Znamení kříže (aneb proč se orthodoxní a latinští křesťané křižují rozdílně?)

kriz1V této poznámce o kříži, a moci gesta kříže jsou použity úryvky z pojednání o pravoslavném znamení Kříže otištěného ve „Věstníku české pravoslavné eparchie, roč. II. čís. 2“ a materiál z práce Otto Herbera otištěné v Pravoslavném theologickém sborníku č. XVI (1992) 

Samotné překřížení dvou čar vytvářející podobu kříže nemá žádnou spásonosnou moc. Tuto Božskou sílu má znak kříže skrze víru v Kristův. Jedině, když se nám znamení kříže stává svatou ikonou Kříže Spasitelova, přicházejí k nám skrze ně vzácné svaté energie Boží, síla a moc, před kterou prchají démoni, která je smrtí všemu ďábelskému a životem všemu Božímu.

Před znamením kříže prchají démoni!

kriz_cihostSvatý Kříž je znamení nanejvýše mocné, ale i křehké. Je třeba mít na paměti, že právě Kříž je ďáblu trnem v oku, ba ještě víc – je satanu smrtonosnou zbraní, která ho umrtvuje a působí mu nesnesitelná muka. To nejsou staročeská lidová vyprávění o čertu a kříži, to je realita, s níž se křesťan při svých duchovních zápasech setká, se kterou může při zápasu o své spasení počítat. Je tedy celkem pochopitelné, že právě znamení, které nám má Kristův nepřemožitelný Kříž zprostředkovat, se snaží síly temna paralysovat, aby tak zamezily nebo omezily přístup této Božské síly k nám, tím chtějí působení Kříže „zneškodnit“.

 

Znamení kříže je nedotknutelné

Pravoslavní křesťané vždy považovali (stejně jako křesťané od počátku) Kříž Kristův a jeho znamení za něco nanejvýš vzácného, přesvatého, nedotknutelného… Stejně jako v dobách prvotního křesťanství přistupujeme ke znamení Kříže s největší úctou, bázní a rozechvěním. Víme, že v Kříži podobně jako v křesťanském učení přebývá bezmezná Boží síla, která je neuchopitelná a nemanipulovatelná. Tuto moc nezaklel do znamení kříže a křesťanské nauky žádný sebeduchovnější člověk, ale vložil ji tam sám Hospodin; a přebývá tam, dokud se udržuje nedotknutelnost toho, co je nedotýkatelné. Křesťanství není na světě proto, aby si lidé měli s čím hrát, ale je studnicí vody živé, aby lidé měli odkud čerpat život, jenže prameny pryštící do této jedinečné studny nejsou z tohoto světa… Je možné přijít a občerstvit se, ale je nemyslitelné něco vylepšovat na díle Božím, zdokonalovat dokonalé. Výsledkem pak je pouze vyschlá studna. Stejně je to s křesťanským učením i se znamením Kříže. Pokud s nimi cokoliv nepatřičného učiníme, zůstane nám v ruce učení bez života, pouhá filosofie a prázdný znak, který sice symbolisuje vznešené pravdy, ale nemá moc Boží; lidové úsloví říká – „operace se zdařila, pacient zemřel,…“

 

Nejde o magii!

Bohozjeveni3To si dávní křesťané uvědomovali a nepřipouštěli; činit se znamením Kříže žádné kejkle ani rádoby zbožné zjednodušování, které by činilo Kříž zaměnitelný s jinými kříži. To je však přesně ta cesta, kterou pracuje proti Kříži satan, cesta obdržení křesťanského křížového znamení od Kristova Kříže a posléze úplné odstranění takto zmrtveného znamení, sledujme tuto plánovitou démonskou práci v dějinách a uvědomíme si lépe spojení životadárného znamení Kříže s neporušeností křesťanského učení.

Související články na X-P.cz:  Svatý Jan Zlatoústý: Světec právě pro nás, rozumem opojený Západ!

 

Proč se latinská křižuje obráceně?

Poté, co se na přelomu prvého a druhého tisíciletí jedna z místních církví – církev římská – odloučila od svatého společenství Církve Kristovy, jednou z prvních novot, které byly po rozkolu zavedeny, bylo otočení znamení Kříže (při žehnání)! Proto se dodnes římští katolíci přežehnávají obráceně (tedy místo z pravé strany na levou – jak to činí dodnes pravoslavní a jak to celé prvé tisíciletí činili i křesťané západní – se římští katolíci přežehnávají naopak – z levé strany na pravou.)

 

Inocenc III. ještě obrácené (dnešní latinské běžné) křižování zakázal!

Papež Inocenc III. (†1143) ještě pod tresty exkomunikace trval na původním křižování věřících...

Papež Inocenc III. (†1143) ještě pod tresty exkomunikace trval na původním křižování věřících…

Pravoslavným způsobem se činilo znamení Kříže i v římské církvi až do XII. století. Ještě papež Innocenc III. (1198 – 1216) zapisuje v knize „De sacro altaris mysterio“ tato slova: „Znamení kříže má se činiti třemi prsty tak, aby se pohybovaly shora dolů a s pravé strany na levou“. Již v jeho dobách se objevoval opačný způsob přežehnávání se, což zde výše zmíněný papež kritisoval. Stejně psal ještě o století později latinský církevní spisovatel biskup Vilém Durandus. Přesto však v latinské církvi zevšeobecněl způsob křižovati se zleva vpravo, snad aby se latiníci rozlišovali i v této věci od pravoslavných. Mimo to přestali latiníci spojovati tři prsty a křižují se celou rukou.

 

Latinským křižováním odmítáme žehnání! 

Jaké opodstatnění má pravoslavný způsob přežehnávání se znamením Kříže, kromě toho hlavního – že je to způsob starobylý, který je součástí svaté Trojice, která má spasitelnou moc a již nelze komolit bez tragických následků? Spojení tří prstů jako by v jeden znamená víru v trojjediného Boha; pohyb ruky shora od čela dolů k hrudi (nebo níže) zobrazuje zrození Syna Božího z Otce a Jeho sestoupení dolů na zemi; pohyb zprava nalevo značí, vítězství Božského Spasitele Ježíše Krista, kterého pravice představuje („…sedí na pravici Otce…“ pravice je biblický pojem o Bohu, vyjadřuje Jeho sílu, moc, vítězství), na Kříži nad ďáblem, jenž se představuje levou stranou, tímto pohybem zvěstujeme vítězství Boží pravice nad levicí satanovou.

Můžeme též vnímat, že třemi sepjatými prsty – ikonou Trojice – si dotykem žehnáme hlavu (myšlení), tělo (srdce – víru a cit) a obě ramena – ruce, tj. vše naše konání; dává se vždy přednost pravici před levicí (upřednostňování levé strany by naznačovalo vítězství nečistých sil). Od nepaměti, když kněz žehnal lid Křížem, činil tak pohybem shora dolů a zleva doprava, symbolicky se tím říká, že tlumočením Kristova spasitelného učení (což je úkolem kněze) vede svěřený lid „zleva doprava“; věřící však přežehnáváním vyjadřují „přednost pravice“.

Související články na X-P.cz:  Možné vysvětlení požáru chrámu v Gutech?

Lid přijímající požehnání se přitom sklání a rukou se přežehnávaje, sleduje křížový pohyb Kříže konaný duchovním otcem – a protože jsou k sobě obráceni čelem, činí lid na sobě znamení Kříže nad sebou, tj. aby pohyboval věřící pravicí souhlasně s žehnajícím Křížem v rukou kněze, přežehnává se seshora dolů a zprava doleva; pohybovat pravicí opačně – proti žehnacímu gestu otce by naznačovalo odmítání udělovaného poženání…

 

Křesťané se křižují od počátku křesťanství

Tu je třeba pro úplnost a uvést, že přežehnávání se znamením Kříže na těle je známo od dob starokřesťanských; již ve II. století je tento zvyk doložen jako všeobecný křesťanským spisovatelem Tertullianem, který v té době žil. Ve svém spise o věnci (koruně) vojínově, popisuje, že křesťané často činí na čele znamení Kříže a dodává: „Tážete-li se, kdo nám to nařídil, nenacházíme ve svatých knihách zákon, který by nám to přikazoval. Tento obyčej má svůj původ v tradici; zvyk jej upevnil a zbožnost křesťanská jej dochovala až do dnešních dnů“. Tedy již ve II. století šlo o věc prastarou, tradovanou „od nepaměti“. Ale sledujme dále dějinný vývoj a snažení démonických mocností.

 

Dílo Zlého: Další navazující důsledky „obrácení“ latinského kříže

Při dalším štěpení odloučeného západního křesťanství, které nastalo vznikem protestanství, nacházíme u nově vznikajících evangelických církví další postup proti znamení Kříže. V prvé řadě bylo již zcela odstraněno přežehnávání se tímto znamením. Z části je příčinu toho možno nalézt ve ztrátě Božské moci křížového znamení, která v římské církvi nastala poškozením tohoto znamení a odlukou od obecenství Církve. Jako duchovně vyprázdněný byl tedy tento úkon činění kříže rukou na těle v protestantských církvích většinou odstraněn – to byl totiž ve skutečnosti cíl, ke kterému mířil ten, kdo byl inspirátorem narušení způsobu přežehnávání se v římské církvi.

Ale to bohužel není tečka. Kříž je taková Boží moc, že ďábla  nemůže uspokojit nic, než úplné odstranění tohoto znamení z duchovního života člověka. Jsme tedy svědky, jak dochází v protestantských kruzích ke zjednodušení znamení Kristova Kříže až na samou hranici možností. Přednost je dávána co nejprostšímu znamení, které je vytvářeno prostým překřížením dvou dřev (či v moderní době dvou linií tvořených řadami zářivkových svítidel nebo neonů); že takové znamení může mít k Ježíšovu golgotskému Kříži nekonečně daleko, není třeba rozebírat…

Související články na X-P.cz:  K době postní: Jíst - nebo nejíst?

(Je také příznačné, že na kostelních budovách protestantů byl nahrazen znak Kříže symbolem kohouta, byť z Petrova pašijního příběhu…/ nebo zpodobněním kalicha; ani znamení kohouta ani znak kalicha nebyl nadán vítěznou spasitelnou mocí Boží (pozn. red.))

 

Ďábel pokračuje v boji proti kříži dále!

Moderní pražský kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v Praze-Strašnicích a jeho "kříž"...

Moderní pražský kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v Praze-Strašnicích a jeho „kříž“…

Zajímavé je povšimnutí si v této souvislosti dnešního porušování tvaru Kříže i církvemi, které se zde na Západě považují za tradiční; lze zde nalézt různé novotvary místo kříže či „umělecká ztvárnění“ a různá podivná „pojetí“ vzdálená spasitelnému znamení Kříže a svědčící o opuštění autentického původního křesťanství (pro které je znamení Kříže nedotknutelným); a to vše i ze strany těchto západních církví, které by pro svoji proklamovanou „tradičnost“ měly být poučeny slovy svatého Jana Damašského pravícího, že Kříži, jehož tvar je nějak porušen, se již neklaníme, ani jej neuctíváme… Příklad výše uvedeného lze nalézt na střeše jednoho nyní budovaného kostela, který si právě staví západní křesťané v Praze – útvar se čtyřmi sklopenými rameny (aby architektonicky ladil s moderním stylem stavby) umístěný nad tímto kostelem nemůže pravoslavný křesťan považovat za znamení Kříže…

 

Skutečný cíl Zlého: Narušit moc sv. kříže!

Konec tohoto vývoje, skutečný cíl snažení satanova, nalézáme v některých protestantských sektách – především u tzv. svědků Jehovových, kteří již znamení Kříže otevřeně a ve všech podobách odmítli, je jim odporné a vyhýbají se mu. Navzdory všem nepochybně prokázaným historickýcm faktům dokonce tvrdí, že Ježíš Nazaretský byl Pilátem přibit na pouhý kůl, a takto i ukřižování našeho Pána ve svých bezbožných karikaturách zpodobňují. Vzhledem k tomu, že si dávají záležet na „vědeckém přístupu“ k Písmu, je tato jejich nehistorická a archeologii odporující teorie jistě velice nepohodlná a usilovné lpění na této historické  lži se dá odůvodnit jedině inspirací nečistých duchovních sil.

Kříž Kristův měl ve skutečnosti podobu obvyklou pro kříže těch, kdo byli v těch dobách odsouzeni k popravě tímto hrůzným způsobem. Byla to dvě překřížení břevna podobající se velkému písmenu „T“ nebo kříži s velice krátkým horním ramenem – tomuto popravčímu nástroji se však v oněch dobách říkalo „kříž“ a poprava na něm byla nazývána „ukřižování“.  Tomu odpovídají i dřeva nalezená císařovnou Helenou ve 4. století (Sv. Helena proslula především nalezením Kristova hrobu a dřevěných trámů, které zbyly ze tří golgotských křížů; břevna z Kříže Kristova odlišila od ostatních podle četných zázraků a znamení, které se v jejich blízkosti – na rozdíl od ostatních dřev – udály.)

-leo-

V kategorii Historie, Liturgie, Zajímavosti

Příspěvek zaslal: leo dne 3.4.2012 / článek si přečetlo 13 464 návštěvníků X-P.cz

Štítky: , ,

Web rediguje: Leo P. Švančara

Další příspěvky