(Pokyny k Oktávu velikonočnímu – tedy osmi dnům od Hodu Božího až do Provodní neděle, tedy Druhé velikonoční – pro asistující i ministranty, tak jak se po dlouhá staletí praktikoval až do „reformy“ liturgie ve druhé polovině 20. století, jsou přepsány z dávné příručky „Vzorný kostelník“ od Josefa Vlastimila. Přepis: Eva Švančarová)
VELIKONOČNÍ PONDĚLÍ
Liturgická barva bílá. Možno použití týchž rouch jako na Boží hod. Má-li však kostel větší výběr rouch, dají se druhá nejlepší bílá roucha. Boží hrob je zase prázdný, neosvětluje se a také se ještě neodklízí.
Po celý oktáv Božího hodu velikonočního zůstává oltář stejně ozdoben. Jen se nahradí antipedium a přehoz přes pultík jinými rouchy, ovšem bílými.
Po celý oktáv je liturgická barva bílá. Nemají se sloužit mše sv. ani za snoubence, ani za zemřelé.
Requiem se ovšem sloužívají, a to buď v den pohřbu nebo druhý den (všední). Po mši sv. se čte každý den evangelium, proto nesmí zapomenout kostelník na perikopy.
Boží hrob se uklidí v úterý ráno po mši sv.
Všechna roucha a plátna, kterých se používá k Božímu hrobu, se uschovají do krabic a skříní, aby tato roucha zůstala pohromadě.
NEDĚLE BÍLÁ – PROVODNÍ
zakončuje oktáv. Liturgická barva bílá. Na mši sv. se sezvání větším zvonem než na mše v obyčejné neděle.
Po celý oktáv velikonoční se zvoní klekání velkým zvonem.
V kategorii Liturgie, Tridentská mše sv.
Příspěvek zaslal: leo dne 29.3.2016 / článek si přečetlo 1 770 návštěvníků X-P.cz
Leo P. Švančara