V blížících se dnech neblahého stého výročí zahájení Světové války proti Božímu řádu, která dle názoru mnohých dosud ani zdaleka neskončila, dávám k úvaze myšlenku ustavení (částečně politické) – spíše však zatím hlavně duchovní – společnosti za křesťanskou formu vlády, „Ligy svatých císařů Karla a Mikuláše“.
Mělo by jít nejspíše o společnost, hlásící se duchovně a viditelně k odkazu dvou posledních svatých křesťanských císařů Západu i Východu – rakouského císaře, blahoslaveného Karla I. (Habsburského), a svatého velikomučedníka prvního komunistického běsnění, ruského cara Mikuláše I.
Liga by měla mít za cíl především očištění a znovuvzkříšení tolik dnes opovrhované ideje „spojení Trůnu a Oltáře“, oné státní ideje, která se jako jediná v našich zemích a evropském prostoru historicky osvědčila, a to dlouhodobě.
Mělo by jít možná do budoucna i o politický spolek, ale v této chvíli především o „duchovní ligu“, která by si měla klást za cíl každodenní propagaci skutečných tradičních křesťanských a současně i státních hodnot, vyvěrajících z hluboké evropské křesťanské historie.
Je nanejvýše nutno začít veřejně opět poukazovat na fakt, že křesťanství a stát nemůže být v rozporu ani ve vzájemném oddělení (jak učí dnes demokratické a humanistické poučky); ba naopak, že jedinou možnou osvědčenou a funkční formou vlády jak na Západě tak na Východě může být vláda založená na hluboce křesťanských základech, s králem, jehož korunovala Svatá Církev (katolická či pravoslavná) jedině skrze chirotonii a pomazání od právoplatného nástupce sv. apoštolů, příslušného arcibiskupa!
V našem prostoru, v zemích Království Českého a Markrabství Moravského, je zvláště, více než kde jinde ve střední Evropě, živá obojí Tradice křesťanství, jak římského Západu, tak byzantského Východu. Již přes 1150 let, od příchodu sv. Cyrila a Methoda na Moravu, zde Tradice naší první, ještě nerozdělené Církve, zanechává přes klenbu mnoha staletí svoji stopu, a odkaz posledních dvou křesťanských panovníků Západu i Východu, Karla a Mikuláše (shodou okolností dnes světců římskokatolické i pravoslavné Církve), může být pro nás obzvláště inspirující.
Máme unikátní možnost, zde, na jediném území v Evropě, kde je živý a patrný společný a dodnes vzájemně nekonfliktní odkaz Svatého Říma i Svaté Konstantinopole, žádat nyní úpěnlivě a pravidelně o každodenní pomoc oba svaté císaře, panovníky Východu i Západu, kteří svůj pozemský život ve stejné době položili za nás, křesťanské své poddané, obou křesťanských říší.
Nejhorší a zatím nejúspěšnější útok na křesťanský stát, jakožto staletími osvědčenou instituci, započal vypuknutím Světové války v létě roku 1914. Ve dnech stého výročí onoho začátku zatím 100 let nepředstavitelných hrůz, spojených s pádem dvou největších křesťanských císařství, je snad nyní vhodný čas na modlitbu k oběma našim svatým císařům a k osvětlení a veřejnou rehabilitaci jejich svatého odkazu.
„Dědictví otců, zachovej nám Pane!“
Z kategorie Články, Monarchie, Zajímavosti
Zaslal/a leo on Květen 27, 2014
