X-P.cz víra • publicistika • komentáře • tradice • zajímavosti • konservatismus

Hledat:

BÍLÁ SOBOTA

Vzkřířený Kristus vyvádí duše z podsvětí

(Pokyny k obřadům Bílé soboty pro asistující i ministranty, tak jak se po dlouhá staletí konaly až do „reformy“ liturgie ve druhé polovině 20. století,  jsou přepsány z dávné příručky „Vzorný kostelník“ od Josefa Vlastimila. Přepis: Eva Švančarová)

Klekání se ráno nezvoní, nýbrž dává se znamení řehtačkami a klapačkami. Hlavní oltář se pokryje třemi plátny, jak jest předepsáno pro mši sv. Kostelník použije těch pláten, která byla sňata na Zelený čtvrtek. Na oltář se dá šest svící. Na evangelní straně vedle oltáře se postaví velký svícen s velikonoční svící – paškálem, zatím bez zrn. Na oltářní stupně se připraví zvonky. Do věčné lampy se nalije olej, ale věčná lampa se nezapálí. V presbytáři se postaví vysoký pult a položí se naň misál. Také na oltář se dá pultík. Zavěsí se fialové antipendium. Na oltář se nedávají květiny. Na kredenční stolek se postaví dva svícny se svícemi a připraví se tam fialový ornát a manipul.

Z křtitelnice se vylije voda do sakraria, mísa se vyčistí a do polovice se naplní čistou vodou. Křtitelnice se naplňuje jen do poloviny, poněvadž se tento obřad opakuje před svatodušními svátky. Stojí-li křtitelnice blízko oltáře, postaví se na oltář skříňka se sv. oleji, dva podnosy, dva ručníčky a na podnos se položí chomáčky vaty a dvě lžičky. Není-li křtitelnice blízko oltáře, postaví se vedle ní stolek pokrytý bílým plátnem a všechny vyjmenované věci se položí na tento stolek.

U hlavního vchodu do kostela se na menší stolek položí bílá dalmatika, manipul a štola. Před kostelem se postaví hranička dříví dobře vyschlého a do hraničky se vloží dřevitá vlna. V sakristii přichystá kostelník fialovou štolu, fialový pluviál, triangl, na podnos se dají staré zbylé sv. oleje a chomáčky vaty, kterých se používalo ve styku se sv. oleji. Kromě toho se přichystá lucerna se svíčkou, ovšem nerozsvícenou, další podnos se zrny pro paškál, prázdná kadidelnice, kropenka se svěcenou vodou, křesadlo, loďka s kadidlem a kříž k průvodu. Je-li asistence, je nutno pro asistenci přichystat dalmatiky, humerály, manipuly, alby a cingula, pro jáhna také fialovou štolu. V určenou dobu, zpravidla mezi šestou a sedmou hodinu ranní se rozsvítí v Božím hrobě svíce a všechna světla.

Kněz ihned vystavuje na trůn Nejsvětější svátost oltářní. Je-li uložena v Getsemanské zahradě, rozsvítí kostelník i tam světla. Kněz se oblékne v rochetu a bílou štolu; k oltáři ho doprovází kostelník s kadidelnicí a ministrant s klapačkou. Kněz vyjme Nejsvětější svátost ze svatostánku, okouří ji, kostelník naň vloží velum. Potom se přenese Nejsvětější svátost do Božího hrobu. Při průvodu se Nejsvětější svátost okuřuje, rovněž u Božího hrobu před vystavením. Je-li však Nejsvětější svátost uložena v Božím hrobě, není třeba vela, nýbrž jen kadidelnice. Kostelník si rozdělá oheň pro tuto službu v druhé kadidelnici. Když je Nejsvětější svátost vystavena, začíná ihned adorace ministrantů. Po celý den se ministranti střídají, a proto je potřebí, aby s nimi dobu střídání kostelník napřed vyjednal.

Obřady na Bílou sobotu

V sakristii si celebrant oblékne humerál, albu, cingulum, štolu a fialový pluviál. Je-li asistence, obléknou si přisluhující kněží fialové dalmatiky a jáhen také štolu. Ministranti mají fialové komže. Ihned se seřadí průvod, v jehož čele je nesen kříž.

Jeden ministrant nese na podnose kadidlová zrna, druhý nese tácek se starými sv. oleji a s chomáčky použité vaty, jiní ministranti nesou triangl, lucernu se svíčkou a misál.

Potom jde celebrant s asistenty. Kostelník si přichystá delší kleště, jimiž sebere žhavé oharky z hranice a vloží je do kadidelnice. Průvod jde kostelem okolo hlavního oltáře, před nímž se všichni ukloní, kolem Božího hrobu, před nímž se kleká na obě kolena a všichni se ukloní. Průvod vyjde před kostel ke hranici, kde se bude světit nový oheň. Ministrant s křížkem se postaví proti knězi a ministrant s kadidlovými zrny po pravé ruce celebrujícího kněze. Kněz položí na hranici staré oleje a chomáčky vaty a kostelník vykřeše z křesadla jiskru. Nemá se zapalovat zápalkou. Když hranice hoří, modlí se kněz tři modlitby nad ohněm, potom vyndá kostelník kleštěmi z ohně několik žhavých oharků a vloží je do kadidelnice. Celebrant nasype kadidlo, pokropí oheň svěcenou vodou a okouří jej. Kostelník zapálí od posvěceného ohně svíčku, kterou má připravenu v lucerně. Musí dát pozor, aby svíčka nezhasla. Když dohoří hranice, rozhrabe kostelník oharky a ulije je vodou. Od žhavých oharků v kadidelnici je možno již rozpálit další dřevěné uhlí nebo černá kolečka. U hranice spoluúčinkují zpěváci.

Potom se opět seřadí průvod, v jeho čele zase je nesen kříž, průvod vejde hlavním vchodem do kostela, u vchodu odloží kněz fialový pluviál a fialovou štolu, oblékne si bílý manipul, bílou štolu a dalmatiku. Je-li asistent, oblékne si asistent bílý manipul, bílou štolu a dalmatiku a celebrant zůstane v pluviálu. Kněz oděný v bílou dalmatiku vezme triangl, zatím co bylo nasypáno kadidlo na oheň. Potom vejde průvod do kostela. Hned pod kůrem u chrámových dveří se průvod zastaví a kněz zapálí od svíčky v lucerně jednu svíčku na trianglu a zpívá „Lumen Christi„, pokleká na jedno koleno a s ním celý průvod. Zpěváci odpovídají „Deo gratias“.

Totéž se opakuje uprostřed kostela a potom u hlavního oltáře. V presbytáři vezme jeden z asistujících kněží nebo starší ministrant ze svícnu velikonoční svíci – paškál a postaví se spolu s ostatními přisluhujícími po levé straně kněze. Kněz nebo jáhen se pomodlí modlitbu před chvalozpěvem „Exultet„, postaví se k pultíku na epištolní straně dole, okouří knihu a zazpívá „Exultet“. To je chvalozpěv, vyjadřující radost nad zmrtvýchvstáním Páně. Asistence je takto seskupena: po pravé straně kněze stojí ministrant s křížkem a vedle něho kostelník s kadidelnicí, na druhé straně stojí ministrant s trianglem, jiný ministrant se zrny a třetí s paškálem. Všichni tvoří polokruh, aby byli po ruce zpívajícímu knězi. Kněz učiní při zpěvu chvalozpěvu „Exultet“ několikrát přestávku.

V prvé přestávce zasadí pět kadidlových zrn do paškálu, v druhé rozsvítí od trianglu paškál a ve třetí přestávce rozžehne kostelník od paškálu věčnou lampu. Od věčné lampy potom rozsvítí kostelník další světla v kostele, nikoliv však na oltáři. Když se dozpívá „Exultet“, odloží kněz bílou dalmatiku, oblékne si fialovou štolu, fialový manipul a fialový ornát. Je-li asistence, odloží celebrující kněz fialový pluviál a oblékne si fialový ornát a fialovou štolu. Triangl se postaví na epištolní stranu oltáře, paškál stojí na velkém svícnu na evangelní straně. Kostelník odnese kadidelnice do sakristie.

Nyní se začne obřad svěcení křestní vody. Čte se dvanáct proroctví. To trvá dosti dlouho, a proto má kostelník kdy, aby si připravil v sakristii bílý ornát, a to ten, který byl na Zelený čtvrtek, a je-li asistence, přichystá také dalmatiky.

K oltáři dá konvičky, lavabo a připraví si bílé antipedium na hlavní oltář. Ke křtitelnici dá prázdný džbánek, prázdnou kropenku a kropáč. Potom sleduje pozorně obřad u oltáře. Při posledním proroctví odejde k oltáři a pomůže celebrantovi odložiti ornát a manipul.

Kněz si oblékne zase fialový pluviál. Proto se pluviál po celý obřad ponechává u oltáře, přeložen přes lavici. Celebrant se pomodlí ještě jednu modlitbu. zatím se seřadí průvod ke křtitelnici.

Vpředu nese ministrant kříž, po jeho stranách se nesou dvě rozžaté svíce, jiný ministrant nese paškál. U křtitelnice kněz zazpívá chvalozpěv, rozděluje vodu v podobě kříže, plochou dlaní se dotkne vody, vylévá ji na čtyři světové strany, dýchá zase v podobě kříže na vodu a třikrát do ní položí paškál.

Zatím co se koná tento obřad, zavěsí kostelník na hlavní oltář bílé antipendium, upraví oltářní tabulky, ozdobí oltář květinami a natáhne prostřední koberec. Na stupně oltáře položí tolik polštářů, kolik je kněží, avšak svíčky na oltáři nerozsvítí. Když kněz dozpíval chvalozpěv, nalije kostelník z křitelnice posvěcenou vodu do kropenky a kněz jí pokropí lid.

Potom kostelník nabere vodu do džbánku a nalije ji do kropenek u vchodu. Z těchto kropenek ovšem napřed odstranil starou vodu. Vodu, která zbude ve džbánku, uschová na příští den. Potom vlije kněz do vody olej křtěnců, křižmo a směs obou. K tomu používá lžíce. Tím je obřad ukončen, průvod odejde k oltáři a kostelník zavře křtitelnici.

U oltáře nasadí ministrant paškál na stojan a zpívají se litanie ke všem svatým. V menších kostelích zpívá litanie kněz, varhaník odpovídá. Zpívají-li se litanie na kůru, položí se kněz u oltáře na tvář a s ním ovšem celá asistence a setrvá v modlitbě až do prosby „Peccatores“. Recituje-li litanie kněz a varhaník odpovídá, odloží kněz pluviál a u oltáře klečí až do konce litanií ke slovu „Kyrie eleison“. Také ministranti klečí.

Potom všichni odejdou do sakristie, kněz se převlékne do bílého ornátu, asistenti do bílých dalmatik, také ministranti se převléknou. Kostelník rozsvítí na oltáři od paškálu svíčky.

Když jdou kněží k oltáři, ještě se nezvoní na zvonek u sakristie. Slouží se slavná mše sv. při „Gloria“ se zvoní všemi zvony na věži i v kostele jako na Zelený čtvrtek.

Klapačky odnese kostelník do sakristie a odstraní s oltářních obrazů fialové roušky, je-li to možné. Při evangeliu se nedrží svíce. Po přijímání kněze následují nešpory. Při zpěvu „Magnificat“ kostelník přijde k oltáři s hořící kadidelnicí, aby kněz okouřil oltář. Není-li asistence, oltář se neokuřuje. Po mši sv. není modlení ani požehnání, nýbrž hned po posledním evangeliu odejde kněz nebo kněží do sakristie.

Odloží manipul a ornát, ponechá si jen štolu. Kněz nebo kněží jdou s ministranty do Getsemanské zahrady. Kostelník nese velum a hořící kadidelnici. V Getsemanské zahradě se rozsvítí všechny svíce, kněz vyjme Nejsvětější svátost, okouří ji, vezme velum a přenese Nejsvětější svátost do svatostánku na hlavním oltáři. Cestou okuřuje kostelník Nejsvětější svátost. Ministranti nesou dvě hořící svíce a dávají zvonky znamení lidu. Když je uložena Nejsvětější svátost ve svatostánku, bývá sv. přijímání věřících podle disposic duchovního správce.

Kostelník zhasne svíce v Getsemanské zahradě a na hlavním oltáři. V sakristii uloží všechna roucha a potom odstraní všechny fialové roušky s obrazů a soch na všech oltářích, pokud tak již neučinil při mši sv.

Po této práci připraví hlavní oltář na slavnost vzkříšení. Na hlavní oltář i na oltáře vedlejší dá čistá oltářní plátna (mapy), na hlavní oltář zavěsí nejlepší bílé antipedium a také na kazatelnu dá závěs.

S hlavního oltáře odstraní mešní tabulky a nasadí na svícny velké nové svíce. Hlavní oltář ozdobí hojně květinami. Na evangelní straně se ponechá volné místo pro sošku „Vzkříšení“, která se tam postaví večer. Velikonoční svíce – paškál zůstane u oltáře, ale odnese se triangl. V poledne se zvoní velkým zvonem. Na všechny žerdě se nasadí korouhve.

Přichystají se nejlepší roucha – bílý pluviál, dalmatiky a alby, pro celebrujícího kněze nejlepší rocheta. Kostelník si zajistí včas nosiče baldachýnu a korouhví pro večer.

Zatím je u oltáře Božího hrobu stálá adorace ministrantů. Kostelník po celý den pozoruje, zdali u Božího hrobu hoří všechny svíčky. Položí k Božímu hrobu oltářní zvonky, nejlépe dvoje. Poněvadž průvod večer jde z kostela, doporučuje se nedávati dlouhé alby, aby se neznečistily.

Vzkříšení

Vzkříšení se slaví ve večerních hodinách. V kostele se rozsvítí všechna světla na lustrech. Nejde-li průvod z kostela, nýbrž koná-li se jen uvnitř kostela, rozsvítí se všechny svíce na všech oltářích i na hlavním oltáři ihned.

Průvod Vzkříšení v Dačicích roku 1935. Toho roku byla Bílá sobota až 20. dubna, proto všude rostlé květiny…

Jde-li průvod z kostela, rozsvítí se svíce teprve před návratem průvodu do kostela. Před slavností se slavně vyzvání všemi zvony. V sakristii se přichystá oheň do dvou kadidelnic. Není-li asistence, zaučí kostelník dva ministranty v okuřování, aby byl sám volný pro všechny práce při slavnosti. V čele průvodu nese ministrant kříž. Korouhve se u školních dětí nesou bílé, u mužů červené, u žen fialové. Jiný ministrant nese sošku vzkříšeného Krista, další loďku s kadidlem, ze které při průvodu přidává kadidlo do kadidelnice. Další dva ministranti zvoní při průvodu zvonky, které byly přichystány u Božího hrobu. Velmi pěkně působí také světla pochodní nebo světla v lucernách nesená po stranách monstrance.

Když se kněží obléknou, seřadí se průvodu a jde se k Božímu hrobu. Zvonkem u sakristie se dá třikrát znamení, že se slavnost počíná. Kostelník jde za knězem a nese v ruce velum. Po úvodních modlitbách v Božím hrobě sejme celebrant Nejsvětější svátost s trůnu (kostelník přichystá schůdky), okouří ji a zazpívá: „Vstalť jest této chvíle!“ Ministranti začnou zvonit, na varhany se slavnostně vyhrává a kněz s velem na ramenou vejde pod baldachýn. Poněvadž bývá průvod velký, seřadí se před kostelem, kam se napřed postaví ministrant s křížkem a nosiči s korouhvemi.

Průvod bývá takto uspořádán: napřed kříž, potom školní mládež, bílé korouhve, dospívající mládež, spolky, hudba, zpěváci, ministranti se soškou vzkříšeného Krista, ministrant s paškálem, světlonoši, ministranti se zvonky, loďkou a kadidelnicí, asistující a celebrant. Na věži se po celou dobu průvodu slavnostně vyzvání všemi zvony.

Než se průvod vrátí, zařídí kostelník toto:

1. z Božího hrobu odstraní mrtvé tělo Kristovo. Hrob zůstane prázdný. Aby však Boží hrob důstojně vypadal, nezhášejí se světla, na oltáři však hoří jen šest svící;

2. odnese květiny a stromky od Božího hrobu k hlavnímu oltáři. Uloží roušku s monstrance;

3. přenese od Božího hrobu zbylé svícny na hlavní oltář, zhasne a odnese věčnou lampu (S Božího hrobu);

4. kde to poměry dovolují, zařídí osvětlení věže kostela.

Zatím se průvod vrací do kostela. Kněz postaví Nejsvětější svátost na hlavní oltář, kostelník sejme s jeho ramenou velum a kněz okouří monstranci. Nosiči zasadí korouhve na jejich místa u lavic, kříž však zůstane u hlavního oltáře. Baldachýn se odnese do sakristie.

Po hymnech „Regina coeli“ a „Te Deum“, při němž se zvoní, následuje požehnání s Nejsvětější svátostí. Soška vzkříšeného Krista se postaví na evangelní stranu oltáře a paškál se nasadí na stojan.

Po požehnání zpívá lid a bývá zpíváno také Anděl Páně.

Pokud jde průvod mimo kostel, nemusí v kostele hořet všechna světla, ale když průvod vchází do kostela, má kostel zářit všemi světly.

V moravských farnostech je předepsán tento pořad:

když přijdou kněží k Božímu hrobu a celebrant okouří monstranci, všichni vstanou a kněz zazpívá „Regina coeli“ a vykoná příslušné modlitby. Potom nasype kadidlo do kadidelnice, znovu okouří Nejsvětější svátost, oblékne si velum, sejme s monstrance roušku, vezme monstranci, obrátí se k lidu a zazpívá: „Vstalť jest této chvíle!“

Potom jde průvod. Po jeho návratu se zpívá Te Deum a následuje sv. požehnání. Po ukončení obřadu se někde přenáší ciborium. Tu platí stejný pořádek jako při obřadu po mši sv. na Bílou sobotu.

Večer se slavně vyzvání všemi zvony a také klekání se vyzvání velkým zvonem.

Kostelník vše v sakristii uklidí a připraví roucha na druhý den, na Hod Boží…

V kategorii Liturgie, Tridentská mše sv., Velikonoce