Ke Škaredé středě…

Homeosměs na koronavirovou epidemickou chřipku COVID-19 - na homeopatickém eshopu u XIV. svatých Pomocníků:

Kdysi mi vyprávěl jeden pravoslavný theolog, kněz a profesor v Ruské zahraniční církvi, že křesťanství v bolševickém Rusku za těch sedmdesát let pronásledování zachránily ruské ženy!

„Zatímco muži odpadali od víry, vstupovali do strany a stávali se z nich komunističtí atheisté, jejich ženy a matky dále setrvávaly ve staré víře a svými každodenními modlitbami udržovaly Boží Blahodať v rodinách“, vyprávěl kněz.

Tak prý nebylo výjimkou, že mnozí vysocí straničtí tajemníci měli doma v jednom zastrčeném pokoji ikonostas, před nímž se jejich ma

nželky třikrát denně modlily a zapalovaly svíce a kadidlo! Ženy tajně nechaly své potomky pokřtít, i když jejich manželé dělali, že o tom neví. A tak jen ony, ruské ženy, předávaly Boží požehnání z generace na generaci – a po dlouhých sedmdesát roků!

A právě dnes, ve Škaredou středu, v den Jidášovy zrady, bychom si možná měli připomenout, že ačkoli Pána Ježíše zradil sice jeden z jeho nejbližších učedníků a další ho pod přísahou zapřel, tak Kristu blízké ženy jej nezradily nikdy žádná, a to ani pod křížem na Golgotě v obklíčení římských biřiců!

A tak z marasmu, ve kterém se nacházíme, nenajdeme cestu skrze theologické statě ani skrze kázání davům. Najít ji můžeme jen skrze sílu každodenní modlitby, tiché a vytrvalé modlitby zejména žen a matek. Ty totiž, ač jejich víra není moc veřejně vidět, ve skutečnosti Krista nezradí nikdy!

„Babička Dostálová se při práci celý den modlila. Říkala, že když se člověk při práci modlí, tato je požehnána, nezdaří-li se přece, tedy zůstane zásluha při modlitbě.

A měla k tomu modlení jak sama říkala, svůj kalendář.

Mělať krom obvyklých denních modliteb a pobožností, jak je církevní rok s sebou přináší, pro rozličné případnosti života ustanoveno, kdy se mají kteří svatí a světice Boží vzývat, a stěžoval-li si kdy kdo na něco a babička to uslyšela, poradila s radostí nějakou tu modlitbičku, až se lidé divili, že si to pamatuje.

Tak když si nějaká mladá panímáma stěžovala na svého pantátu, tu potřásla babička hlavou a řekla: „Milá panímámo, je vono to zlý, dyž se ten manželskej stav nevydaří, ale jářku, taková trápená ženská se má místo mluvení na muža radějác pomodlit ke cti a chvále svaté Jenoféfy. Ta byla královna a co vod muža zkusila, však ju za to Pánbůh voslavil“.

Kdy se někomu něco ztratilo, tu zase babička modlitbičku ku sv. Antonínu Paduánskému, patronu věcí ztracených, doporučovala. Při sváru v domácnosti památku svaté panny Kateřiny uctívat radila, že tato slabá děvice devatero mudrců přehádala a z toho že si má křesťanský člověk poučení brát, že v hádkách jen z vnuknutí Božího lze zvítězit, a že nemá se svárem kalit pokoj v domě.

Vedli-li kde nářek veliký o zemřelé dítě, tu babička velela pomodlit se Otčenáš na památku zázraků Páně při vzkříšení dcery Jairovy, mládence z Naim a Lazara, dodávajíc, že tak vzkříšeno bude dítě v království nebeském.

Při rozličných nemocech rozličné svaté babička ku prosbě o přímluvu doporoučela:

sv. Apolenu při bolení zubů, sv. Jakuba při bolesti údech, sv. Rocha při vyrážkách a vředech, sv. Anděla Rafaela při bolestsi v očích, sv. Jana Křtitele při hlavy bolení, sv. Vavřince při nehodě popálením a sv. Štěpána při úrazu.

Děvčatům doporučovala, ať se modlívají k sv. Josefu, aby jim vyhledal dobrého muže, která pak o věneček přišla, té jen modlitbu k sv. Máří Majdaleně nakazovala. Sama od té doby, co v stavu vdovském život trávila, denně k sv. Anně co patronce vdov se modlívala a modlitbu tuto tak vřele doporučovala jako modlitbu k sv. Janu Nepomuckému, trápily-li někoho pomluvy a na cti utrhání.

Každý večer krom modlitby k sv. Panně Barboře za šťastnou hodinku smrti přidávala modlitbičku ještě jednu k sv. Anně za syna a jeho rodinu:

Svatá Anno sama třetí, opatruj rodinu moji!

A hned ráno se modlívala, jak následuje:

V neděli k uctění nejsvětější Trojice

v pondělí k andělu strážnému

v úterý k sv. Anně, sv. Josefu a svaté rodině

ve středu k sv. Janu Nepomuckému

ve čtvrtek k uctění nejsvětější svátosti oltářní

v pátek k uctění utrpení Kristova

v sobotu k Matce Boží

K tomu dle ročních časů se modlívala celým rokem ku sv. Isidoru co patronu rolnictva, při započetí prací polních k sv. Prokopu, kterýž skálu s čertem v rádlo zapřaženým zoral.

Svatého Petra a sv. Víta, již s kohouty se malují, zvala patrony drůbeže, ač milým husám jako zvláštního ochránce sv. Martina určovala. Ve žních pak ke sv. Markétě, sv. Vavřinec a Bartoloměj, jichž svátky podzim začíná, byli babičkou při podzimní sklizni vzýváni…“

(Vlasta Pittnerová, úryvek z povídky „Viděla smrt“)

Psáno na Škaredou středu A. D. 2020, Leo P. Švančara

V kategorii Církev, Články, Poznámka ke dni, Zajímavosti

Příspěvek zaslal: leo dne 8.4.2020 / článek si přečetlo 350 návštěvníků X-P.cz

Diskuze ke článku

Jméno

E-mail

Web

Komentáře

Další příspěvky