Mariánský sloup: Staletý symbol řádění běsů v českých levicových duších

Sháníte marně homeopatika? Zkuste náš eshop u XIV. svatých Pomocníků:
Palladium země české (foto www.cirkev.cz)

Palladium země české (foto www.cirkev.cz)

Když v roce 1631 vpadli protestantští Sasové do Prahy, ihned vyslali malý vojenský oddíl do Staré Boleslavi, aby zde ukořistili svatý symbol české země, Palladium.

(Palladium země české je kovový reliéf Madony s Dítětem chovaný ve staroboleslavském poutním chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Svým významem je porovnáván s korunovačními klenoty. Jedná se o vyobrazení, které je tradičně spojováno se zvláštní ochrannou mocí nad českými zeměmi, ovšem jen tehdy, pokud sjednocuje modlitby věřících k Bohu.)

Protestantští Sasové Palladium tehdy ukořistili a vzápětí ho zneuctili na Staroměstském náměstí – přibili jej na židli a i s židlí umístili pod šibenici s nápisem: „Jsi-li tak zázračné, pomoz si samo“.

Poté ukradené Palladium Sasové odvezli z Čech a teprve po čase jej vydali zpět za veliké výkupné.

Němečtí nájezdníci ovšem po Palladiu pásli znovu i docela nedávno: Za okupace v letech 1939-1945 se Němci nerozpakovali několikrát „navštívit“ staroboleslavský chrám a hledat tam originál Palladia (Palladium totiž bylo před nimi zavčasu ukryto a nahrazeno jen kopií).

Znovu svaté Palladium ovšem krátce po válce zneuctili komunisté: V dubnu 1950 jej uloupili ze Staré Boleslavi a až do roku 1968 bylo kdesi v jejich tajných tresorech. Díky biskupovi Lebedovi se jej tehdy však podařilo v uvolněných měsících roku 68 získat zpět a umístit opět v chrámu ve Staré Boleslavi.

Mariánský sloup na fotografii Jindřicha Eckerta z přelomu 19. a 20. století

A právě přesně v místě prvního zneuctění svatého Palladia české země německými protestanty v roce 1631, tedy na Staroměstském náměstí v Praze, byl v letech 1650-1652 vztyčen na věčnou ochranu české země Mariánský sloup. Onen sloup, který pražská socialistická lusa strhla v roce 1918.

Likvidace sloupu ve dnech vzniku republiky ovšem nebyla nějaká spontánní akce pražské ulice, jak se dnes obecně tvrdí. Šlo o předem připravenou akci, když definitivní rozhodnutí o stržení Mariánského sloupu padlo po generální stávce již 14. 10. 1918. Akce byla technicky připravována od 30. října 1918, přičemž ke stržení vzácného díla došlo 3. listopadu 1918. Na místě byly již aktéry předem připraveny hasičské vozy, žebříky a lana. Akci provedli čeští socialisté – jednak sociální demokraté a spolu s nimi i národní socialisté. Dokonce existují mnohé informace, že smyčku kolem sloupu prý měla vázat – později komunisty sama oběšená – mladá národní socialistka Milada Horáková! (Toto však některé prameny naopak vyvracejí, viz www.marianskysloup.cz/clanky/novinove-clanky.html)

Profesor na arcibiskupském gymnasiu v Praze Blažej Ráček T. J. ve své knize Československé dějiny o stržení sloupu napsal: „Novodobá socialistická Praha se horšila n

Mariánský sloup stržený a zneuctěný v roce 1918 pražskou levicovou lusou – sociálními demokraty a národními socialisty…

ad Mariánským sloupem na Staroměstském náměstí. Byl to pomník na největší vítězství, jehož národ v 17. století dobyl. Ale poněvadž to bylo vítězství katolické Prahy nad luteránskými Švédy, stal se kamenem úrazu.“
(RÁČEK Blažej. Československé dějiny: Knihtiskárny V. Horáka v Prostějově, 1929. S. 679.)

Mariánský sloup, zřízený na místě dávného německého zneuctění Palladia českého – sám pak zneuctěn českými levičáky (tedy socialisty a poté i komunisty) – je tak v posledních 100 letech bolestným symbolem atheistického řádění běsů v českých duších. A dokud nebudou – podle mnohých znalců věcí duchovních – tato zneuctění napravena, nemáme se zde čemu divit! Praze – a Čechům obecně – do té doby nepomůže nic.

Naposledy to velmi jasně vyjádřil pražský arcibiskup František Tomášek:
„Dokud nebude sloup na svém místě, dokud lidé neuznají, že tehdy udělali chybu a nebudou toho litovat, nemůžeme doufat, že překonali naši nedávnou minulost a že nás tento starý hřích nestáhne zase dolů. Rozumíme tomu tak, že sloup je nejen symbolem našeho návratu ke slušnosti a tradicím křesťanské Evropy, ale především, že vyrovnání tohoto dluhu může naší zemi dát teprve naději, že opět neupadneme do područí, ať už tupého násilí a bídy z východu – nebo konsumního atheismu ze západu.“


(Zpracováno za použití pramenů: www.cirkev.czwww.poutnik-jan.czhttp://cs.wikipedia.org/ † Citace kard. Tomáška pochází z publikace: Bradna J., Kavička K., Praha, Mariánský sloup na Staroměstském náměstí, Velehrad 2008, ISBN 978-80-86157-23-8.)

Leo P. Švančara, psáno o Božím Těle západního římského kalendaria, 20. června A.D. 2019

V kategorii Články, Historie, Zajímavosti

Příspěvek zaslal: leo dne 20.6.2019 / článek si přečetlo 237 návštěvníků X-P.cz

Diskuze ke článku

Jméno

E-mail

Web

Komentáře

Další příspěvky