„Theosebeia (manželka biskupa Řehoře Nysského), čest církve, ozdoba Kristova, užitek pro naši generaci a důvěra žen – žena skutečně posvěcená, společnice kněze – ta si zasluhuje poctu, jaká jí náleží…“
Tak tato slova napsal o manželce svého současníka, biskupa sv. Řehoře Nysského, jeden z pilířů celé Církve, svatý Řehoř Naziánský († 374).
A tak máme díky tomuto svatému knězi a biskupovi (mimochodem otci sv. Řehoře Theologa) do dnešních dnů dochován krásný a srozumitelný postoj svatootcovské Církve k ženám a jejich nezastupitelnému úkolu v křesťanské rodině, farnosti, obci.
„Ozdoba Kristova“ říká sv. Řehoř o manželce svého kolegy v biskupském úřadu a dodává, že jde o ženu „skutečně posvěcenou“. Ano, v logice věci, že dílo spásy je záležitostí celého člověka – tedy nejen muže samotného – ale i ženy!
Z úst svatého theologa se nám tak dostává jasných slov o prospěšnosti spolupráce mužů a žen ve službě v Církvi: V běžné terénní praxi je totiž navýsost žádoucí, aby kněz nebyl na své životní pouti osamocen, protože na úkol pastýře stačí pak jen stěží.
Kněz bez manželky a bez rodiny být také může, ano, ale buď je svatým mnichem – a pak mu samotu i rodinu bohatě vynahradí pramen Boží Blahodati – a nebo, což je častější, se stane časem neurotickým trpitelem ve své nedobrovolné těžké samotě. A na jeho poslání je to pak hořce znát!
Východní, ženatí kněží, totiž pro svoji farnost nezřídka pracují nikoli na sto, ale na 150 procent – protože nejméně z 90 procent svých sil pracuje pro farnost kněz, a minimálně na 60 procent současně s ním i jeho manželka.
„Důvěra žen“ říká nám zde výše sv. Řehoř Naziánský a je to pravda: S kolika ženami (a mnohdy bohužel spíše otravnými ženštinami) za svůj život po farnostech musí ztrácet čas západní katolický celibátní kněz – zatímco většinu této činnosti o pár kilometrů na východ lehce a daleko produktivněji obstarává manželka pravoslavného kněze. 🙂
Kněz se pak zabývá již jen těmi skutečnými případy – a samozřejmě také potom svátostným vyřešením.
Nehledě k nanejvýš důležitému faktu: Jsou místa, kam se kněz nikdy nedostane – zatímco jeho žena ano. Existují totiž těžkosti i starosti, které knězi nikdo neřekne, zatímco žena o nich ví, protože ženě se jiné farnice svěřují i s „běžnými“ problémy, v nichž ale často spočívá klíč k těm problémům závažným!
Nu, a tak při pohledu na naše prázdné venkovské fary v každé obci, na zamčené chrámy a kaple na každém kroku po celé naší vlasti, se nám jasně ukazuje i po 17 stoletích stále platný význam slov sv. Řehoře Naziánského o nezastupitelném úkolu ženy v církvi:
„…společnice kněze – čest církve – užitek pro naši generaci!“
(Leo P. Švančara, o svátku sv. Basila a Řehoře Naziánského, 2. ledna roku 2017 od Kristova narození)
V kategorii Poznámka ke dni
Příspěvek zaslal: leo dne 2.1.2017 / článek si přečetlo 1 611 návštěvníků X-P.cz
Leo P. Švančara