X-P.cz víra • publicistika • komentáře • tradice • zajímavosti • konservatismus

Hledat:

Kázání profesora Petra Piťhy v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha ve svátek sv. Václava, 28. září L. P. 2018

Mužové čeští, české ženy, mám k vám promluvit v den svátku mučedníka sv. Václava, takřka u jeho hrobu, tváří v tvář věčného dědice české země. Přečetli jsme si krásný úryvek z Knihy moudrosti, který výstižně říká, proč je sv. Václav svatý, jak a kudy ke svému postavení v nebeském království došel a pak provždy stanul mezi námi jako hlavní patron našeho národa.

Byl nejen statečný, spravedlivý, svůj národ a zemi milující, neobyčejně vzdělaný a velmi zbožný, ale již jako mladý muž také moudrý. Písmo svaté mluví stále stejně. Kniha moudrosti platila v době starozákonní, za života Václavova a platí dodnes. Bude platit i nadále, neboť Boží slovo je neměnné. Bůh stojí v něm věrně. Uvedu dva výroky z toho, co jsme vyslechli.

Více…

V kategorii Články, Dokumenty, Odjinud

Zkuste jít na nepříjemnou nadváhu šetrně, tedy homeopaticky:

Egyptský katolický theolog, jesuita P. Henri Boulad, jeden z největších znalců islámu po jeho theologické stránce…

Znovu a znovu se ve vlnách vynořují diskuse o zákazu či naopak legálnosti „vyznání Prorokova“ v evropských zemích. Podívejme se tedy zde, kde máme k tomu prostot, na tuto problematiku našima náboženskýma očima, z čehož nám jedině může vyplynout, zda požadavek postavit toto vyznání mimo naše zákony, jde proti „lidským právům“, či zda naopak jde o legitimní úsilí?

Nejdříve je třeba ovšem rozlišovat, co je legální a co je legitimní?

Nuže, legální je takové zákonné nařízení, jež přijme lege artis (tedy dle předem daných pravidel) parlamentní většina. To ovšem samo o sobě ještě neznamená, že je to vždy nutně legitimní. Více…

V kategorii Články, Politika, Zajímavosti

Ten, kdo nás staví na pevný základ v Kristu a kdo si nás posvětil, je Bůh! (sv. Pavel)

Církev Kristova (u ní pro rozlišení vždy píši velké písmeno) je nám, lidem, samotným Bohem daná. Proto ji Pán Ježíš ustanovil a přislíbil, že nikdy bez ní nezůstaneme až do konce světa.

Církev je brána Nebes, skrze níž k nám proudí nepřetržitě Boží Blahodať. A jen skrze Boží Blahodať máme my, lidé, k disposici svátosti (sv. Tajiny). Bez nich, a tedy bez Církve, je těžké, ba většinou nemožné, dosáhnout jen sám svými vlastními silami spásy. Víme sice, že to také výjimečně jde (viz například Marek 9,38-41), ale ve skutečnosti je pro běžné smrtelníky vždy třeba alespoň těch „dvou nebo tří ve Jménu mém“ (Matouš 18,19-20).

A má to nějaký zásadní důvod, aby byli alespoň ti „dva nebo tři“? Jistě, jinak by nám Bůh toto takto neustanovil…

Více…

V kategorii Církev, Články, Poznámka ke dni

V několika příspěvcích se zde občas dotýkám – pro mnohé nehodně až zdánlivě „kacířsky“, tématu apoštolské posloupnosti a jistých pochyb, které v této oblasti dnes v římské církvi panují. Pokusil jsem se tedy shromáždit všechna dostupná data a fakta, která jsou v nepřetržité řadě svěcení na západě doložitelná.

Více…

V kategorii Církev, Historie, Zajímavosti

Alexandr VI., který si jmenoval bratra své milenky za odměnu kardinálem, čímž se ten pak rovněž stal papežem, Pavlem III.

Pro ty, kteří se rmoutí nad současným děním v římské církvi trochu „útěchy“. Co se totiž týče římských papežů, netřeba se nyní jakkoli rozčilovat. Bylo totiž velmi často zle i v minulosti:

Takový Kalixt III. (papežem 1455–1458) jmenoval své dva synovce kardinály (!), přičemž jeden z nich, Rodrigo Borgia, povýšený svým strýcem na kardinála ve svých pouhých 25 letech, se stal později sám papežem Alexandrem VI., který vládl v církvi v letech 1492 až 1503.

A jako papež Alexandr VI., jmenoval mladého bratra své papežské milenky Alexandra Farnese kardinálem (a opět tento mladičký kardinál v té době nebyl o moc starší než dvacetiletý) a tento bratr papežovy milenky Farnese byl později zvolen papežem Pavlem III. (ten vládl v letech 1534 – 1549)!

Více…

V kategorii Církev, Historie

Láska…
(Josef Beran)

Proč stojíš tak zmlkle v postoji špatném,
v zášeří baráku, v záblesku matném
na stěně průčelní ve čtverci bílém
číslo kde 26 napsáno jest!

 

V hlubiny božského srdce se nořím,
zázraku dobroty jeho se kořím,
u paty kříže kde ve chlévě bílém
v Svátosti lásky jež přítomno jest. Více…

V kategorii Poznámka ke dni, Zajímavosti

Sháníte marně homeopatika? Zkuste náš eshop u XIV. svatých Pomocníků:

Poslední večeře Páně v kruhu apoštolů (Fra Angelico, 1440)

„Mistře,“ řekl Ježíšovi Jan, ‚viděli jsme jednoho, který nechodí s námi, jak ve tvém jménu vymítá démony. Snažili jsme se mu v tom zabránit, protože nechodí s námi.‘

‚Nebraňte mu!‘ odpověděl Ježíš. ‚Nikdo nemůže vykonat zázrak v mém jménu – a hned nato o mně mluvit zle. Kdo není proti nám, je s námi. Kdo by vám podal i jen pohár vody, protože patříte Mesiáši, amen, říkám vám, že nepřijde o svou odplatu!’“ (Marek 9,38-41)

Když mnozí z nás slyší tato slova evangelia, zavrtí možná hlavou nad touto větičkou. Jenže ke všemu o tom samém – tedy že kdosi někde ve Jménu Ježíšově uzdravoval a vymítal démony, aniž by však současně patřil k „oficiálním“ Ježíšovým učedníkům – mluví i jiné evangelium, a sice Lukášovo (Lukáš 9,49-50). Čili dvě evangelia ze čtyřech nám podávají tutéž znepokojivou zprávu, že ne každý Kristův učedník by tedy snad nutně musel současně být členem „oficiální skupiny“ Ježíšových apoštolů! Více…

V kategorii Církev, Články, Poznámka ke dni, Zajímavosti

Sháníte marně homeopatika? Zkuste náš eshop u XIV. svatých Pomocníků:

Předseda Lidovců Pavel Bělobrádek na sjezdu Sudetendeutsche Landsmannschaft Bundesverband e. V.

Protože demokracie je nikoli cílem, ale prostředkem; protože demokracie není božstvem či modlou, ale jen jedním z mnoha způsobů, přesněji doslova jen technických způsobů, jak organisovat některé druhy společností na základě matematické většiny vzešlé z pravidelných voleb, řeknu nyní, ke třetí neděli postní, následující:

V posledních 29 letech byly v naší zemi jen dvě vlády, jen dvě (4 roky Zemanova a 3 roky Nečasova), ve kterých nerozhodovali Lidovci!

Ve všech ostatních měla lidová strana hlavní slovo a hlavní právo veta, skrze jejich neustálé pětiprocentní koaliční vydírání… 

Více…

V kategorii Politika

P. Josef Toufar před svým chrámem…
(foto Královéhradecká diecese)

Na konci února roku 1950 přišel ve věku 48 let násilně o život kněz P. Josef Toufar. Utloukl jej nelidskými vyšetřovacími metodami komunistický bachař Ladislav Mácha.

A zatímco dnes, po skoro sedmdesáti letech od smrti nebohého faráře probíhá konečně proces Toufarova připočtení mezi světce a mučedníky Církve, 95 letý bachař Mácha je stále živ a nepotrestán.

Mnohým z nás, včetně mě, není taková realita vůbec po chuti: „Chudák pater Toufar zahynul v mladém věku a jeho vrah si vesele dodnes užívá důchodu z našich daní!“ říkáme si se skřípěním zubů…

Měli bychom se ale možná zkusit nedívat na pozemskou „politiku“ vždy jen lidskýma očima – a naopak se podívat optikou jinou, Boží: Více…

V kategorii Historie, Politika, Poznámka ke dni

Laxnost v přístupu k víře a Božím pravidlům je všeobecná, u nás, dnešních „katolíků“, pak zvláště…

Ale na druhou stranu jen bezmyšlenkovitě příkazy dodržovat je stejným nebezpečím pro křesťana, jak nepřemýšlet a nerozjímat nad našimi kroky v životě. Tedy, zda chodíme či nechodíme v Božím světle.

„Řekneme-li, že s ním máme společenství, ale současně chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu“ (1. List Janův 1:6)

V kategorii Glosy, Poznámka ke dni

Zkuste jít na nepříjemnou nadváhu šetrně, tedy homeopaticky:

Otcovo požehnání staví domy, matčiny kletby je boří od základů…

V jednom městě se rozhodli vybudovat nový chrám a jako stavební místo vybrali část starého a už léta nepoužívaného hřbitova.

Když dělníci začali kopat základy, nacházeli tu a tam nějakou tu kost, zbytky prken z rakví, jenže najednou narazili z ničeho nic na rakev, která byla hluboko v zemi obdivuhodně zachovalá. Vykopali ji tedy celou ven a otevřeli víko:

Uvnitř ležel nebožík, vypadal stále jako živý, a ruce měl spoutány copem z ženských vlasů! Více…

V kategorii Glosy, Zajímavosti

První milník naší cesty…

Nyní jsme v prvním milníku celého církevního roku. Po právě uplynulém adventu zatím nejasného tušení budoucí radosti, se nám z šera starozákonních proroctví rozsvítila betlémská hvězda nad viditelným vtělením Boha v naši, lidskou, přirozenost.

A tak nyní děláme první krůčky, kdy se naše víra – ještě jen citovým, ale již intensivním protože „dětským“ způsobem – vynořila na Hod Boží v noci u betlémské jeskyně. V sentimentální tiché pohodě Vánoc však nyní, těsně po Hodu Božím, už někde uvnitř sami cítíme, že s tímto způsobem pozemského dojímání by naše duše na cestě k překonání naší od Boha odpadlé přirozenosti dlouho nevystačila.

A tak do pomalu zevšedňujícího sentimentu koled přichází náhle jak blesk z nebe na konci hlavního vánočního času svátek Zjevení Páně, tzv. Epifanie (6. ledna). Betlémskou hvězdu nad jeslemi s dítětem pojednou vystřídá ve vodách Jordánu poznání Bohočlověka v plné slávě: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.“ (Matouš 3,17). A my náhle vidíme betlémskou a dosud jako ozdobu jeslí vnímanou hvězdu zcela jinak!

„Narození tvé, Kriste Bože náš, zjevilo světu světlo poznání, neboť ti, kteří hvězdám sloužili, hvězdou naučeni byli, klaněti se Tobě, Slunci spravedlnosti, a znáti Tebe…“. Nic snad nemůže lépe vyjádřit od našich rozumových akademických hloubání – či od cituplných vánočních nadšení našich srdcí – právě na Epifanii se osvobozující naši víru, než tento hluboce pravdivý pravoslavný tropar! Více…

V kategorii Poznámka ke dni

Ikona Svaté Trojice (Alexander Rublev)

Včera, na Štědrý den, nám náš milý příbuzný u nás doma vyprávěl, jak se kdysi dávno, v hlubokých dobách normalisace, jeden mladý zvídavý student dostal na jeden tajný katolický „bytový seminář“. A když zde přednášející kněz položil přítomným otázku, proč je Bůh Trojjediný, student si zavtipkoval:

„Aby jich bylo dost do mariáše!“

Jeho odpověď vzbudila na semináři všeobecné zděšení a tak ten student už od té chvíle nikdy raději podobné akce nenavštívil…

Jenže co my – ostatní a nyní jistě pohoršení – vlastně víme o Boží Trojjedinosti? Více…

V kategorii Poznámka ke dni

Mučedník P. Josef Toufar (1902-1950)

11. prosince 1949, na třetí adventní neděli, došlo v Čihošti poblíž Ledče nad Sázavou k události, která je dodnes pro většinu lidí předmětem dohadů…

Při „hrubé“ mši svaté v místním kostele, právě při kázání faráře Josefa Toufara, se půlmetrový kříž umístěný na hlavním oltáři několikrát pohnul ze strany na stranu. Pan farář sám nic neviděl, byl na kazatelně otočen směrem k lidem, do chrámu a podle vlastnoručního záznamu ve svém deníku byl informován o této události až následující den místním kovářem Pospíšilem.

Kromě zmíněného kováře pohyb křížku při mši však vidělo ještě dalších 18 svědků, kteří začali šířit zprávu o podivném jevu do širokého okolí. O tuto událost se však mimo to začínají okamžitě zajímat i orgány komunistické policie. Více…

V kategorii Články, Historie, Poznámka ke dni, Zajímavosti

Tři velcí biskupové a theologové: Basil Veliký, Jan Zlatoústý, Řehoř Theolog…

Ve snaze vysvětlovat největší dějinný zázrak v lidské historii velmi často upadáme do mnoha klišé a polopravd.

Ano, jde o samotný úhelný kámen křesťanské praxe, tedy o zpřítomnění Boha na oltářích během Svaté liturgie, tedy u nás zvané „mše“. Jak my – katoličtí západní i pravoslavní východní – křesťané věříme, během tohoto úkonu Vzkříšený Spasitel, Bůh, vstupuje do chleba a vína a tyto lidské produkty se stávají samotným Živým Bohem. Při Svaté Liturgii (mši sv.) tak unikátně – a jen pro tento výjimečný okamžik – jíme a pijeme pokrmy v pravém slova smyslu živé a jsme tak skutečným Životem navždy prostupováni i my sami! (Na rozdíl od běžné stravy, kdy musíme denně požívat „mrtvoly“, tedy stravu, která musí být nejdříve usmrcena – a tím jíme a pijeme jen pouhopouhé oddalování naší jednou nevyhnutelné smrti.) Více…

V kategorii Bohoslužby, Liturgie, Poznámka ke dni