Jihlavský církevní rok v 18. století

Neuškodí prohlédnout si trochu život v 18. (a v první pol.19.) století v Jihlavě a ve zdejších městských chrámech, tak, jak nám jej zachoval kterýsi farář od sv. Jakuba v Jihlavě ve svém Directoriu hlavních svátků a slavností.

(Data a údaje pocházejí z unikátních svatojakubských zápisků P. Oldřicha Meda, milovníka historie, kněze, jihlavského rodáka a svého času kaplana u sv. Jakuba v Jihlavě v 60. letech 20. století)

v Jihlavě v jeho zápiscích začíná Novým rokem, vlastně svátkem Zjevení Páně (6. leden).

 

Už 4.ledna musel kostelník připravit v kostele velikou káď vody. Pak v předvečer svátku se u hlavního oltáře konalo její svěcení, zatímco v 9 hodin v kapli byla mše svatá. Též křídy a kadidla se světilo veliké množství.

– Odpoledne ve 2 hodiny se vyzvánělo k prvním nešporám a u jesliček kostelník rozestavil tři svaté krále. – Po nešporách v 5 hodin byla koleda (sbírka) v šlechtických domech. Kostelníkovou povinností bylo pány předem obejít a na sbírku je upozornit. – Na Tři krále v 11 hodin koledovali soukeničtí tovaryši na radnici, kdežto do soukenického domu k pánům mistrům se šlo až jiný den, podle dohody pana faráře s mistry.

– Ale to nebyl ještě konec koledování, nýbrž začátek. Celý měsíc byl víceméně ve znamení sbírek. Po vesnicích chodili učitelé i kněží. Tito pak museli mít s sebou kostelníka, protože potřebovali štólu, rochetu, kaditelnici a agendu.

 

Jesličky stály u krejčovského oltáře u sv. Jakuba, kde byla také socha svatého Šebestiána. Jelikož to byl patron města, jesličky musely dva dny před 20.lednem pryč, aby se mohla ozdobit světcova socha. Ksvátku sv. Šebestiána patřilo procesí k mariánskému sloupu, kde taktéž je jeho socha.

 

Svátek Očišťování Panny Marie (Hromnice) byl velký svátek. Před velkou mší svatou posvětil farář svíce a rozdal je také všem přítomným radním. Patřilo k povinnostem kostelníkovým vždycky, když páni z radnice byli povinni jít na mši svatou, předem každého zvlášť pozvat.

– Odpoledne byly litanie u sloupu na náměstí i v mariánské kapli chrámu sv. Jakuba.

 

3.února se zas celé město hrnulo do kostela pro svatoblažejské požehnání.

 

Také velký  se začínal modis et formis, jak se sluší a patří na dobré křesťany. Opět celá městská rada zasedla do rezervovaných lavic a přijala z rukou farářových popelec a za pány radními početná městská obec.

 

Po celý půst odpoledne ve 3/4 4 se zvonilo a ve 4 hodiny se zpíval v kostele žalm Miserere a Salve Regina, načež službu konající kněz se pomodlil příslušnou oraci. V sobotu byla pauza, za to v neděli se vyzvánělo všemi zvony a ve 4 hodiny (v 16 hodin) se vystavila Nejsvětější Svátost, před ní se zpívalo Salve Regina, pak se monstrance reponovala a pan farář měl před nabitým kostelem kázaní, které končilo požehnáním s litaniemi.

 

Na Květnou neděli vyrukovali páni z radnice potřetí korporativně do kostele, aby se zúčastnili svěcení ratolestí, po němž se šlo průvodem ke Getsemanské zahradě. Začínalo se ve 3/4 8.

 

Ve středu, ve čtvrtek a v pátek ve Velkém (pašijovém) týdnu bylo vždy ve 4 odpoledne matutinum neboli temné hodinky. Při nabitém kostele páni kanovníci zpívali žalmy a responsoria i lamentace a lid zbožně sledoval, jak jedna svíce na trianglu za druhou se zhasínala, až hebdomadář poslední odnesl na oltář.

 

 byl velkým dnem jihlavského bratrstva Božího Těla. Bratří a sestry přistoupili korporativně k svatému přijímání a toho dne nesměla v kostele svítit jiná svíce než jimi věnovaná. Tento zvyk byl dodržován i o jejich zádušních mších a o jejich měsíčních pobožnostech.

 

Na Zelený čtvrtek po obnažení oltářů bývalo každým rokem u oltáře 14 svatých pomocníků (nyní oltář sv.Anny ve svatojakubském chrámu) umývání nohou.

Jihlavský představený nad žebráky (Bettlrichter) přivedl 12 (někdy i 24) městských chudých, farář jim umyl nohy, načež byli na faře řádně pohoštěni.

 

Na  se otvíral Boží Hrob. Svátost Oltářní byla zahalena černým flórem a nebesa nesli 4 radní. Začátek funkce byl v 8 hodin a před bylo postní kázání. Bylo tedy velkopátečními vyplněno celé odpoledne.

 

Podobně tomu bylo na Bílou sobotu. Obřady začínaly v 9 hodin. bylo tradičně večer ve 3/4 7 (18:45 hod.). K průvodu patřilo 6 ministrantů, 6 nosičů lamp, soukeničtí tovaryši jakožto zvláštní skupina a také kazatelnicový křížek ovinutý červenou štólou.

 

Na Boží Hod velikonoční byly odpoledne slavné nešpory a průvod ke křtitelnici. Tento průvod se konal ještě v pondělí a v úterý.

 

Na svatého Jiří 24.dubna bývala zpívaná mše svatá s kázáním a odpoledne nešpory. Toho dne se na hřbitově sloužily dvě mše svaté (v kostele sv.Ducha, dnes ve Smetanových sadech).

 

Hned na to na svatého Marka v 7 hodin ráno šel z farního kostela průvod k svatému Janu Křtiteli. Na Jánském kopečku byla napřed zpívaná mše svatá, pak ještě tichá, pak kázání, nato se šlo zpátky průvodem k sv.Jakubu, zazpívalo se Regina coeli a sloužila se ještě mše poslední svatá, už před samým polednem.

 

Po roce 1729 a když byl dohotoven už oltář svatého Jana Nepomuckého, svátek tohoto světce se slavil taktéž s mimořádnou okázalostí. V předvečer sezvala „Zuzana“ věřící do kostela na litanie (v 17 hodin), na svátek hned od první mše svaté byla na světcově oltáři vystavena Nejsv. Svátost Oltářní. V 9 hodin byla slavná mše svatá s kázáním.

 

O křížových (kvatembrových) dnech před svátkem Nanebevstoupení Páně se chodilo z farního kostela průvodem do polí, v každý tento den jiným směrem. V pondělí končil průvod na Jánském kopci, v úterý u Minoritů, ve středu u Dominikánů, ale pak se šlo ještě k Jesuitům, kde se funkce zakončila zpěvem Regina coeli.

 

Boží Tělo bylo velikým svátkem. Konaly se obojí nešpory a průvod šel kolem náměstí. Svíce samozřejmě dodalo k slavnosti bratrstvo Božího Těla. Ale i oktáva byla vyplněna eucharistickými průvody. V neděli mezi oktávou šel průvod do všech městských kostelů a ve čtvrtek na oktávu kolem hřbitova. Oltáře stály v kapli svaté Anny, v kapli svatého Rocha, u obrazu loučení Kristova a u Panny Marie Pomocnice (Maria Hilf). – Jen když pršelo, šel průvod do kostela. Zastavení byla u sv.Norberta, u sv.Voršily, v mariánské kapli a u sv.Jana Nepom. – Po celou oktávu každý večer v 6 hodin bývalo požehnání s litaniemi.

 

svatodušní měl dvoje nešpory a na vigilii se světila křestní voda. V pondělí svatodušní byly nešpory na hřbitově u sv.Ducha a v úterý se tam šlo průvodem a byla tam slavná mše svatá s asistencí. A odpoledne po normálních nešporách ve farním byly ještě jedny tam.

 

Jako se lidé těšili vždy na pouť u svatého Ducha, tak se těšili i na pouť u svatého Jana Křtitele (24. června).

Nešpory v předvečer byly sice ve farním kostele, zato druhý den už ráno ve 4 hodiny vyrazil z města průvod s celým slavným magistrátem a u sv. Jana na Jánském kopci byla slavná mše svatá s kázáním a udělovaly se plnomocné odpustky.

 

Svátek Navštívení Panny Marie měl v předvečer u sloupu na náměstí loretánské litanie a v kapli požehnání.

 

V červenci byl svátek svatého Norberta. Nyní se zase všechno točilo kolem stejnojmenného oltáře. 11.července v 6 hodin ráno byla zpívaná mše svatá, po ní české kázání, pak druhá mše svatá, v 9 německé kázání, slavná mše svatá a požehnání. Odpoledne litanie. Ale to nestačilo. Některou následující neděli byla ještě solemnitas externa.

 

25.července slavil kostel patrocinium svatojakubské (pouť hlavního chrámu ve městě). Byly obojí nešpory, velké vyzvánění, oltář byl nádherně vyzdoben a při slavné mši svaté měli soukeničtí tovaryši tradiční ofěru. A poněvadž svatý Jakub byl městským patronem a má na náměstí u sloupu svou sochu, náležel k slavnosti příslušný průvod a litanie u sloupu na náměstí.

Na tomto místě je třeba říci, že soukeničtí tovaryši za faráře Marquardta roku 1667 utvořili v Jihlavě zvláštní bratrstvo. Své stanovy tehdy položili při mši svaté na oltář svatého Jakuba a zavázali se, že každý rok půjdou do kostela průvodem a vykonají tam ofěru. Tradice vydržela celá dvě staletí, a teprve v druhé polovici 19.století vzala za své.

 

Hned po svatém Jakubu přišla řada na svatou Annu. Den se vyznačoval tím, že už v předvečer šel kněz s ministranty na farní hřbitov do Anenské kaple a tam za zpěvu Magnificat okouřil oltář. Totéž na svátek sám. Dříve se totiž v kapli sloužila také mše svatá.

 

Svátek Nanebevzetí Panny Marie se slavil velikým vyzváněním, litaniemi u sloupu a požehnáním v kapli.

 

Den nato 16.srpna byl svátek sv.Rocha. Poněvadž světec měl sochu u oltáře Obětování Panny Marie, byla u tohoto oltáře mše svatá a socha samozřejmě pěkně nazdobena.

 

Svátek Stětí sv.Jana Křtitele patřil opět Jánskému kopečku, kde byla v 7 hodin zpívaná mše svatá s kázáním.

 

Narození Panny Marie 8.září se slavilo tím, že na hlavním oltáři byl vystaven ozdobený Branauerův obraz, jinak visící poblíž krejčovského oltáře a u sloupu a v kapli se zpívaly litanie.

 

Svátky jména Panny Marie a Bolestné Matky Boží se slavily v září, ne vždy ve stejný den. O druhém svátku mělo svůj veliký den bratrstvo Bolestné Matky.

 

Svatý Václav měl v kostele sv. Jakuba proti kazatelně sochu. Ta musela být 28.září ozdobena a svátek se slavil

všemi zvony.

 

29.září na svátek svatého Michala archanděla bylo společné svaté přijímání bratrstva Božího Těla.

 

První říjnová neděle patřila Růžencové Panně Marii. Do farního kostela přicházelo proceství od dominikánů z Křížové ulice. Slavnost se skládala z kázání, růžence a požehnání. Růženec se modlil před vystavenou Svátostí. Lavice byly pokryty specielní červenou látkou.

 

Na Dušičky už v 5 hodin ráno bylo kázání, pak v 9 slavné rekviem a výkrop hrobů na farním hřbitově. Tento výkrop se pak během týdne konal i na hřbitově svatého Ducha i na Jánském kopci a pokaždé se oznamovalo, kdy a kde co bude.

 

Svátek Obětování Panny Marie patřil střihačům suken. 21.listopadu měli v 9 hodin u svého oltáře

zpívanou mši svatou. V předvečer a na svátek zase litanie u sloupu na náměstí a požehnání v kapli.

 

Pondělí po první adventní neděli slavili jihlaváci prvními slavnými roráty. Sezvánělo se všemi zvony a na hlavním oltáři byl upevněn nápis „Ave Maria“. – Během týdne byly roráty v mariánské kapli u sv. Jakuba a při mši svaté se modlil růženec.

 

Na Štědrý den se na hlavní oltář instalovaly jesličky. V noci od 22 do 23 vyzváněla Zuzana

k matutinu, po němž bývala přesně o půlnoci slavná půlnoční mše svatá.

 

Na Hod Boží vánoční odpoledne po nešporách bylo kázání, litanie a požehnání jako o ostatních Božích Hodech.

 

Na Suché (kvatembrové) dny v roce měly mše svaté zadané jihlavské cechy: příštipkáři, ševci, pekaři, mlynáři, kováři, zámečníci, koláři, tesaři, tkalci, jircháři, zedníci, truhláři, kožešníci, koželuzi, kloboučníci, atd.

 

Velmi slavně se slavily tehdy pohyblivé svátky Bolestné Matky Boží (III.neděle po velikonocích a v září). V předvečer ve dvě hodiny bývaly v kapli nešpory, v 5 hodin litanie u sloupu a v 6 v kapli znovu litanie a požehnání. Na svátek ráno v 6 hodin zpívaná mše svatá před vystavenou Svátostí a poněvadž by se lidé do kaple nevešli, současně se četla tichá mše svatá u hlavního oltáře. Potom bylo české kázání a u hlavního oltáře mše svatá tichá, po ní německé kázání a slavná mše svatá před vystavenou Svátostí (všechno u hlavního oltáře).

– Odpolední program byl kombinovaný. Ve 3 hodiny byly před vystavenou Svátostí v kapli nešpory. Pak se Nejsv. Svátost reponovala a v kostele bylo německé kázání. Nato se Nejsv. Svátost opět vystavila a v kapli byly litanie a Regina Coeli nebo Salve Regina. Hned nato vyšel z kostela průvod (eucharistický), který za zpěvu Pange lingua obešel náměstí. Po návratu do kostela bylo Te Deum a požehnání. – Vždy druhý den po slavnosti se v kostele zpívalo rekviem za mrtvé dobrodince kaple.

 

Malou slavnost mívali 19.listopadu na svátek sv. Alžběty ve špitále. Zpívaly se tam obojí nešpory.

V kategorii Liturgie

Příspěvek zaslal: leo dne 15.3.2012 / článek si přečetlo 2 064 návštěvníků X-P.cz

Web rediguje: Leo P. Švančara

Další příspěvky

Předchozí: