Tvář Pána Ježíše na turinském plátnu.
(Filip 2, 10–11) Ve jménu Ježíšově nechť pokleká veškeré koleno, nebešťanů, pozemšťanů i pekelníků; a každý jazyk nechť vyznává, že Pán Ježíš Kristus v slávě jest Boha Otce.
(Introitus dnešní neděle, tedy svátku Nejsvětějšího Jména Ježíš, dle tradičního katolického kalendaria)
Zajímavá věta z druhého listu svatého Pavla Filipanům dnes otevírá bohoslužbu.
Jakoby bičem šlehla tato apoštolova slova přímo do jádra našich srdcí, zanesených po léta usazovanými pavučinami strachů. Strachů z budoucnosti, z vlastních vin, z toho, co přijde zítra, pozítří…
„Ve jménu Ježíšově nechť pokleká veškeré koleno“ zní ale nyní tak jasně, jako jasně před týdnem zazářila v temnotách starozákonní noci hvězda nad betlémskou jeskyní. Ano, veškeré koleno. Tedy i koleno všech zavržených andělů zla, oněch našeptávačů jedovatých klamů, chimér o lidské svobodě – vedoucí ovšem bez Boha do otroctví. Vidíme to více než jasně právě v dnešních časech – obklopeni „svobodou člověka“ stáváme se stále nesvobodnějšími.
A tak díky svatému Pavlu nyní dostáváme stručnou a přitom do skonání časů trvale platnou instrukci, jak se jedině bránit Zlu, které ohrožuje naše životy, srdce i duše. Jak se bránit nesvobodě, fyzické u duchovní.
Jménem Ježíše Krista, Syna Božího!
Vždy – ano vždy! – když vyslovíme toto Jméno s plnou důvěrou a láskou, nejenže se pokaždé radostně zachvějí celá nebesa, ale současně legie běsů kolem nás začnou zběsile prchat, aby přitom navíc se skřípěním zubů nedobrovolně musely padat na kolena před Bohem, jehož nenávidí.
Ale současně v té chvíli padají na kolena i před námi, před lidmi, jejichž lidskou přirozenost na sebe vzal před dvěma tisíci a patnácti lety sám převěčný Bůh, v Jehož Boholidském Jménu jsou nuceni nyní padat do prachu.
Nezapomeňme nikdy, co budeme živi, na tuto nekonečnou moc Jména Ježíšova. Moc, která mne může – užiji-li jí s hlubokou důvěrou v nekonečnou lásku Boha ke mně, jehož stvořil jako Svého přítele – osvobodit ode všeho pozemského i duchovního zla, od důsledků mého úmyslného i neúmyslného přitakání Zlu, tedy od nemocí, strádání – a hlavně od strachu z nich!
Ve Jménu Ježíše Krista! Vyjděme zdrávi do roku 2016!
(Leo P. Švančara, v neděli Nejsvětějšího Jména Ježíš, 3. ledna A.D. 2016)
V kategorii Glosy, Poznámka ke dni
Příspěvek zaslal: leo dne 3.1.2016 / článek si přečetlo 1 292 návštěvníků X-P.cz
Leo P. Švančara