžně překrytých – zahlédli ve svém dosavadním životě ona svědectví Božího vedení (a že je pak zahlédneme, to je bez diskuse!), pak budeme schopni pojednou rázem uvěřit tak, jak uvěřila Hospodinu prostá dívka Maria.
Tedy uvěřit nikoli ve smyslu nějakého více či méně kolísajícího přesvědčení o onom populárním „čemsi nad námi“, ale uvěřit Bohu tak, jak dítě pevně věří matce, která jej za ruku převádí přes rušnou magistrálu.
Protože jen tak se naplní náš život živým Bohem, Bohem, který na sebe vzal lidskou přirozenost, včetně utrpení, ponížení i smrti. Bohem který ale, pokud se budeme důvěřivě držet jeho ruky, nás převede bezpečně až do věčnosti, do Života bez konce, bez soužení i bez bolesti.
„…blahoslavena, která jsi uvěřila, neboť se vyplní ty věci, které ti byly pověděny od Pána.“
† Pokračování sv. Evangelia podle Lukáše (1, 39-47)
(Evangelium pátku suchých dnů v adventě)
Za onoho času Maria povstavši odešla s chvátáním na hory do města Judova. A vešedši do domu Zachariášova, pozdravila Alžbětu. I stalo se, jak uslyšela Alžběta pozdravení Mariino, zaplesalo dítko v životě jejím, a Alžběta byla naplněna Duchem Svatým.
I zvolala hlasem velikým, řkouc: Požehnaná tys mezi ženami, a požehnaný plod života tvého. A odkud mi to, aby matka Pána mého přišla ke mně? Neboť, hle, jak došel hlas pozdravu tvého do mých uší, zaplesalo radostí dítko v životě mém. A blahoslavena, která jsi uvěřila, neboť se vyplní ty věci, které ti byly pověděny od Pána.
I řekla Maria: Velebí duše má Hospodina, a duch můj zaplesal v Bohu, Spasiteli mém.
Laus tibi Christe!
(Leo P. Švančara, Pátek suchých dnů adventních A.D. 2015)
V kategorii Glosy, Poznámka ke dni
Příspěvek zaslal: leo dne 18.12.2015 / článek si přečetlo 1 139 návštěvníků X-P.cz
Leo P. Švančara