Onou pravou „betlémskou hvězdou“ mohla být nejspíše velmi vzácná a přitom nenápadná konjunkce planety Jupiter a královské hvězdy Regulus…
V posledních dnech populární mediální zdroje hodně ventilují konjunkci Jupitera a Saturna, ke které dochází v pondělí 21. prosince 2020 navečer. Dokonce jsem si všiml jakýchsi teorií, že má jít o „betlémskou hvězdu„.
Takže si to zkusme trochu vysvětlit.
Konjunkce Saturna a Jupitera není nikterak vzácná. Nebo, až ne tolik „vzácná“. Dochází k ní totiž zhruba každých 20 roků a naposledy jsme ji za našich životů mohli vidět v květnu roku 2000 a předtím dokonce dvakrát v rozmezí jednoho roku, tedy v roce 1980 a hned nato v roce 1981.
Letos je s nimi v konjunkci rovněž Pluto, jenže pozor: Tato konjunkce už vlastně astrologicky téměř neexistuje. Přesněji již zrovna končí a definitivně bude po roce a půl za námi v noci na Hod Boží vánoční, tedy 25. prosince 2020.
Takže co tedy vlastně bylo ve skutečnosti před dvěma tisíci roky onou „belémskou hvězdou“?
Astrologové a někteří biblisté (například toto hezky kdysi popsal i Joseph Ratzinger, dodnes žijící papež Benedikt XVI.) tuší, že onou „hvězdou“ nad Betlémem krátce před Kristovým narozením nemohla být ani velká kometa – jak ji spatřujeme zářit nad každými jesličkami – ale ani nějaká výrazně viditelná a neobvykle jasná konstelace planet.
Proč?
Jednoduše proto, že kromě několika mudrců odkudsi z orientu („tři“ králové) si jí totiž nikdo z tehdejších elit podle biblických zpráv vůbec nepovšiml!
Je přitom nepředstavitelné, že by israelští učenci, kteří měli hledání Mesiáše takřka v denním popisu práce, ignorovali nějaký případný hodně jasný a všeobecně viditelný nebeský jev.
Takže, jak mnozí theologové znalí astrologie tuší, onou pravou „betlémskou hvězdou“ mohla být nejspíše velmi vzácná a přitom nenápadná konjunkce planety Jupitera a královské hvězdy (tedy stálice) Regulus. K níž došlo třikrát po sobě v letech 3 a 2 před naším současným letopočtem a došlo k ní v souhvězdí Lva. Přičemž Lev symbolisuje zpravidla israelský kmen Judův!
Čehož si nejspíše všimli – a dokázali si to správně vyložit – pouze vzdálení mágové z Východu, dva, tři či čtyři učenci (nikde v evangeliu nečteme, že „králové“ byli tři), kteří vůbec nepocházeli z elit israelského lidu. Proto se vydali na cestu jen oni, zatímco ostatní mudrci té doby tuto vzácnou, leč pro běžný zrak nezajímavou konjunkci, patrně zcela přehlédli.
Ta konjunkce nejenže nezářila na nebi jak pochodeň, ale ona nezářila vlastně běžnému lidskému zraku skoro vůbec. Zářila jen těm několika málo vyvoleným, kteří uměli tento jev vyložit. Všichni ostatní učenci israleského lidu, kteří Mesiáše očekávali po staletí rok co rok, zůstali v ten okamžik „slepí“!
(A přitom není bez zajímavosti, že právě konjunkce Jupitera s Regulem se odehrála i v letech židovskými učenci vypočítaného stvoření světa, tedy kolem roku 3761 před naším letopočtem. A tak israelští mudrci tedy teoreticky měli při každém opakování tohoto jevu zbystřit? Leč nestalo se tak!)
A tak se v přípravách na letošní Vánoce nenechme unášet ani pocity, ani vlastními domněnkami, očekáváními či nějakým zbrklým mudrováním lidí z médií – a už vůbec ne vlastními vášněmi puštěnými z řetězu.
Pamatujme si totiž, že jak moudře říká Antoine de Saint-Exupéry, „co je důležité, je očím neviditelné“!
Požehnanou † IV. adventní neděli roku 2020.
Leo P. Švančara, psáno o neděli Rorate, 20. prosince A. D. 2020
V kategorii Astrologie v. křesťanství, Články, Poznámka ke dni, Zajímavosti
Příspěvek zaslal: leo dne 20.12.2020 / článek si přečetlo 1 445 návštěvníků X-P.cz
Leo P. Švančara