X-P.cz víra • publicistika • komentáře • tradice • zajímavosti • konservatismus

Hledat:

Jsem dosti často svědkem i aktérem ohnivých debat o zhoubnosti sekularismu (tedy když to přeložím, o zhoubnosti dnešní „nenáboženskosti“) současné společnosti.

Mnozí křesťanští modernisté tvrdí, že se sekularismem je třeba bojovat tak, že se mu přizpůsobíme. Tedy, že vyjdeme ze svých chrámů a kaplí pomyslně k „člověku z ulice“ a učiníme naši víru i obřady co nejsrozumitelnější, nejpřitažlivější, nejzábavnější.

Výsledkem jsou všelijaké dětské koutky v mnohých dnešních katolických kostelech, v některých zemích jsou dokonce běžně dnes již k vidění v chrámových předsíních i automaty na kávu či limonády, kde nudící se věřící může nalézt občerstvení.

Chrám by měl být prý místem zábavy, kde se ani dospělí, ani děti nebudou tu hodinku týdně „nudit“. Více…

V kategorii Církev, Velikonoce

Zdraví je pro náš moderní svět jediným normálním stavem člověka: S nemocí je proto třeba stůj co stůj a ze všech sil bojovat.

Křesťanský pohled považuje naopak za normální stav člověka spíše právě nemoc. V tomto světě smrtelných a měnících se důvodů utrpení, jsou nemoci a smutek normálními podmínkami života.

Z náboženského pohledu je proto na zdraví a léčení vždy pohlíženo jako na milosrdenství Boží: opravdové uzdravování je „zázračné“! Tento zázrak neuskutečňuje Bůh proto, že by zdraví bylo v tomto světě „dobré“, ale proto, že nemoc i následné uzdravení přivádí člověka zpět k Bohu. Více…

V kategorii Články, Homeopatie / léčba, Poznámka ke dni, Velikonoce

Ikona: Kristus na Bílou sobotu vyvádí zesnulé z hrobů

Na kříži umírá Slovo – a nastává Ticho. Nic nedokáže lépe vystihnout noc Velkého pátku i den Bílé soboty.

Jenže Kristus, jedna ze tří osob Boží Trojice – Bůh Syn neboli Bůh Slovo – všemu tvorstvu vydává svědectví neustále. A to i když mlčí!

O čem tedy Bůh Slovo vydává svědectví v mlčení Bílé soboty?

Kristus podle mnoha zpráv Nového zákona po své lidské smrti na kříži právě v tichu Bílé soboty sestupuje do pekel, aby tam rozvázal pouta všem zesnulým od počátku světa. A aby je vyvedl z jejich temných hrobů do jasu věčné Blaženosti. Více…

V kategorii Články, Poznámka ke dni, Velikonoce

Annáš (veleknězem v letech 6-15 po Kr.) a jeho zeť Kaifáš (veleknězem v letech 18-36 po Kr.) na obraze Jamese Tissota.

Kaifáš si promnul svůj pěstěný vous, usrkl z kratéru vína a pomalu shrnul předchozí debatu: „Máš pravdu, milý tcháne Annáši, ten Nazaretský skutečně mluví a koná přesně podle toho, co říkají proroci“.

„Nu, právě. Vidíme to všichni už dlouho. Je to zcela jistě ten Předpovězený“, vyhrkl mladší kněz, jenž oba ctihodné muže při jejich rozhovoru obsluhoval.

Oba velekněží na něho pohrdavě úkosem vrhli své pohledy: „Ty mlč! Není učedníka nad mistra, ty chrámové kuře!“, ledově jej zpražil Kaifáš.

„Ale zeti, on má vlastně pravdu. Měli bychom skutečně pro jistotu raději s tím člověkem vejít v nějaké rozumné společenství. On by dělal ty své zázraky, kázal tu jeho chudobu a tak podobně – a my mu organisovali vše ostatní. Kdyby Mesiášem skutečně byl, máme zásluhu v Nebi a krom toho už zde na zemi nám to nadarmo nepřijde. A když by ne? Tak alespoň budeme mít trošičku více zde na zemi. Na tom nemůžeme prodělat“, pronesl rozvážně Annáš.

Kaifáš pokýval souhlasně hlavou. Natáhl se po poháru s vínem, když v tom se ozval z předsálí nějaký hluk. Více…

V kategorii Články, Poznámka ke dni, Velikonoce

Poslední večeře Páně (koptská ikona)

Tři ze čtyřech evangelií nám podávají zprávu o Poslední večeři.

Zelený čtvrtek je od nepaměti v celé křesťanské tradici připomínkou právě Poslední večeře Pána Ježíše s jeho učedníky. Událost tak významná a přitom tak nepochopitelná i dnes, nám, křesťanům 21. století.

Jíst a pít Tělo a Krev Boha? Našeho Stvořitele? Jak se s tím srovnává mnohý i vychováním zformovaný křesťan?

Nu, je to jednoduché. Jak říká vynikající pravoslavný theolog 20. století Alexander Schmemann (For the Life of the World, Sacraments and Orthodoxy, St. Vladimir’s seminary press, 1973), „Člověk je tím, co jí“.

Od vyhnání z Ráje, abychom se nasytili, musíme nejdříve svoje jídlo usmrtit. Jedno, zda jde o zvíře nebo rostliny. A skrze to jíme ve skutečnosti mrtvoly, v důsledku pak vlastní smrt. Smrt nemůže člověka přivést k Životu, může jej jen udržovat v jeho postupném umírání.

To je definice jídla! Více…

V kategorii Články, Poznámka ke dni, Velikonoce

Jidáš lituje své zrady. (Jose Ferraz de Almeida Junior, 1880)

O Jidášovi máme z dob veřejného působení Ježíše s jeho apoštoly zpráv nemnoho. Z těch, které ale v evangeliích máme, víme dobře, že byl patrně nejracionálnější ze všech dvanácti apoštolů.

Jidáš uměl také nejlépe kalkulovat a zacházet s majetkem – byl proto správcem společné pokladny Ježíše a jeho učedníků. A byl patrně založením lidumil. Ano, lidumil: Spravoval dary, peníze i vše, co apoštolové dostávali od davů a měl na starosti obdarovávat z toho chudé a potřebné. Což také, jak čteme, dělal a dokonce asi rád.

Mnozí si nyní možná řeknou: Jidáš, a charita? Jidáš a lidumilství? No to snad ne?

Ale ano! Více…

V kategorii Články, Poznámka ke dni, Velikonoce

Do pětice znovu premiérem…

Poslední antikomunista střední Evropy, který je úspěšný v politice po neuvěřitelných 33 roků. Maďarský premiér Viktor Orbán.

Právě v neděli 3. dubna roku 2022 vyhrál své další volby – a tentokrát ústavní většinou. A bude po páté ve svém 58 letém životě premiérem Maďarska.

Kdo je tento muž, kterého můžeme (a to nejen my) Maďarům jen závidět?

Vzpurný student, vzpurný voják

Někdejší vzpurný a přitom nadaný student, někdejší vzpurný voják základní povinné služby v Maďarské lidové armádě, který si tam odseděl v base mnoho a mnoho týdnů, někdejší studentský vůdce maďarské antikomunistické revoluce. Více…

V kategorii Články, Glosy, Odjinud, Politika, Poznámka ke dni

S Bohem v srdci se pekla bát netřeba!

Když se navracely statisíce mužů po konci první Světové války zpět domů, pro většinu z nich to bylo v prvních poválečných letech mimořádně složité. Jak líčil můj dědeček František (1893-1972), který na frontách od Srbska až do Itálie strávil pět let, skoro všichni měli nepředstavitelné potíže dlouhé roky pak krotit běsy, které si v sobě přinesli z mnohaletého každodenního boje o život.

„Mne a většinu ostatních kamarádů, kteří jsme přežili, nakonec od těch démonů v srdcích osvobodila jen a jen víra v Boha. Víra hluboce vštípená našimi rodiči i prarodiči, víra i po našem návratu neustále žitá na našem moravském venkově“, vzpomínal vždy dědeček.

Ne všichni však takové štěstí měli. Více…

V kategorii Články, Politika, Poznámka ke dni

Kdysi dávno jedni chudí bezdětní manželé uprchli z jejich rodného kraje, kde se léta vedly války a obyvatelstvo bylo souženo hladomory, do vzdáleného bohatého města.

A jejich první kroky vedly do kostela. Pan farář tam právě kázal příběh z Ráje, o tom, jak Eva s Adamem utrhli ze zakázaného stromu, na radu ďábla, Hospodinem jim zakázané ovoce. Tím si způsobili vyhnání z Ráje, nemoci a nakonec i smrt. Celému svému pokolení.

„Nebyla ta Eva pomatená? Vždyť se tam měli jak prasata v žitě, co jí to napadlo chtít v tom přepychu zrovna ovoce jen z toho jednoho stromu? To já bych nikdy neudělala“, rozčilila se žena po bohoslužbě před kostelem a její manžel, nuzák, jen smutně pokýval hlavou.

Slyšel to ale jeden místní boháč, velký znalec lidských charakterů, který právě také vycházel z chrámu.

– „Poslyšte, vy přicházíte ze země zasažené válkou, že?“

– „Ano pane“, udiveně odpověděli ti dva nuzáci.

– „Pojďte tedy se mnou – právě odjíždím na měsíc z města za obchody. Můžete bydlet v mém domě, dostanete vše, co si vzpomenete, jídlo, pití, šaty a i po mém návratu se dohodneme, abyste nebyli škodni“. Více…

V kategorii Články

Arthur Von Ferrari – Káhira (1890)

U oázy u hradeb jednoho egyptského města seděl starý muž. Kolem něho procházely davy lidí směřujících dovnitř města, na trh, za obchodem, za prací.

V tom ke starci přistoupil jeden mladík a zeptal se jej: „Dobrý muži, přicházím zdaleka. Jací lidé žijí v tomto městě, kde se hodlám nyní usadit?“

Stařec odpověděl: „Jací lidé žili v tom městě, kde jsi bydlel dosud?“

– „Škoda mluvit, byli to zlí sobci, hlupáci, a právě proto jsem odtud odešel jinam“, smutně si posteskl mládenec.

– „Tady ale příteli potkáš ty samé lidi!“, pokýval hlavou stařec. Více…

V kategorii Církev

Růžová roucha se užívají jen na dvě neděle v celém roce: Na III. adventní a pak na IV. neděli postní před Velikonocemi…

Celý život se snažím přesvědčit druhé o základním omylu, kdy se lidé (a hodně často i dobří křesťané!) domnívají, že teprve svým vlastním sebezničením naplní Boží příkaz milovat bližního.

Jenže jak zní ten Boží příkaz? Miluj Boha nade všechno – a svého bližního JAKO sám sebe!

Pokud nemiluji nejdříve nade všechno Boha – a teprve potom nemiluji kvalitně sám sebe? Nu, pak jsou jakékoli pokusy „milovat“ druhé lidi pouze ďábelskou lstí. Stávají se (sebe)vražedným humanismem, což je jedna z nejnebezpečnějších herezí. Humanismus, tedy lidumilství, neklade totiž do středu naší pozornosti Boha, ale vždy jen člověka! Více…

V kategorii Články, Poznámka ke dni

Žebřík do Nebe sv. Jana Klimaka (ruská ikona, 16. století)

„Váš otec je ďábel a vy CHCETE dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, protože v něm pravda není.
Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože on je lhář a otec lži.“
(Evangelium sv. Jana, 8,44)

O masopustní neděli, jsme mluvili o tom (na článek viz odkaz zde), že kde je náš poklad, tam je vždy také naše srdce. A tento dnešní úryvek evangelia sv. Jana nám objasňuje, kam to v realitě vede!

Pravým vůdcem lidí kteří vší silou neusilují o Boha a jeho Pravdu, je totiž ďábel. A to i v případě, že jde o zdánlivě „dobré“ lidi. O humanisty, filantropy či často i o všeobecně uznávané lidumilné charitativní zjevy. Více…

V kategorii Články, Poznámka ke dni

„Neshromažďujte sobě pokladů na zemi, kde rez a mol ničí a kde zloději vykopávají a kradou.
Shromažďujte však sobě poklady v nebi, kde ani rez ani mol neničí a kde je zloději nevykopávají ani nekradou.
Neboť kde jest poklad tvůj – tam i srdce tvé!“
(Matouš 6:19-21)

Zvěst tohoto úryvku evangelia na samý počátek Velkého půstu je jasná: Naše srdce je vždycky výhradně JEN tam, kde jsou naše poklady. Nikdy ne jinde.

A to je tou hlavní naší achillovou patou. Tím úhelným kamenem vší naší jakobysvatosti, všeho našeho farizejství, vší té naší falešné „lásky“, našeho lživého „lidumilství“ i našich pokryteckých snah nějak spasit svět!

Tyto zdánlivě „Bohulibé“ věci se totiž velmi rychle stávají naší modlou a v té modle se posléze usídlí celé naše JÁ. Více…

V kategorii Články, Poznámka ke dni

13. únor – neděle Devítník (Septuagesima), začátek Předpostí (tj. Masopustní dva týdny)

27. únor – druhá neděle po Devítníku, neděle Masopustní

1. březen – Masopustní úterý, konec masopustní doby

2. březen – Popeleční středa, začátek Svatého velkého půstu

9. + 11. + 12. březen – Suché dny v postě, dny mimořádně přísného půstu

27. březen – IV. „růžová“ neděle postní, Laetare (polovina Velkého půstu)

10. duben – Květná neděle, počátek Svatého (pašijového) týdne

14. duben – Zelený čtvrtek

15. duben – Velký Pátek

16. duben – Bílá sobota (noc Vzkříšení, konec Velkého půstu)

17. duben – Hod Boží velikonoční

23. + 24. + 25. květen – Křížové prosebné dny, svěcení polí a zahrad, litanie ke všem svatým

26. květen (čtvrtek) – Nanebevstoupení Páně (konec Velikonoc)

4. červen – Svatvečer Svatodušní, vigilie

5. červen – Hod Boží Svatodušní (Padesátnice, Letnice)

6. červen – Pondělí Svatodušní

8. + 10. + 11. červen – Postní Suché dny ve svatodušním týdnu

12. červen – Nejsvětější Trojice

16. červen (čtvrtek) – Boží Tělo

21. + 23. + 24. září – Suché postní dny v září

20. listopad – Neděle dvacátá čtvrtá a poslední po Svatém Duchu

27. listopad – První neděle adventní, začátek nového církevního roku 2022-2023

Vložil Leo P. Švančara o Neděli první po Zjevení Páně, A. D.  2022

Kostelní Vydří u Dačic na Moravě…

V kategorii Církev, Liturgie, Tridentská mše sv., Zajímavosti

Dachovácký vězeň Ludvík Švančara (vpravo) s vnukem Leem Švančarou v roce 1981…

V roce 1942 jsme my, „starousedlíci“ měli již v lágru v Dachau svoji první dvouletku dávno za sebou. A tak se mnozí z nás prokousali z již nevšivější táborové dřiny do lepších útvarů a svým vlivem se snažili pomoci „nováčkům“, jimiž byli od roku 1942 zhusta mnozí čeští církevní hodnostáři.

V lágru od roku 1940 působilo u zdejších plantáží takzvané „Vitaminkomando“, které shodou okolností bylo vedeno mnou. Formálně bylo ale pod patronátem rakouského čestného vězně dr. Egona Hilberta, někdejšího tiskového attaché v Praze. A v této oase v táborovém dachováckém životě hrůzy bylo toto naše vitaminové komando doslova přepychem. Jen to kručení našich hladových útrob den co den připomínalo, že jsme vězni nacistického lágru…

Oficiálně bylo naší pracovní náplní kouzliti z výtažků soli, gladiolů a všemožných bylin zázračný produkt, vitamin C. Více…

V kategorii Články, Dokumenty, Historie, Zajímavosti

Růžová roucha se užívají jen pouhé dvě neděle v celém roce: Na III. adventní a pak již jen na IV. neděli postní před Velikonocemi…

III. neděle adventní – neděle Gaudete (Radujte se). Jedna z pouhých dvou nedělí v celém církevním roce, kdy katoličtí kněží smějí namísto postních rouch fialových obléknout speciální výjimečná radostná roucha barvy růžové.

„Já jsem hlas volajícího na poušti: Spravte cestu Páně, jakož pověděl Prorok Isaiáš. I fariseové se tedy Jana (Křtitele) otázali:
Proč tedy křtíš, nejsi-li Kristus, ani Eliáš, ani Prorok?
Jan odpověděl: Já křtím vodou, ale uprostřed vás stojí, jehož vy neznáte. Jest to ten, jenž po mně přijde, jenž přede mnou jest, jemuž já nejsem hoden rozvázati jeho řemínek u obuvi.“

Tato slova evangelia III. adventní neděle mají pro nás, kteří jsme se narodili a žijeme zde, na Vysočině, zvláštní význam:

Právě když tato slova kněz Josef Toufar (1902-1950), s růžovou štolou na krku o III. adventní neděli 11. prosince roku 1949 z kazatelny chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti pronesl, stala se nevysvětlitelná věc. Při těchto slovech evangelia se totiž poprvé v oné dlouhé řadě číhošťských zázraků pohnul kříž na oltáři a následně se pan farář Toufar stal prvním „mučedníkem sv. Kříže“ v dlouhé řadě stovek kněží a řeholníků – i desetitisíců dalších katolických věřících. Více…

V kategorii Články, Poznámka ke dni, Tridentská mše sv., Zajímavosti

Žebřík do Nebe sv. Jana Klimaka (ruská ikona, 16. století)

V dnešní době vzrůstající vlny všeobecné nenávisti ve společnosti je nutno stále častěji čelit vážnému problému:

Každý žijeme denně mezi lidmi – ve své rodině, ve své práci, ve svém okolí. Ne ovšem se všemi si padneme do oka a ne s každým se pokaždé shodneme na věcech, které pokládáme my sami za důležité.

Většina z nás toto od dětství dobře ví a tak věci bereme prostě tak, že lidé jsou různí a je třeba mezi nimi nějak žít. Ale ne vždy a ne každý to dokáže.

Ve společnosti stoupá již mnoho měsíců viditelně agresivita, jejíž výbuchy kolikrát vyvolávají ještě nedávno docela bezvýznamné záminky. Cítíme to mnozí na každém kroku a zdá se, že se navíc situace stále rychleji zhoršuje.

Nejsme daleko od pravdy, když řekneme, že se náš svět zřejmě ocitá pod nebývalým a frontálním útokem běsů a démonů. A tak se mnozí, aniž by to tušili, mohou nyní skrze i ten nejmalichernější spor, dostat do situací, kdy se stanou terčem vzteku ostatních. Jen často pro svůj vlastní odlišný názor. Více…

V kategorii Články, Zajímavosti

Království nebeské, tedy náš konečný cíl, v nedělním evangeliu na tento celý týden přirovnává Pán Ježíš k hospodáři, který na svém poli zasel všude dobrou a kvalitní setbu.

V noci se však na toto pole vloudil rolníkův nepřítel a rozházel na čerstvě oseté pole mezi pšenici metráky semen plevelu. A když osení po čase začalo zdárně růst, rostl s ním stejně rychle i ten plevel. Služebníci onoho statkáře chtěli začít koukol a pýr vytrhávat, ale hospodář je zarazil:

„Ne, plevel zatím necháte růst, abyste snad s plevelem omylem nevytrhli tu a tam i nějakou pšenici. Teprve až o žních vám já sám poručím z pole vytřídit nejdříve všechen plevel, ten pak odvézt ke spálení – a až poté zbylou kvalitní pšenici shromáždit do mých stodol!“

Co nám z tohoto evangelijního podobenství (Matouš, 13,24-30) o koukolu a pšenici vyplývá? Více…

V kategorii Články, Poznámka ke dni

Raději upozorním hned zpočátku, aby bylo jasno: V letošních volbách (říjen 2021) jsem ani jednu ze stran tzv. pětikoalice nevolil. Jinými slovy, nevolil jsem tedy ani ODS, ani KDU-ČSL, ani TOP09, ani Stan, ani Piráty!

Toto přesto, že volby jsou tajné, pokládám v tomto mém povolebním příspěvku za to základní a zásadní sdělení!

A k tomu navíc musím na tomto místě i znovu připomenout, že já sám jsem (jakožto katolík a royalista) celoživotním kritikem demokracie našeho typu, kdy každý, kdo má občanku, má také naprosto stejnou váhu hlasu – bez ohledu na jeho duševní, mentální či charakterové kvality.

Ale respektuji, že tomu tak je a že to máme dokonce jasně definováno v naší Ústavě.

Čili: Líbit se tedy právě mně nemusí jak náš politický systém sám, tak ale ani výsledky voleb. Ale přesto plně uznávám letitá a dopředu jasně daná pravidla politické hry:

Tedy, že pokud někdo získá – ať již na základě voleb či kdykoli během volebního období – v hlavní komoře českého parlamentu (v Poslanecké sněmovně) většinu 101 poslanců ze dvou set, pak ten sestaví vládu. Přičemž každá taková vláda musí do třiceti dnů od jejího jmenování presidentem, předstoupit před Poslaneckou sněmovnu a většina poslanců jí musí vyslovit takzvanou důvěru.

Proč opakuji takto notoricky známé a jasné věci? Jednoduše proto, že se zděšením zjišťuji, že to asi mnoho lidí (a co hůře, voličů!) v této zemi nejspíše neví? Více…

V kategorii Články, Politika

Čtrnáct svatých pomocníků při všech chorobách a nemocech…

Velmi často, téměř denně, se celá léta setkávám s výtkami nejrůznějšího charakteru k léčitelským metodám. Ponechám nyní stranou hojné výtky „vědecké“ (protože ty jsou jiného charakteru, plynoucího ze zásadního rozdílu v pohledu na procesy uzdravování živých bytostí) a budu se věnovat kritice ze strany mých bratrů a sester z křesťanského prostředí.

Homeopatie, uzdravování skrze vkládání rukou, skrze bylinky či dokonce často i „jen“ skrze samotnou modlitbu, jsou u mnohých křesťanů v nemilosti. Mnozí dokonce tvrdí, že prý jde o metody zakázané a křesťanům zapovězené. Že je údajně dovoleno pouze užití takových metod léčení, které „umíme v přirozeném řádu vysvětlit, co vlastně působí vyléčení nemocí“.

Ocituji: „Víme, že existuje mnoho metod léčení, u kterých dosud nedovedeme vědecky popsat důvod uzdravení (např. homeopatie). V těchto nejasných případech církev obezřetně zakazuje tyto praktiky využívat!“ (viz např. zde, na pastoračním středisku pražského arcibiskupství).

Takže jak to tedy je?

Probereme si to nejen z pohledu těch, kteří křesťany jsou a současně se dlouhá léta léčitelské praxi věnují. A hlavně, pochází všechny dary uzdravování od zlých duchů?

Vezměme si k tomu raději na pomoc apoštolskou denní praxi v úplně prvních křesťanských obcích. A k tomu slova samotného Ježíše a slova apoštolů i prvních svatých biskupů k tomuto tématu. Více…

V kategorii Církev, Články, Homeopatie / léčba