Ke Škaredé středě…

Homeosměs na koronavirovou epidemickou chřipku COVID-19 - na homeopatickém eshopu u XIV. svatých Pomocníků:

Kdysi mi vyprávěl jeden pravoslavný theolog, kněz a profesor v Ruské zahraniční církvi, že křesťanství v bolševickém Rusku za těch sedmdesát let pronásledování zachránily ruské ženy!

„Zatímco muži odpadali od víry, vstupovali do strany a stávali se z nich komunističtí atheisté, jejich ženy a matky dále setrvávaly ve staré víře a svými každodenními modlitbami udržovaly Boží Blahodať v rodinách“, vyprávěl kněz.

Tak prý nebylo výjimkou, že mnozí vysocí straničtí tajemníci měli doma v jednom zastrčeném pokoji ikonostas, před nímž se jejich ma

nželky třikrát denně modlily a zapalovaly svíce a kadidlo! Ženy tajně nechaly své potomky pokřtít, i když jejich manželé dělali, že o tom neví. A tak jen ony, ruské ženy, předávaly Boží požehnání z generace na generaci – a po dlouhých sedmdesát roků!

A právě dnes, ve Škaredou středu, v den Jidášovy zrady, bychom si možná měli připomenout, že ačkoli Pána Ježíše zradil sice jeden z jeho nejbližších učedníků a další ho pod přísahou zapřel, tak Kristu blízké ženy jej nezradily nikdy žádná, a to ani pod křížem na Golgotě v obklíčení římských biřiců!

A tak z marasmu, ve kterém se nacházíme, nenajdeme cestu skrze theologické statě ani skrze kázání davům. Najít ji můžeme jen skrze sílu každodenní modlitby, tiché a vytrvalé modlitby zejména žen a matek. Ty totiž, ač jejich není moc veřejně vidět, ve skutečnosti Krista nezradí nikdy!

„Babička Dostálová se při práci celý den modlila. Říkala, že když se člověk při práci modlí, tato je požehnána, nezdaří-li se přece, tedy zůstane zásluha při modlitbě.

A měla k tomu modlení jak sama říkala, svůj kalendář.

Mělať krom obvyklých denních modliteb a pobožností, jak je s sebou přináší, pro rozličné případnosti života ustanoveno, kdy se mají kteří svatí a světice Boží vzývat, a stěžoval-li si kdy kdo na něco a babička to uslyšela, poradila s radostí nějakou tu modlitbičku, až se lidé divili, že si to pamatuje.

Tak když si nějaká mladá panímáma stěžovala na svého pantátu, tu potřásla babička hlavou a řekla: „Milá panímámo, je vono to zlý, dyž se ten manželskej stav nevydaří, ale jářku, taková trápená ženská se má místo mluvení na muža radějác pomodlit ke cti a chvále svaté Jenoféfy. Ta byla královna a co vod muža zkusila, však ju za to Pánbůh voslavil“.

Kdy se někomu něco ztratilo, tu zase babička modlitbičku ku sv. Antonínu Paduánskému, patronu věcí ztracených, doporučovala. Při sváru v domácnosti památku svaté panny Kateřiny uctívat radila, že tato slabá děvice devatero mudrců přehádala a z toho že si má křesťanský člověk poučení brát, že v hádkách jen z vnuknutí Božího lze zvítězit, a že nemá se svárem kalit pokoj v domě.

Vedli-li kde nářek veliký o zemřelé dítě, tu babička velela pomodlit se Otčenáš na památku zázraků Páně při vzkříšení dcery Jairovy, mládence z Naim a Lazara, dodávajíc, že tak vzkříšeno bude dítě v království nebeském.

Při rozličných nemocech rozličné svaté babička ku prosbě o přímluvu doporoučela:

sv. Apolenu při bolení zubů, sv. Jakuba při bolesti údech, sv. Rocha při vyrážkách a vředech, sv. Anděla Rafaela při bolestsi v očích, sv. Jana Křtitele při hlavy bolení, sv. Vavřince při nehodě popálením a sv. Štěpána při úrazu.

Děvčatům doporučovala, ať se modlívají k sv. Josefu, aby jim vyhledal dobrého muže, která pak o věneček přišla, té jen modlitbu k sv. Máří Majdaleně nakazovala. Sama od té doby, co v stavu vdovském život trávila, denně k sv. Anně co patronce vdov se modlívala a modlitbu tuto tak vřele doporučovala jako modlitbu k sv. Janu Nepomuckému, trápily-li někoho pomluvy a na cti utrhání.

Každý večer krom modlitby k sv. Panně Barboře za šťastnou hodinku smrti přidávala modlitbičku ještě jednu k sv. Anně za syna a jeho rodinu:

Svatá Anno sama třetí, opatruj rodinu moji!

A hned ráno se modlívala, jak následuje:

V neděli k uctění nejsvětější Trojice

v pondělí k andělu strážnému

v úterý k sv. Anně, sv. Josefu a svaté rodině

ve středu k sv. Janu Nepomuckému

ve čtvrtek k uctění nejsvětější svátosti oltářní

v pátek k uctění utrpení Kristova

v sobotu k Matce Boží

K tomu dle ročních časů se modlívala celým rokem ku sv. Isidoru co patronu rolnictva, při započetí prací polních k sv. Prokopu, kterýž skálu s čertem v rádlo zapřaženým zoral.

Svatého Petra a sv. Víta, již s kohouty se malují, zvala patrony drůbeže, ač milým husám jako zvláštního ochránce sv. Martina určovala. Ve žních pak ke sv. Markétě, sv. Vavřinec a Bartoloměj, jichž svátky podzim začíná, byli babičkou při podzimní sklizni vzýváni…“

(Vlasta Pittnerová, úryvek z povídky „Viděla smrt“)

Psáno na Škaredou středu A. D. 2020, Leo P. Švančara

V kategorii Církev, Články, Poznámka ke dni, Zajímavosti

Příspěvek zaslal: leo dne 8.4.2020 / článek si přečetlo 166 návštěvníků X-P.cz

Diskuze ke článku

Jméno

E-mail

Web

Komentáře

Další příspěvky